Chalupa před rekonstrukcí
Na Českolipsko jezdíme za pěknými chalupami poměrně často. Tentokrát jsme se ale vydali o kousek dál, do Šluknovského výběžku, do malebné obce, která se nachází v krásné krajině zvané České Švýcarsko.
Skalnatá, a přitom zalesněná krajina národního parku České Švýcarsko láká rekreanty i turisty, stejně jako rázovitá architektura. Ta ale měla po roce 1945 namále. Když odtud odešli němečtí obyvatelé, zůstaly podstávkové domy, jichž tu byla většina, opuštěné. Nebýt českého fenoménu zvaného chalupaření nejspíš bychom dnes již jejich krásu nemohli obdivovat.
Pozvánku k návštěvě do jedné zachovalé podstávkové chalupy jsme dostali od manželů Dagmary a Jiřího. Oba si toto místo zamilovali již v mládí. Jiří se tady narodil a jako mladík se na místním koupališti seznámil se svou ženou. „Není to jen klid, co nás sem lákalo, je tu krásné okolí se spoustou lesů, kam chodíme na houby. I dnes jsme byli,“ ukazuje na plný košík Dagmar. „Houby nám rostou i na zahradě. A je tu spousta krásných a zajímavých památek,“ dodává. A tak začali hledat chalupu na prodej, kterou by si mohli upravit tak, aby v ní v důchodu mohli trvale žít.
U chalupy je rozlehlá
zahrada, která nabízí
i vnoučatům dost
prostoru pro hry
Podstávkový dům s břidlicovým štítem
Po nějakém čase se na ně usmálo štěstí, k mání byla dvě stě let stará podstávková chalupa s břidlicovým štítem. Manželé se dlouho nerozmýšleli a dům koupili. Vlastně jeho polovinu, protože původní stavení bylo hned po válce rozděleno na dvě obydlí. „Hledali jsme vročení, které bývalo vyryto do trámu nebo vysekáno do kamene, ale letopočet jsme neobjevili. Nakonec jsme v historických katastrálních mapách z dob Rakouska-Uherska zjistili, že první dochovaná zmínka o stavení pochází z roku 1834. Což dokazuje, že chalupa tu stála již předtím,“ vzpomíná Jiří.
Dům byl obyvatelný, ale interiér byl necitlivě zmodernizovaný. Z průchozí zděné síně se jde do velké roubené jizby. Tu předchozí majitel přepažil stěnou z prken a za ní vybudoval koupelnu s rohovou vanou. Tady nastane jedna z velkých změn při plánované rekonstrukci interiéru, protože pro svou chalupu si majitelé představují jiný styl.
Ze síně s klenutým stropem, kde kdysi bývala černá kuchyň s ohništěm, se po příkrých schodech schází do kamenného sklepa, vstupuje se do přístavku a vedou odtud schody do patra. To sloužilo jako sýpka.
Aby tu mohli bydlet, vystěhovali novopečení majitelé z chalupy nejdříve nepotřebný nábytek a věci, které tu zbyly po předchozím majiteli. „Jiří vylezl na půdu a házel všechno haraburdí malým okýnkem do zahrady. Já jsem to přebírala a většinu z toho zase nosila dovnitř,“ směje se Dagmar, zatímco stoupáme po schodech do patra, kde se nachází odpočívadlo, dvě ložnice a nad tím ještě půda. „Podlaha tu byla jako mělká vana, kdysi se sem ukládalo obilí,“ upozorňuje hostitelka.
Roubené stěny s podstávkou dostaly
nový kabát a okna dvojitá skla
Pod chalupou je studánka
Vracíme se do přízemí, kde naše průvodkyně otvírá dveře do temného sklepa vystavěného z pískovce, rozsvěcí baterku a říká: „V rohu je studánka, ze které musíme neustále odčerpávat vodu, aby sklep nenaplnila až po strop. Za rozbitým prknem v příčce sednice, tam, kde máme krbová kamna, je vidět klenba za schodištěm do sklepa. Až se pustíme do vnitřních úprav, uvidíme, jaké možnosti tento prostor nabídne. Zatím nejvíce zajímá našeho psa. Dokáže tu sedět dlouhé minuty a na něco se tam upřeně dívá.“
Vracíme se do síně a jdeme si povídat do zahrady. Tam nás Dagmar překvapí prohlášením: „Víte, že máme vlastního ducha? Vážně tady straší. Slýcháme kroky. Nejdřív to bylo děsivé a nepříjemné. Dokonce se u nás byl podívat známý záhadolog Ivan Mackerle. Chvíli tu pobyl a uklidnil nás, že je to hodný duch chalupy. A měl pravdu, neškodí, jen se tu a tam připomíná.“
Dagmar se těší, až se sem vrátí
původní dispozice a kuchyň vybaví
stylovým nábytkem
Plány do budoucna
Od stolu v zahradě se díváme na stavení s trámy a podstávkou, s tmavě hnědým nátěrem a bílými okny se zdobnými rámy. V nich jsou již osazena dvojitá skla, protože zimy tu bývají tuhé. „Dům měl původně okrovou barvu,“ vypráví Jiří. „Ale fasáda již volala po renovaci. Barvu jsem sbrousil až na dřevo a napustil ho tmavým nátěrem v odstínu, jenž nejvíce připomínal volskou krev, kterou trámy chránili naši předci,“ vysvětluje.
Od manželů se dozvídáme, že na ně čeká velká stěhovací rošáda, protože až budou v důchodu, chtěli by na chalupě žít celoročně. Proto je potřeba vyměnit pražský byt za menší, aby se měli kam vracet, když se jim zasteskne po městě. A všechny síly pak napřou do úpravy interiéru chalupy. Na řadu přijde rozvod elektřiny, z jizby zmizí příčka a na místě koupelny bude kuchyně. Dagmar se těší, až pro koupelnu najde nové prostory. Opravit budou muset i podlahy, břidlicový štít a po nějakém čase střechu.
A určitě chtějí využívat studánku, kterou mají pod domem. Zatím Dagmar s Jiřím hledají inspiraci a poohlížejí se i po vhodném nábytku, který se bude stylem hodit do staré chalupy. Dagmar by si také ráda splnila svůj sen a pořídila do chalupy kachlová kamna.
Odpočinku ve světnici slouží měkká
pohovka a křeslo
Zahrada plná květů
K chalupě patří poměrně rozlehlá zahrada. Naši hostitelé mají dva syny, dceru a zatím čtyři vnoučata, která se tu pořádně proběhnou a vyřádí na hřišti, které pro ně naši hostitelé připravili za domem. Zahradu chtějí mít plnou květin ve stylu zahrádek našich babiček. Nechybí tu růže, jiřiny, gladioly, hortenzie ani slunečnice. Jiří se chystá pořídit ještě floxy, které mu uhynuly. Na mnoha květinách si pochutnaly srnky, které se sem dostaly i přes plot. Ten je nyní opravený a zdobí ho na dvě stě hrnečků. A objevíte tu také muškáty, begonie, voskovky či afrikány, kterých jsou plné truhlíky a květináče. Dagmar s Jiřím se těší, jak to kolem domu pokvete, až se květinám budou moci věnovat naplno.
Text: Helena Štětinová
Foto: Vladimír Hájek
Chalupa před rekonstrukcí
