Poetická zahrada v babiččině stylu
Jednoduše komponovaná zahrada barevností připomíná babiččinu květnou zahrádku, ale kostelní lilie tu nerostou. Paní domu maluje abstraktní obrazy, miluje výrazné barvy, a neúnavně vysazuje nezvyklé kombinace užitkových a okrasných rostlin.
Plocha zahrady je obdélníková, ale majitelka ji osázela tak, aby budila dojem útulného oválu. Tu a tam je barevná květinová tečka – nejraději růže nebo hortenzie – tu a tam houština, sestavená z vyšších a nižších dřevin s podrostem bergénií a host.
Nevýhodou zahrady je severní poloha – tomu se podřízený i výběr rostlin. „Máme tu dvě původní jabloně, které jsou díky svému stáří velmi dekorativní, jednu nově vysazenou „stínotvornou“ třešeň a hlavně pestrý mix květin, bylinek a keřů,“ říká majitelka, které zpočátku s výsadbou radila kamarádka zahradnice.
„Pak už jsem pokračovala sama metodou pokusu a omylu, sázela a přesazovala, až jsem se dopracovala ke koncepci barevných skvrn: ostrůvků z červeně a modře kvetoucích rostlin.“
Hortenzie a růže
Barvy obstarávají především majitelčiny oblíbené růže a hortenzie. Podle jejího názoru však červeň zdaleka nemusí být jen květinového původu. Jeden z oválných záhonů u zdi zahradního domku tak krášlí rybízové keře s větvemi, obsypanými rudými kuličkami.
Výsadbu tvoří květinový mix – tradiční hosty, udatny, bergénie, kakosty, denivky a pivoňky vybrané tak, aby kvetly postupně, včetně brzkého jara či na podzimu. Nováčkem jsou plaménky s červenými listy.
„Zahrádku jsem zkoušela oživit i méně tradičními náprstníky, vlčím bobem a ostrožkami, ale nešly mi tu. Máme tu málo sluníčka: na slunné straně jsou bohužel postavené kůlny. Takže nyní plánuji kvůli výraznější barevnosti zahrady přebarvit kůlny na modro,“ prozrazuje akční majitelka.
Torzo na pařezu
„Aby zahrada získala na osobitosti, potřebujete přece tu a tam postavit něco zajímavého: pařez, kámen, trpaslíka,“ říká majitelka. „Jsou to artefakty od našich přátel, jejich výtvory jsme umístili na pečlivě vybraném místě, často na podstavci z pařezu.“
Velmi pěkně se tu vyjímají kamenné skulptury od náchodského řezbáře a sochaře Zdeňka Farského. O kus dál se usadila nonšalantní víla ze šamotu. Jde o zahradní keramiku manželů Bambasových z Jižních Čech.
Něco je i domácí dílny. Třeba u kmene jabloně v centru zahrady je opřený „starý“ rýč a hrábě. Jde o nonsens – násady nejsou z tyčoviny, ale jsou to sukovité klacky. Nelze s nimi hrabat ani rýt, ale evokují fantazii. Spojují užitečné s neužitečným, realitu se surrealitou. Jsou dílem majitele, který je řemeslně zdatný a rád pracuje s fantazií a rozletem.
Kdysi a nyní…
Oby majitelé jsou výtvarně nadaní a zruční. Jejich obyčejná, ale přesto velmi nápaditá zahrádka vznikla na dvorečku za řadovým domkem v zahradní čtvrti za Hradcem Králové. Přesazování tu je stále na pořadu dne.
„V domě bydlívaly dvě staré dámy, a když zemřely, zahrádka postupně zpustla, pak spadl plot a pozemek se proměnil v rumiště,“ říká majitelka. „Nakonec se z pozemku stal průchoďák k nejbližší stanici autobusu. Museli jsme pozemek vyklučit, udělat terénní úpravy znovu osázet, a vypěstovat kvalitní středový trávník.“
Obytná zahrada plná barev
Zahrada vznikala postupně, paní domu pozemek upravila a vysázela svépomocí. Cílem bylo vybudovat obytnou zahradu, kde bude místo pro hru světla a stínu, kytky i dovádění dětí. Proto tu zůstalo i několik starých stromů, které kompozici dávají nostalgii staré zahrady.
„Kvůli větší barevnosti zahrady se klidně ze dne na den rozhodnu přesadit vzrostlou udatnu a na její místo dát červený javor.“
Kolo, kolo mlýnský
Základem je meandrující trávník a klasická výsadba, taková, jakou mají v okolí všichni. Přesto zahrada působí originálně. Majitelka zkouší nové a nové kombinace, experimentuje a její kolečko se stále v pohybu. Výsadba je komponovaná do větších i majitelka má nekonformními nápady – velkoplodé rybízy na její zahradě plní i dekorativní funkci, na posekaném trávníku objevíte ostrůvek plevele.
Text: Radka Borovičková
Foto Zdeněk Roller