U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Milí čtenáři,
Kategorie: | Autor: Martina Lžičařová
dokud byly děti malé, odjížděla jsem na venkov „na jahody“ a a do města se vracela na svatého Václava. Děti vyrostly a se vstupem do školy se prázdniny o měsíc posunuly z „jahod“ k „borůvkám“. Pak přišla doba, kdy mě oba chlapci přerostli a školní prázdniny přestaly mít vliv na to, kdy se vydám z města ven. Oni mají své aktivity a já, když je hezky, vyrážím v doprovodu některého z fotografů pokaždé jiným směrem. To podle toho, kde se chata či chaloupka, do níž dostaneme pozvání, nachází. „Borůvky“ ale každý rok dodržuji. Bez fialové pusy léto začít nemůže.
Kromě pracovních výjezdů jsem v posledních letech k pravidelným letním rituálům zařadila i výlet do Pasek nad Jizerou. Jsou výjimečné. Ač jde o příhraniční vesnici, a v takových se obyvatelstvo mísilo a mluvilo se v nich dvojjazyčně, Paseky byly vždycky výlučně české. Chalupy jsou tady doširoka rozeseté po pasekách, dnes bychom řekli po loukách. Vminulosti údolí Jizery ožívalo lomozem mlýnů, pil, textilek a skláren a na políčkách na jižních svazích západních Krkonoš se hospodařilo. Duchovním centrem vesnice býval kostel a fara. I dnes tohle místo přitahuje. V kostele se kromě mší uskutečňují koncerty, v budově fary je malé muzeum a ze hřbitova u kostela je jeden z nejkrásnějších krkonošských výhledů do údolí. Hned vedle nechybějí pošta a hospoda, v níž se báječně vaří. Přestože řemeslnická i tovární výroba zanikla, díky turistickému ruchu a chalupářům vesnice stále žije.
Letos jsem pro výlet do Pasek měla zvláštní důvod. V článku o kočičích procházkách, který najdete uvnitř čísla, nemohl chybět obrázek té nejhezčí, z roubenky stojící blízko zdejšího z hlediska architektury nejcennějšího lidového stavení – staré školy. Pro vysvětlení dodávám, že kočičí procházka je specifické zdobení lomenice. V Pasekách jsem našla dokonce dva příklady. Kromě té již zmiňované, která se skví v plné kráse, jsem stála i u další chalupy, kde mě trochu mrazilo. Ještě pár zim a lomenice se rozpadne. Bohužel nevím, jak zasáhnout. Abych ale nekončila smutně, obraťme list. Naštěstí je mnoho pozitivních příkladů. Přinášíme je opakovaně na našich stránkách a nejinak je tomu i tentokrát.
O autorovi| Martina Lžičařová, šéfredaktorka
