Hrázděný dům pro 21. století
Podstávkový dům v přízemní části roubený a částečně zděný s hrázděným patrem byl postaven z recyklovaných materiálů na místě, kde dva domy podobného typu kdysi stály
Na návsi v jedné příhraniční vsi na severu Čech stojí vedle sebe dva hrázděné domy.
Ten vpravo je původní zrekonstruovanou stavbou z poloviny osmnáctého století a na návštěvě v něm jsme již byli. Dům vlevo je nový.
Do nového hrázděného domu nás pozval jeho majitel Daniel Gabryš, který jej také sám navrhnul a stavěl. „Mám živnostenský list na zedničinu a tesařinu,“ začíná vyprávět. „Vystudoval jsem ale sklářskou uměleckou školu stejně jako Lenka, moje žena. Protože jsem dostával zakázky i jiného druhu než kolem skla, postupně jsem při různých opravách a rekonstrukcích domů pronikl i do tajů dalších řemesel,“ vysvětluje, jak se ze skláře stane stavař. „Ze všeho nejvíce mě ale motivuje možnost domy a interiéry sám navrhovat, tomu jsem naprosto propadl.
Největším zlomem mého života byly tři roky strávené na anglickém venkově. Právě tam začala fascinace historickými domy, které jsem u nás vzhledem k socialistické realitě tolik nevnímal. Po návratu z Británie jsme s Lenkou bydleli v roubené chalupě na rozhraní Krkonoš a Jizerských hor. Prožili jsme tam devět úžasných zim!“ Na můj tázavý pohled reaguje: „Zimy je na horách víc než léta.“
Když náhoda změní plány
Po těchto devíti letech, kdy se Lenka většinou starala o přibývající potomky a Daniel stále častěji vyrážel na delší dobu za prací, se všechno nečekaně rychle změnilo. Začalo to rozhodnutím roubenku prodat a jít bydlet někam blíž civilizaci.
Gabryšovi uvažovali, že by mohli koupit hrázděný dům v severních Čechách, který byl na prodej a který dobře znali. Vlastnil jej Miroslav Úškrt, tesař, s nímž Daniel založil stavební firmu, zaměřenou především na komplexní stylové rekonstrukce venkovských staveb. Vzájemnou spolupráci si vyzkoušeli mimo jiné při opravě tohoto domu.
„Pálené tašky bobrovky mi nabídl jeden známý pokrývač – sundávali je z nedaleké staré vily. Když jsme měli polovinu střechy pokrytou, přišly kroupy a tašky rozbily. Nové jsem sehnal v Německu, byly ale drahé...“ prozradil Daniel Gabryš
Shodou okolností byla vedle hrázděnky volná parcela. Byla by škoda, kdyby ji dostal někdo cizí a postavil tu něco nehezkého… Daniel o ní řekl známým, kteří se nadchli pro nápad vystavět podstávkový dům s hrázděnou konstrukcí – takový, jaký byl kdysi pro místní kraj typický. Dokonce dva takové domy na stavební parcele zhruba dvě stě let také stávaly! Při vzájemných konzultacích Daniel navrhl a vypracoval výkresy, podle nich pan Pomeisl udělal projekt, bylo vydáno stavební povolení a začaly terénní práce. Tehdy známí stavbu zastavili s tím, že v ní nemůžou pokračovat.
Co teď? Daniel s Lenkou dlouho neváhali a místo toho, aby koupili starý hrázděný dům, převzali stavbu na vedlejší parcele. „Protože jsme ale zatím stačili prodat naši chalupu a neměli kde bydlet, velmi se spěchalo. Štěstí při nás stálo. Počasí bylo nezvykle stabilní a opravdová zima ten rok v podstatě nepřišla. Začalo se v červnu a v květnu jsme se již stěhovali. Potom se ještě několik měsíců vlekly dokončovací práce.“ Z hovoru vyplývá, že však nešlo o nic dramatického. Skutečnost, že jim nějaký čas chyběla okna v patře, vadila méně než bydlení v pronájmech.
Hrázdění umí málokdo
Na podezdívku domu i na stavbu terasy použili kámen z původních základů. Kolem celého domu jsou záhony s trvalkami. Gabryšovi je vybírali z nabídky firmy Planta Naturalis z Markvartic, která se specializuje na původní české rostliny
Jak už bylo řečeno, dům stavěla parta Daniela Gabryše a Miroslava Úškrta. Na hrubé stavbě se podílelo pět lidí. Pracovali hlavně s recyklovaným přírodním materiálem. Podařilo se jim získat nejen staré cihly, ale i střešní krytinu a velké množství trámů a kamene. Toho bylo „pohřbeno“ na ploše celé parcely jako pozůstatek po stržených domech a hospodářských staveních velké množství. Daniel s úsměvem vzpomíná: „Bagrista váhal, kde začít. Terén byl neurčitý, zarostlý. Museli jsme vykácet, co šlo, a terén přepracovat. Snažili jsme se co nejvíc materiálu zachovat. Znovu jsme kámen použili na podezdívky a později i na opěrné zídky v zahradě. Ze zbytků někdejšího chléva jsme vytvořili sklep současného domu – včetně pískovcového schodiště.“
Hlavním stavebním materiálem bylo samozřejmě dřevo. Daniel si ještě dnes pochvaluje, že se jim naskytla možnost použít historické trámy z rozebrané cihelny v nedalekém městě. Získali tak velké množství materiálu za rozumnou cenu. Dřevo bylo navíc ve výborném stavu, vyschlé a se stoletou patinou.
„Celá hrubá stavba je z tohoto starého dřeva, na další části jsme použili i nové smrkové řezivo,“ konstatuje Daniel a zamýšlí se nad tím, jak místní klimatické podmínky v Evropě ovlivnily stavební styl lidových staveb. „Z jehličnatých stromů, které rostou v oblastech s dlouhými zimami, například ve východní Evropě i u nás, se těží pěkné rovné dřevo. Dlouhé kmeny jsou vhodné na roubené chalupy, které mají také slušné tepelněizolační vlastnosti. Západní Evropa má mírnější klima a převahu listnatých stromů s křivými větvemi. Proto třeba ve Francii a v Německu rostly hrázděné domy – stavělo se z krátkého a křivého dříví, často z větví.
V našem pohraničí se oba styly sešly. Vznikaly domy s roubeným přízemím navýšeným o hrázděné patro, které je obvykle vyneseno na dřevěných sloupech takzvané podstávky. Utěchto domů je však i hrázděné patro stavěné z jehličnatého řeziva. Naše podstávkové domy jsou unikátní a nikde jinde než v česko-německém pohraničí je nenajdete,“ upozorňuje. „Nedivím se však, že nové domy tohoto typu již nevznikají. Konstrukčně jsou nesmírně náročné. Dnes se staví jednoduše, rychle a co nejlevněji. V hrázdění je spousta specifických tesařských detailů, které dnes málokdo opravdu umí. Bez zkušeností kolegy Úškrta bychom je těžko zvládli,“ uvažuje Daniel a sebevědomě dodává: „Kdyby bylo třeba, věděl bych si rady.“
Prostorné bydlení
Terén zahrady je členěn do tří prostorných teras. Na dvou nižších se dosud pracuje
Po třech letech je dokončen nejen dům, ale příjemnou podobu získala i horní část svažité zahrady, členěné do teras. Směrem k návsi je květinová předzahrádka a kolem domu je prostorný, nízko střižený trávník lemovaný pásem trvalek a bylinek. V rohu je dokonce i nějaká zeleninka.
Na Gabryšovy čeká již jen kultivace dolní části, kde se jim podařilo přikoupit pozemky. Zatím jsou zarostlé křovinami a vzrostlými jasany. V představách současných majitelů by trávník měl zvolna přecházet do přirozené venkovské zahrady, s níž by měl dům splynout. Pojďme ale konečně dovnitř.
V přízemí se vstupuje do zádveří a odtud vlevo do obývacího pokoje a dále do kuchyně s jídelním koutem. Z kuchyně vedou dveře na terasu. Vpravo od vstupních dveří jsou dvoje dveře. Za prvními má pán domu pracovnu. Druhé uzavírají technické zázemí, kde je záchod, úklidový kout, pračka a vstupy do sklepa a do dřevníku a ještě dveře ven do zahrady.
Středem domu vede schodiště ke čtyřem pokojům v podkroví. Největší, se vstupem na pavlač, je určen dětem. Vedlejší pokojík slouží jako ložnice a dva jsou připraveny pro hosty. V budoucnu se i z nich stanou dětské pokoje. Okna tří pokojíků jsou situována do zeleně, ten dosud nejméně zabydlený a také koupelna mají okna obrácená do návsi.
Cit výtvarníků je znát
Z návštěv příbuzných staveb – roubenek jsme zvyklí na vyladění interiérů v tradiční přírodní či tmavé barvě dřeva a bílé. UGabryšů na každém kroku okouzlují nápadité kombinace pastelových barev nejen na zdech, ale i na prkenných podhledech, dřevěném obložení stěn, keramických obkladech, nábytku a doplňcích. Dřevo tu má svou přirozenou barvu, někde je však zcela zakryto bílým nátěrem, o kousek dál potěší oko něžně modrými či zelinkavými tóny lazur. Lenka s Danielem dokázali přesně vystihnout, kdy je dobré nechat vyniknout krásu hrázdění a kdy potlačit ostatní dřevěné prvky neutrálním nátěrem. Jinde, například v kuchyni a v obývacím pokoji, zas nechali působit velké plochy do červena vybarvených modřínových prken na podlahách.
Nábytek do kuchyně si Gabryšovi navrhli sami a byl vyroben na zakázku. Původně měl přírodní barvu. Lenka říká, že se jim brzy okoukala, a proto sáhla po štětci
Barevnost je v každé místnosti řešena jinak. Je to dáno rozdílnou skladbou stavebních materiálů a jejich použitím. Například stropy v přízemí jsou trámové s dřevěným záklopem, v patře jsou podhledy ze širokých prken a sádrokarton se štukovanou povrchovou úpravou.
Aby vynikla patina roubení v přízemní obývací části domu, ničím dřevo neošetřovali. V kuchyni a v pracovně je však zakryl nátěr Herbol, který má příjemnou strukturu připomínající vápno.
Opticky nejvýraznější místností je bezesporu kuchyň s jídelním koutem. Kuchyňská linka, vyrobená na míru, dostala modrý nátěr. Lenka jej vysvětluje: „Původně byla v přírodní barvě dřeva, ale brzy se nám okoukala, chtělo to barvu.“
Sen se splnil
Při naší návštěvě jsme u Gabryšů strávili celý den. Letní sluníčko postupovalo po své každodenní trase oblohou a postupně se opíralo do šedého prkenného štítu na východě, do přední strany domu a nakonec se přesunulo k západu, aby posvítilo na hrázděnou štítovou stranu s pavlačí a terasou. Domem i zahradou probíhaly děti, které nám chvílemi také dělaly společnost. Pokud byl na samém začátku sen omoderním bydlení v „prastarém“ domě, stali jsme se svědky splnění snu.
Interiér je zařízen jednoduše, některé kusy nábytku pocházejí z IKEA
Daniel realizaci hodnotí: „Podařilo se postavit dům, který odpovídá našim představám o vlastním bydlení na venkově. Naším záměrem nebylo vytvořit autentickou kopii historické stavby, ale esteticky zajímavý objekt, který neskrývá inspiraci historickými vlivy, a to včetně řešení některých zásadních stavebně-technických detailů. Tato inspirace je však rozvíjena poměrně volným způsobem. Jsem ale rád, že dům působí, jako by tu byl odjakživa,“ říká náš hostitel. „Tento typ stavby je nesmírně náročný na zhotovení, ale nelituji této zkušenosti. Korektně si myslím, že hrázděná stavba je jen pro nadšence. V našem případě byla hnacím motorem chuť a nadšení. Držím palce každému, kdo se do něčeho podobného pustí.“
TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: LINA NÉMETH
Hrázděný dům pro 21. století
