Návrat k původní kráse
Dům je z roku 1689 a v roce 1697 byl ještě rozšířen. Po druhé světové válce, po odchodu původních obyvatel, však začal chátrat. Noví nájemníci dům zdevastovali, co šlo, to spálili, dokonce vyřezali některé nosné trámy. Obrat k lepšímu nastal v roce 1971, kdy dům koupili chalupáři z Prahy.
Udělali to nejpodstatnější: zavedli vodu, elektřinu, přeložili střechu, vyměnili některé podlahy. K bydlení upravili i bývalou sušárnu chmele v patře zadní části domu a půdu nad ní. „Snažili se postupovat citlivě, dovedli využít i vhodný materiál z bouraček, třeba dveře nebo pískovcové portály. V části bytu dokonce instalovali malovaný barokní strop, přenesený ze zničeného zámku. Strop v druhé části pokoje nově vymalovala manželka předchozího majitele, výtvarnice. Volně se inspirovala tím původním. Ale ne všechno se jim povedlo,“ říká paní Lenka, která s manželem Tomášem a dvěma dcerami Veronikou a Terezou žijí ve vesničce nedaleko Mělníka od roku 2000. Jako příklad nevhodné úpravy uvádí beton a dlažbu, které jejich předchůdci položili na staré dřevěné podlahy. Byly moc těžké a dřevo pod nimi hnilo. Ale noví majitelé už je odstranili a položili opět dřevěná prkna.
V roubené chalupě se prolíná styl selského domu z Polabí, Kokořínska, Pojizeří i Ústecka
Prostoru víc než dost
Nastěhovali se do bytu v patře v přední části domu a pak začali postupně opravovat zbytek chalupy. Lenka i Tomáš znali z dětství znali život na venkově a inklinovali k tomu žít ve starém domě, navíc pročetli spoustu odborných knih, časopisů a prošli skanzeny. „Jako skanzen jsme ovšem dům upravit nechtěli,“ připomíná Lenka, „využíváme i všechny moderní vymoženosti.“
Okna s bambulkovými závěsy jsou replikami původních
Patrový dům je rozlehlý. Má dva vstupy, jedno vnější a dvě vnitřní schodiště a v patře pavlač, z níž je hezký výhled do dvora se vstupní bránou a do zahrady s jezírkem. Původně byly v přední roubené části v přízemí velká světnice, komora a černá kuchyně, v patře parádní světnice, menší místnost a komora. V zadní hospodářské části, která je v přízemí zděná a v patře roubená, byla dole velká komora a za ní chlévy a v patře další komora a sušárna chmele. Nad tím vším veliká půda.
Pohled z prostorného dvora. Dům má krásnou novou pavlač s venkovním schodištěm do patra
Paní Lenka nás provází bytem vybudovaným ze sušárny a půdy nad ní. Je tu velký pokoj ve tvaru L s rohovým krbem, menší kuchyň a za krbem schodiště k ložnicím, koupelně a WC v podkroví. „Tady se dříve nebydlelo, proto jsme místnosti nezařizovali historickým nábytkem nebo replikami, ale novými kusy,“ ukazuje na originální nábytek od výtvarníka Petra Eschlera. Pokoj má své neopakovatelné kouzlo, k němuž přispívá malovaný strop, krb i zajímavý nábytek.
Bývalá hospodářská budova s vtipně vyřešeným vstupem
Skloubit staré s novým
V rekonstruovaných a nově zařízených místnostech bylo co obdivovat. Od malovaného nábytku přes kachlová a litinová kamna a vyšívané záclonky až po plasticky zdobené litinové radiátory či porcelánové vypínače a zásuvky v retro stylu. Majitelé dokázali citlivě skloubit staré s novým a najít řemeslníky, kteří hezký starý nábytek upravili tak, aby vyhovoval na daném místě a současným potřebám.
Jídelní kout ve světnici s rohovou lavicí vyzařuje pohodu a klid a láká k usednutí
V patře je dívčí pokoj s malovaným nábytkem z počátku 20. století ve stylu selské secese a naproti skutečně pohádková ložnice. Už při vstupu okouzlí trámový malovaný strop, jehož autorem je současný umělec Atila Vörös. Vymaloval i strop v předsíni a koupelně. Ložnice je vybavena nábytkem dělaným na zakázku, starým malovaným z Podkrkonoší i replikami. Koupelna i WC s roubenými stěnami jsou bez obkládaček, vybavené opět úžasným nábytkem z dílny Petra Eschlera. Sprchový kout má „strop“, aby dřevo netrpělo párou.
Za kachlovými kamny je obnovená pec. Když se v ní zatopí, hezky se tu odpočívá
Světnice opět žije
V přízemní světnici se po vybourání betonového krbu objevily zbytky pece, kterou majitelé opět vystavěli. Netypická kachlová kamna vytvořili odborníci z restaurátorské dílny Michala Raušera z Prahy. Nábytek také už něco pamatuje, ale rozpraskané a ohmatané desky stolů tady mají svou hodnotu, jako by vyprávěly osudy lidí, kteří se jich v minulosti dotýkali.
„Když je chladno a chceme si udělat příjemnou atmosféru, zatopíme v kamnech. K temperování ale po celou zimu využíváme také ústřední topení. Máme konvektory v podlaze a u děvčat jsou radiátory. V dolní koupelně je elektrické podlahové topení a topné žebříky. A konečně jsme instalovali tepelné čerpadle,“ prozrazují majitelé.
Vedlejší bývalá komora je zařízena jako pokoj pro návštěvy. Z černé kuchyně vznikla přepažením malá, ale prakticky vybavená kuchyně, a menší bílo-modrá koupelna. Dělicí zeď je nutná kvůli nosnosti podlahy v patře. Malá kuchyně vyžadovala nábytek na míru, vyrobil ho truhlář pan Vaněk ze mach u Mělníka. V kuchyni je vidět i původní topeniště pro pec.
Pozůstatkem černé kuchyně je topeniště pro pec, dnes je součástí kuchyně
Z velké komory je dnes pracovna s technikou zabudovanou v nábytku. „Po předchozích majitelích jsme mnoho zařízení nepoužili. Nakupovali jsme je hlavně v bazarech, například v Antik bazaru pana Jonáše z Chrásti u Chrudimi. Je restaurátor a umí každý kus podle potřeby upravit na míru,“ informuje Lenka. Z pracovny je vchod do hospodářské části, kde je z bývalých chlévů vybudovaná spižírna na trvanlivé potraviny a „babská“ dílnička.
Pokoj Veroniky a Terezy je také zařízen historickým nábytkem
Roubenka vyžaduje své
„Chalupa je památkově chráněná, proto jsme museli všechny kroky rekonstrukce konzultovat s památkáři,“ vzpomínají majitelé. Správné postupy někdy hledali stylem „pokus-omyl“. Co je všechno čekalo? Odstraňovali cementové omítky a vymazávky roubení a dělali nové hliněné. Slabé a netěsnící roubení v patře zateplili vrstvou hliněné omazávky a zevnitř obložili dřevěnými fošnami z drásaného smrku a borovice, které vypadají jako trámy.
V ložnici v patře najdete původní malovaný nábytek z Podkrkonoší i staré kusy nově malované
Nová okna v celé chalupě a některé dveře jsou dílem truhláře pana Eliáše z Rumburka. Ručně dělané kování na dveřích má zas „na svědomí“ umělecký kovář Libor Veselý.
„Na podlahy by se nám líbila masivní široká prkna, ale je problém, aby nebyla nastavovaná. Vyřešil to pan Šach (www.masivnipodlahy. cz), který dělá sendvičové dvouvrstvé podlahy: spodní část je ze smrku, na ní je nalepena slabší, například dubová vrstva. Podlaha je ošetřena voskovými napouštědly, dobře se udržuje a neničí se,“ chváli si paní Lenka. Prkna jsou přibita ručně kovanými hřebíky. U kamen prkna doplňuje navoskovaná cihelná dlažba z Nebužel.
Vypínače jsou citlivě zakomponované v roubených stěnách
„Stávalo se, že když jsme chtěli opravit jednu věc, museli jsme nakonec začít z druhého konce, aby nám to celé nespadlo na hlavu, především stropy v patře,“ vzpomíná na složitosti rekonstrukce. Většinu stavebních prací dělala stavební firma pana Hlaváčka z Litoměřic, která má zkušenosti z památkových staveb v severních Čechách.
S vlhkostí tu naštěstí problémy neměli, dům stojí na pískovci. Po vyčištění 200 let staré studny mají vlastní vodu, ale jsou napojeni i na vodovod.
Byt v bývalé sušárně chmele s instalovaným zámeckým stropem zařídili Benešovi nábytkem od Petra Eschlera
Co ještě čeká
Krovy jsou i po více než 300 letech zdravé, nepoškozené. Původně tu byly došky, dnešní tašky jsou těžké. „Poslední velká věc, která nás čeká, je tedy nová krytina,“ svěřuje se paní Lenka. Jaká bude, to se ještě nerozhodli. Památkáři by chtěli došky a šindel, ale při této velikosti střechy…
Dominantou bytu v sušárně je veliký otevřený krb
„Až bude nová střešní krytina, zaizolujeme podkroví ovčí vlnou a vybudujeme dvě velké místnosti se sociálním zařízením a místem na kuchyňský kout. Jednou tu může být samostatný byt, přístupný po schodišti uprostřed domu nebo z nynějšího bytu v 1. patře. Děláme to variabilní, aby se prostory daly využít různě,“ plánuje maminka dvou dcer.
Z klenuté komory je dnes elegantní pracovna. Kulečníkový stůl slouží i k jednání
Detaily jsou důležité
Detaily jsou pověstnou třešinkou na dortu. V této chalupě jsou to například litinové radiátory s plastickým retro vzorem a stylovými mosaznými páčkami (německý výrobek) nebo porcelánové vypínače a zásuvky (dováží např. česká firma Neno-design od španělského výrobce Fontini). Také ručně i strojově vyšívané záclonky a polštáře, ručně kované kliky a závěsy dveří atd.
Koupelna v patře má originální ráz
Text: Iva Tvrzová
Foto: Pavel Veselý
Návrat k původní kráse
