Speciál Podkroví: Tajemství krovu

Příklad podkroví, kde viditelná část konstrukce tvoří velmi zajímavou součást obytného prostoru

Pouštět se do opravy krovu bez zkušeností může být hazardováním s vlastní střechou nad hlavou. Vědět něco o konstrukci krovů se však vyplatí pro případ menších oprav či kvůli vestavbě podkroví.

Zásah do konstrukce krovu má obvykle dva důvody. Buď je třeba opravit následky zatékání či jiných vlivů povětrnostních podmínek, nebo se majitelé chalupy rozhodnou zobytnit dosud nevyužívané podkroví. Je však třeba myslet na to, že krov nese střechu a jakýkoli neodborný zásah do jeho konstrukce by mohl způsobit nepříjemné komplikace. Střecha vám sice na hlavu hned tak nespadne, ale narušení systému konstrukčních prvků krovu ji může vychýlit či zdeformovat, nebo snížit její odolnost vůči větru a dešti. Shnilý trám tedy nelze jen tak bez náhrady odstranit, stejně jako není možné „proklestit“ si v konstrukci krovu cestu k získání dalších obytných prostor. Ale nějaké řešení vždy existuje.

Ideální konstrukce krovů se vyvíjela po staletí a moderní krovy vždy hledají pokud možno nejjednodušší variantu řešení. Zvláště u starých chalup však může být systém nosných a opěrných trámů velmi složitý a každá z jeho součástí v něm plní svoji funkci. Zasáhnout do takového krovu je možné pouze za předpokladu, že se nenaruší „rovnováha sil“ a žádný prvek konstrukce nebude odstraněn bez staticky rovnocenné náhrady.

_______________________________________________________________________

Další články speciálu Podkroví:

Jak na půdní vestavby

Podkrovní vestavba

Jak zateplit podkroví

Čím zateplit podkroví

Střešní okna

________________________________________________________________________

Typy konstrukce krovů

V česku se tradičně stavěly krovy hambalkové a stolicové či vaznicové. Klasická hambalková soustava má jméno podle hambalku, což je vodorovná rozpěra krokví, spojených v hřebeni příložkami a zpravidla zpevněná kolmým táhlem mezi hřebenem a hambalkem. V základně zpevňuje konstrukci vodorovný vaznicový trám. Dolní konce krokví byly obvykle začepovány do konců příčných, tzv. vazných trámů, které byly často zároveň stropními trámy. U menších staveb s malým rozpětím se setkáváme jen s takovýmto jednoduchým systémem krovu. Při větším rozpětí je tato nejjednodušší, hambalková soustava doplněna různými dalšími podporami.

Ve druhé polovině 19. století na venkově zdomácněl úsporný typ krovu se šikmou stolicí bez hambalků, nazvaný podle svého tvůrce tesaře Michaela Ranka Rankův krov.

Složitá konstrukce starého vaznicového krovu, v němž je třeba pečlivě promyslet jakýkoli případný zásah

Vaznicové soustavy jsou konstrukce krovů, kde tuhost soustavy zajišťují podélné prvky, zvané vaznice. Tradiční vaznicové soustavy zahrnují další konstrukční prvky, obvykle umístěné v podstřešním prostoru.

Unovějších staveb se používá konstrukce z příhradových vazníků. Taková konstrukce se skládá z horního a dolního pásu, které jsou pospojovány svislicemi a příčkami obvykle do trojúhelníkové sestavy. Staví se zpravidla z prken a jednotlivé prvky se spojují hřebíky či lepením. Používají se též plechové sbíjecí desky (gang nail), jimiž se vazníky spojují strojním lisováním. Příhradové vazníky se většinou používají na střechách mírného sklonu bez půdních prostor.

Opravy součástí krovu

Případy oprav krovů či zásahů do konstrukce při zobytňování podkroví se tedy nejčastěji týkají konstrukcí hambalkových a vaznicových. Jakékoli opravy je třeba provádět tak, aby nezpůsobily deformaci konstrukčního systému. A je také důležité „vychytat“ všechna případná poškození střešní konstrukce dříve, než se začne například právě s vestavbou obytného podkroví.

Rozsah poškozeného dřeva můžete odhalit poklepem či navrtáním. Prasklou krokev je třeba vždy nejdříve vyrovnat do původní polohy pomocí pákového zvedáku či hydraulického heveru, podepřít ji provizorní opěrnou konstrukcí a pak ji zafixovat pomocí příložek z fošen o síle 40 až 50 milimetrů.

Příklad odborně provedeného nahrazení poškozených částí konstrukce novými

Pokud je krokev nahnilá či napadená dřevokazným hmyzem, musí se poškozená část vyříznout a nahradit příložkami z fošen. Příložky pak musí zasahovat minimálně 700 milimetrů na zdravou část krokve. Poškozené části trámů se odříznou, je ovšem nutné ponechat dostatečný přesah pro šikmé naplátování. Spoj lze zajistit buď dřevěnými kolíky nebo ocelovými spojovacími prvky, svorníky apod. Pokud jsou trámy zatížené na tah (což by měl posoudit statik), je možné spoj doplnit vloženým perem (dřevěným špalíčkem či zaráženým klínem) nebo zámkem, aby nedošlo ke „klouzání“ staré a nové části trámu v místě nastavení. Pokud je spoj správně navržen, lze někdy dokonce vynechat spojovací prvky. Také v tomto případě platí, že nové části trámů (protézy) by měly být přizpůsobené profilu původních trámů, nikoliv naopak.

Opravu lze provést i tak, že se vyříznutá část krokve nahradí novou a přeplátuje se ocelovými svorníky. Podobně postupujeme i při opravě poškozených pozednic a vaznic či uhnilých tesařských spojů (čepů) v konstrukci. Příložky, nově vložené součásti konstrukce krovu i místa spojů s původním krovem je dobré natřít impregnačním nátěrem.

Platí pravidlo, že trám by měl být vyměněn celý, pokud jsou poškozeny jeho oba konce, nebo více než polovina délky. Nově vkládané prvky by měly svými dimenzemi odpovídat stávajícím prvkům. Zvlášť pečlivě, přesně podle vyměňovaného trámu, je nutné opracovat spoje (styčníky). Tradiční spoje se vždy zajišťovaly dřevěnými hřeby nebo kolíky hranolového profilu, zaráženými do předvrtaných otvorů. Tento postup je zpravidla nutné respektovat.

Aby nespadla střecha

Nejlepší prostorové podmínky pro obytné podkroví vytváří krov hambalkový, který je konstrukčně nejjednodušší. Starší krovy však při budování podkroví kladou určité překážky. Musí se například vyřešit konstrukční náhrada vazních trámů, které překážejí při budování podlahy, případně nízko položených hambalků a kleštin. Tyto důležité součásti konstrukce nelze odstranit bez náhrady a přestože existuje mnoho variant řešení, je nutné veškeré zásahy do konstrukce přinejmenším konzultovat s odborníkem.

Starší krovy při budování podkroví kladou nástrahy. Musí se například vyřešit konstrukční náhrada vazních trámů, které překážejí při budování podlahy

Nutné zásahy při zřizování podkroví spočívají v odstranění vazných trámů a v uložení sloupků na stropní konstrukci. Sloupky je rovněž možné přesunout do míst, kde méně překážejí.

Je rovněž možné v zájmu vybudování podkroví celou střešní konstrukci radikálně změnit. Nová hambalková soustava je pak sestavena z trojúhelníkových rámů. Odvěsny takového rámu plní funkci krokví, základna pak funguje jako vazný trám a bývá skryta v konstrukci stropu. Z hambalkové soustavy vychází také jednodušší verze, která má jen základních pár krokví rozepřených hambalkem. Krokve jsou pak usazeny na pozednicových trámech, které jsou uloženy na svislých nosných konstrukcích domu. Příčné konstrukční prvky jsou ztuženy pásovou ocelí. Taková prostá krokevní soustava se používá obvykle při rekonstrukcích jako náhrada historických krovů, v nichž je třeba získat volný podstřešní prostor.

Úpravu krovu pro podkroví lze řešit i přesunem krovových sloupků do míst budoucích příček nebo tam, kde méně překážejí. Protože jsou vaznice nastavovány nad stávajícími sloupky, je nutné je zpevnit připojením nových vaznic.

www.tesarstvistybr.eu, www.lidova-architektura.cz

TEXT: RICHARD GURYČA
FOTO: LINA NÉMETH, JAROSLAV HEJZLAR, PAVEL VESELÝ, WWW.CESKYKUTIL.CZ

Uložit

Speciál Podkroví: Tajemství krovu