Vápenné omítky

Vápenné omítky byly donedávna nejběžnějším typem omítek a v oblasti historických staveb tomu tak dosud je. Přesto nejsou v současnosti tak známé a populární jako například ty hliněné nebo sádrové. A to je škoda, Vápenné omítky mají zcela nezaměnitelné a nenahraditelné vlastnosti jak pro stavbu, tak i pro její obyvatele.

Trocha historie

Použití vápna jako stavebního pojiva sahá daleko do minulosti. Od nejstarších dob se vápno používalo pro přípravu malt na stavění, omítání ale i pro interiérové a fasádní nátěry nebo dokonce pro maltu na úpravu podlah. Nejstarší písemné zmínky o pálení vápna pro stavební účely se na našem území datují již do 10. století. Celé generace stavitelů i stavebníků tak měly možnost zdokonalovat umění stavět s vápennými maltami. O tom, že naši předkové toto umění přivedli k neobyčejné dokonalosti, svědčí dodnes bohatý soubor našich hradů, zámků, církevních staveb, ale i staveb lidového stavitelství.

Půvabná chaloupka na návsi vesnice na Vysočině září renovovanou vápennou omítkou

Ke ztrátě významu vápna jako stavebního pojiva, a tedy i upadání znalostí a dovedností, jak s vápennými materiály pracovat, docházelo na konci 19. století. Požadavkům na rychlejší stavění stále větších staveb více vyhovovala pojiva hydraulická, tedy nejprve hydraulická vápna a později cementy. Přesto jsou vápenné materiály dodnes nenahraditelné, a to jak v oblasti údržby a obnovy staveb historických, tak i pro stavění staveb, které jsou šetrnější k přírodě.

Právě díky skutečnosti, že se nám do současnosti dochoval poměrně velký soubor historických staveb s původními vápennými omítkami, máme možnost si opakovaně ověřit, že tyto historické stavby jsou hodnotné nejen pro svoji uměleckou výzdobu a architektonickou krásu, ale i proto, že život v nich je příjemnější a zdravější. A to do značné míry i díky vápenným omítkám.

Vápno je optimální volbou i pro robustní sloupky branky usedlosti na Novohradsku

Vlastnosti vápenných omítek

Jak název napovídá, vápenné omítky jsou připraveny z vápna, písku a vody. Protože příprava vápenné malty byla v minulosti samostatným řemeslem, je zjevné, že postupů přípravy malty bylo více. Pro její přípravu se používalo vápno ve formě vápenné kaše, suchého vápenného hydrátu (dnes nejdostupnější forma vápna), ale i vápna nehašeného, tedy kusového.

Vápenná omítka je (po vyschnutí malty a jejím přirozeném zpevnění) velmi porézní a nasákavá úprava povrchu zdiva. Z našeho současného pohledu tato omítková malta nedosahuje vysoké pevnosti, současně právě to jí dovoluje reagovat na přirozené dilatační pohyby historických staveb, a tedy nemá sklon ke vzniku sítě dilatačních trhlinek, tak jak to často vidíme na fasádách historických staveb při použití omítek pevnějších (cementových nebo vápenných s vysokým podílem cementu nebo hydraulického vápna).

Možnost navštěvovat a obdivovat četné stavební památky postavené s využitím vápenných materiálů je důkazem toho, že při správné údržbě staveb jde o materiály velmi trvanlivé. A prověřené staletími.

Nice ve zdivu sluší měkké křivky nadpraží vytažené v omítce

Zdravé bydlení

Výše uvedené vlastnosti vápenných omítek mají příznivý účinek na zdravé bydlení. To lze velmi dobře vysvětlit na příkladu vápenných interiérových omítek. Velká plocha omítky, která je schopná přijímat vodu v podobě páry i kapaliny (je porézní a nasákavá), se významně podílí na pohlcování vlhkosti vyprodukované v interiéru, a tedy na snižování vlhkosti prostředí při náhlé produkci vodní páry při vaření, sušení prádla, ale i při dýchání. Tato schopnost vápenných omítek souvisí s jejich vysokou nasákavostí. Nasákavé omítky mají schopnost v době poklesu vlhkosti v interiéru neabsorbovanou vodu zase uvolňovat – až do přirozené rovnováhy. Omezení výkyvů vlhkosti v interiéru je příznivé jak např. pro historický nábytek, knihy nebo obrazy, tak i pro lidi nebo domácí mazlíčky.

Není-li v místnosti vysoká vlhkost prostředí, vodní pára se nesráží na oknech či na jiných nenasákavých chladnějších plochách (např. na zdech), a proto na nich nemohou vznikat zdraví škodlivé plísně a bakterie. Vysokou nasákavost mohou vykazovat i omítky hliněné. Na rozdíl od nich však omítky vápenné obsahují vápno a to má samo o sobě ještě antibakteriální účinky. A tak bílení vápnem byla a dodnes je velmi účinná prevence vzniku plísní a bakterií.

Jeden z krásných statků na Budičovické návsi má sytě pískovou vápennou omítku, do níž byl přimíchán okr

Vápno fasády chrání

Také na fasádách zdiva starých staveb mají vápenné omítky svoji nezastupitelnou roli. Chrání zdivo před mechanickým poškozováním, ale chrání jej velmi účinně také proti vzlínající vlhkosti a poškozením solemi. A opět to souvisí s jejich vysokou nasákavostí, tedy schopností přijímat kapalnou vodu. Jak to funguje na fasádě?

Velká většina historických staveb postavených před koncem 19. století na venkově i později není v dnešním smyslu slova izolována proti zemní vlhkosti. Základy zdiva vyrůstají nad neupravený terén. Zemní vlhkost tedy může do zdiva pronikat, vsakovat se. To se však u dobře opravovaných staveb děje jen velmi výjimečně.

Celá stavba byla totiž postavena a uchována tak, že se voda může odpařovat plochou podlahy či okolím stavby. Jen když je opravdu vlhko a mokro, voda pronikne i do zdiva. Ale protože následně může nasáknout až do vápenné omítky či vápenného nátěru odpaří se a v omítce (nikoli ve zdivu) se ukládají ve vodě rozpustné soli. Když se omítka solemi nasytí, což se zpravidla dělo a děje v tzv. soklové časti dobře udržovaného zdiva, tedy nízko nad terénem, omítka se ze soklu otluče a nahradí se novou vápennou omítkou. Vlastní zdivo se solemi nekontaminovalo, ochránila jej omítka.

Řada neizolovaných historických staveb takto funguje i dnes. Tedy za předpokladu, že plochy pro odpařování zemní vlhkosti jsou ve stavbě a v jejím okolí dochovány alespoň v původním rozsahu. V opačných případech, které jsou dnes bohužel častější, je nadměrná vlhkost neizolovaných staveb jednou z hlavních příčin poruch staveb, po nichž často následují finančně náročné a ne vždy dlouhodobě úspěšné stavební zásahy.

Právě na takových stavbách mají vápenné nasákavé omítky své místo. Mohou výše uvedeným mechanismem zdivo chránit před jeho kontaminací solemi až do vyřešení problému. A navíc, protože projevy vlhkosti jsou na nasákavých omítkách velmi dobře vidět, lze na rozsahu vlhkostních map sledovat, zda jsou odvlhčovací opatření úspěšná. Nasákavé omítky se v těchto případech přímo nazývají omítkami obětovanými. Jsou dočasnou vrstvou na povrchu zdiva, kterou lze poškodit a zasolit (na rozdíl od zdiva), a tedy obětovat do doby, než bude problém vyřešen.

Vápenné omítky historické

Zcela jedinečnou skupinu vápenných omítek tvoří vápenné omítky historické. Vedle toho, že se nemalou měrou podílejí na dlouhověkosti historických staveb, jsou to současně i autentické ukázky toho, jak se vyvíjel vkus našich předků a s ním i umění omítat a zdobit stěny omítkami a omítky pak výmalbami či dokonce nástěnnými a nástropními malbami. I v umění nástěnné a nástropní malby hrálo vápno významnou roli, tak v technice fresky (malby na čerstvou vápennou omítku) nebo i technice secca, kdy vápno bylo jedním z řady pojiv barevné vrstvy.

Avšak i zcela prosté, z našeho současného pohledu nedokonale rovné, mnohokrát vyspravované a přetírané staré omítky mají pro staré domy neobyčejný význam. Fasádě nebo interiéru stavby propůjčují malebnost a těžko nenahraditelnou patinu stáří.
Jak důležitá je tato patina stáří pro vnímání výjimečnosti starých domů si často uvědomíme až v okamžiku, když nová dokonale rovná a hladká omítka s ostrými hranami a jednolitým zářivě bílým nebo ostře barevným nátěrem zcela promění původní archaickou atmosféru místnosti. Nebo dokonce podobu celé stavby, jedná-li se o nevhodně provedenou omítku na fasádě. A to jsou jen některé důvody, proč se v posledních desetiletích věnuje záchranně historických omítek stále větší pozornost. Každá stavba, která nese historické omítky, je z památkového hlediska hodnotnější. Lze ji přirovnat k historickému obrazu, který již dlouho nebyl přemalován a ze kterého se můžeme poučit, jak a co se v minulosti malovalo, ale i jaké materiály a postupy se k tomu používaly.
Omítky historických staveb má proto smysl chránit. Jak se to dělá a jaké postupy a materiály jsou k tomuto účely dnes dostupné se můžete dozvědět nejen studiem odborné literatury. Poradit vám mohou také odborní pracovníci NPÚ.
Text: Dagmar Michoinová
Foto: Marie Rubešová

Vápenné omítky