Račte vstoupit…

Vstupní dveře do domu musí splňovat řadu funkcí. Tou hlavní je samozřejmě ochrana domu a jeho obyvatel před nežádoucími návštěvníky. Dveře poskytují také ochranu před rozmary počasí. Především jsou ovšem vizitkou pána domu.

Vstupním dveřím byla proto v minulosti věnována náležitá pozornost. I chudé chalupy s jinak nenáročným průčelím mívají často krásně řemeslně zpracované dveře. Nad elegancí a zároveň prostotou historických dveří i nad fantazií a dovedností dávných truhlářů a kovářů se až tají dech.

Rámové dveře s jednoduchými kazetovými výplněmi jsou renovovány v barvách oblíbených na Horácku

Trocha historie
Abychom historický dveřím lépe porozuměli, pohleďme na ně nyní z technologického hlediska. V podstatě všechny starší dveře můžeme rozdělit do dvou konstrukčních skupin. První, řemeslně náročnější, jsou dveře rámové (též výplňové). Základem jejich konstrukce je pevný rám z prken, obvykle rozdělený vodorovnými, někdy i svislými příčlemi na několik polí, do nichž jsou vkládány deskové výplně (kazety). V obvodovém rámu mohou být osazeny buď do drážky nebo do polodrážky a upevněny profilovanými lištami.

Jednokřídlé svlakové dveře osazené v trámkovém portálku. Lícová strana je dekorativně skládaná z prkýnek – „švarten“. Dojem kazí novodobý zámek (Sobotka)

Jednotlivé kazety vybízely k uměleckému pojednání. Deskové výplně mohly být zdobeny řezbou v nízkém reliéfu přímo, častěji však k nim byly jednotlivé vyřezané ornamenty přichyceny hřeby. Zejména v období klasicismu první poloviny 19. století se po celých Čechách rozšířily krásné výzdobné motivy sluncí, růžic a hvězdic.

Stejný nedostatek mají i tyto pěkné výrazně zdobené rámové dveře z Kytlic

Druhým typem dveří, řemeslně méně náročným, jsou dveře svlakové (též deskové). Základem jejich konstrukce je deska, vytvořená z několika fošen, spojených na rubové straně příčnými trámky – svlaky. Ty mohly být k desce prostě jen přibité, obvykle se ale zasouvaly do kónických drážek, vydlabaných na rubu desky. Také lícová strana svlakových dveří se v minulosti bohatě zdobila. Nejjednodušší byla plošná malba nebo ornamentální řezba. Často se ale truhláři snažili napodobit náročnější rámové dveře. Lícovou stranu obvykle pokryli dekorativně šikmo či paprsčitě skládanými prkénky s profilovanými hranami, tzv. švartnami. Jako svérázný dekorativní prvek se pak uplatňovaly i kované hlavy velkých hřebů, kterými byly švartny k podkladové desce přibité.

Další typ rámových dveří s prosklením horní části křídla i nadsvětlíku. Korunu výrazně barevného ostění zdobí kokarda (Žambersko)

Opravit nebo vyrobit kopii
Dveře se v minulosti natíraly poměrně pestrými barvami. Obvyklá byla zelená, červená, světle hnědá i další odstíny. Vícebarevné nátěry zvýrazňovaly plastickou řezbu i konstrukci dveří. Je proto chybou, když dnešní uživatelé buď nátěry ze starých dveří zcela odstraní, nebo dveře natřou jednotným tmavohnědým odstínem. Plastičnost dveří a jejich výzdoby se tak zbytečně potlačí.

Vzácně dochované dveře rámové konstrukce jsou vodorovně rozděleny na dvě samostatně otevíratelné poloviny. Spodní „braňka“ bránila vstupu zvířectva ze dvoru do síně (Hřměnín na Sobotecku)

Pokud se na chalupě staré dveře dochovaly a jejich stav umožňuje další použití, je samozřejmě nejlepší je opravit a zachovat na místě. Lépe na tom obvykle bývají dveře svlakové konstrukce, které jsou ze své podstaty bytelnější. Drobné opotřebení, poškozená profilace či výzdoba nejsou na závadu, přispívají totiž k celkové malebnosti dveří. Potřebujeme-li instalovat nový zámek, je vhodnější nalézt pro něj místo mimo původní kování, které může zůstat klidně dále zachováno.

kazetové dveře v kamenném ostění jsou půvabné svou omšelostí, ale jistě by jim to slušelo i s obnoveným dvoubarevným nátěrem (Trstěnice)

Silně poškozené neopravitelné dveře bychom měli nahradit pokud možno tvarově věrnou kopií. Podkladem pro kopii by měla být podrobná dokumentace starých dveří. Kování a většinou i výzdobné prvky (plastické řezby) lze obvykle použít z těch původních. Mějme však na paměti, že nové dveře nikdy nebudou hezčí než ty staré. Vinu na tom nese zejména dnes obvyklé strojové opracování řeziva. Krásu původních dveří totiž spoluvytvářejí i stopy ruční práce, drobné nepřesnosti, nepravidelnosti a v neposlední řadě také opotřebení dlouholetým používáním.

Styk dveřních křídel obvykle kryje tzv. klapačka, která má často podobu polosloupu nebo pilastru (Železnice u Jičína)

Nové dveře – ale jaké?
Pokud je třeba chalupu vybavit dveřmi zcela novými, přicházejí v úvahu v podstatě dvě možnosti. Buď se můžeme nechat inspirovat dveřmi z okolí a vytvořit jakousi volnou tvarovou kopii, nebo vytvořit nové dveře v moderním duchu. Druhá cesta je mnohem obtížnější. Abychom dosáhli uspokojivého výsledku, vyžaduje to tvůrčí přístup i pokoru zároveň. Pod pojmem “moderní” si samozřejmě nemusíme představovat jen nové materiály, jako jsou sklo, kov či dokonce plast. Opravdu moderní dveře pro starý dům by měly být bez historizujících ozdob, tvarově lapidární, a přitom zhotovené tradičními postupy z tradičních materiálů. Čím budou jednodušší, tím budou i hezčí.

Blankytné dveře jsou ve stejném stadiu opotřebení jako vápenný „kožich“ na roubení. V tomto případě by musela jít ruku v ruce i obnova (Křižánky)

Dveře jednokřídlé
Pohyblivá desková výplň dveří se nazývá křídlo. Nejstarší dveře, konstruované minimálně od středověku, byly jednokřídlé. Na jedné straně mělo křídlo v trámku točnici, která se otáčela ve srubové stěně. Velmi brzy se ale prosadily vnější kovové závěsy, otáčející se na hácích upevněných v ostění. Dveřní zárubně se proměňovaly podle architektonických slohů a byly zpracovávány samostatně, řemeslně i výtvarně. Kamenná ostění se zdobila profilací, někdy i reliéfy.

Skvěle řemeslně zvládnuté nové dveře do starého stavení. Jsou tvořeny obyčejnou svlakovou deskou, jedinými zdobnými prvky jsou dekorativní prořezy (Jenštejn u Prahy)

Původně se jednokřídlé dveře sbíjely ze širokých svislých fošen či prken, které se na vnitřní straně zpevňovaly příčnými dřevěnými svlaky. Podle této výztuže, zabraňující zkroucení nebo zborcení křídla, se také jmenují dveře svlakové.

Svlaky se k fošnám nefixovaly napevno, ale čepovaly a připevňovaly se pomocí dřevěných hřebů (kolíků), které posléze nahradily hřeby kované. Toto spojení umožňovalo částečný pohyb dřeva při změnách vlhkosti. Aby křídlo dobře sedlo do rámu či ostění, neumísťují se svlaky na jeho horní a dolní okraj, ale podle velikosti křídla vždy zhruba 15-20 cm od nich. A protože připevnění svlaků hřeby nebylo dostatečně pevné a mohlo by dojít ke svěšení křídla, začala se mezi horní a dolní svlak umísťovat vzpěra, tvořící s nimi písmeno Z. Konstrukce svlaků se později zjednodušila do křížové podoby a skryla se uvnitř dveří.
Fošny či prkna se v ploše křídla nejprve spojovaly na sraz (novější typy na polodrážku nebo na pero a drážku). Jakmile svlak zmizel uvnitř dvou vrstev dveře, začala se lícová strana opatřovat prkny vyskládanými do nejrůznějších obrazců.

Výrobě kopie dveří by měla předcházet důkladná měřičská dokumentace originálu. Dveře na obrázku jsou svlakové konstrukce, jak dokládá pohled na rubovou stranu (vpravo). Lícová strana se díky přibitým prknům a řezbě tváří, jako by šlo o dveře rámové.

Dveře dvoukřídlé
Dřevěné dveře se dvěma křídly jsou mladším typem výplně vstupního prostoru. Převážně jde o rámovou neboli výplňovou konstrukci. Nosnou kostrou je obvodový rám, do něhož se vkládají různé deskové výplně. Na venkově se tento typ dveří začal hojně uplatňovat až ve druhé polovině 19. století.

Tyto dveře jsou s ohledem na šířku křídel buď symetrické, nebo nesymetrické. Uplatňují se ve zděných, ale i některých roubených stavbách, a to jako vchodové i interiérové. Vchodové mívají velmi často prosklený vrchní nadsvětlík, prospěšný hlavně tam, kde v síni není další okénko. Funkci okna mívala také horní část tzv. dveří půlených. Šlo o dvoukřídlé dveře, vodorovně dělené do dvou samostatných částí.

Text: Jan Pešta, foto autor a Marie Rubešová

Račte vstoupit…