Chalupa je hra VIII.
Štáb pořadu Chalupa je hra tentokrát pozval na chalupu tři výtvarnice. Všechny milují staré věci a dokážou jim vdechnout nový život.
Roubená chalupa z roku 1811
Roubená chalupa z roku 1811 v rekreační oblasti u Žermanic je ukrytá za stoletými kaštany. Patří panu Jardovi, který ji koupil teprve nedávno a velmi rychle ji zaplnil nejrůznějším nábytkem. Do té doby jej měl uskladněný doma, v dílně i u přátel. Tyto kousky, o kterých Jarda mluví krásně moravsky jako o „žďorbech“, doplnily původní zařízení roubenky, k němuž patřilo i pár unikátů. Například obložení v koupelně bylo kdysi součástí knihovny v Uherském Hradišti, obklady ve světnici pak zachránili předchozí majitelé roubenky před spálením při rekonstrukci jednoho zámečku.
Jarda nepatří k chalupářům, kteří o víkendu natírají plot a okopávají zahrádku, ale je typickým zachráncem věcí, které v očích druhých už dosloužily, jsou však stále funkční a hlavně krásné. S nadsázkou říká, že si chalupu pořídil hlavně proto, aby měl ty své „žďorby“ kam dávat. Pravdou je, že některé jeho sběratelské kousky zatím na chalupě čekají na opravu či renovaci. Proto štáb pořadu Chalupa je hra pozval k Jardovi na chalupu hned tři výtvarnice najednou. Všechny tři mají ale jedno společné, a to je velká láska ke starým věcem.
Žďorby očima tří výtvarnic
Jardovu roubenku „vzaly útokem“ Marta Kačorová, Soňa Malinová a Pavla Richterová. Každá si mohla vybrat jednu jedinou věc, tu si pak odvezla do své dílny a během týdne ji měla opravit, zrenovovat, zrekonstruovat, zkrátka vdechnout jí „nový život.“ Marta si nevybrala ani krásný konferenční stolek, ani starodávné židle, ale zdánlivě nepotřebnou a nefunkční dřevěnou bednu na vojenskou munici. Pavla Richterová si ze Žermanic odvezla nádherný, ale dosti zdevastovaný mycí stolek i se smaltovaným umyvadlem a Soňa Malinová vzala zavděk obyčejným vyřazeným oknem. Během týdne navštívil štáb s kamerou všechny tři výtvarnice v jejich dílnách, kde se pomalu začalo ukazovat, k čemu budou vybrané předměty sloužit.
Trojici výtvarnic jsme během natáčení položili několik otázek
Z Martiny vojenské bedny na munici vznikal pod jejíma rukama originální konferenční stolek na kolečkách s úložným prostorem v azurové barvě.
Pavla trpělivě odstraňovala z mycího stolku nánosy barev, dřevo obrousila, znovu natřela a dvířka dokonce opatřila novým dekorem. Zničenou horní desku nahradila novou a natřela tak, aby korespondovala s původními částmi stolku. Chybějící smaltovanou nádobku na mýdlo nahradila vlastním výrobkem z keramiky a mycí stolek byl rázem nejen krásný, ale i zcela funkční.
Největším oříškem bylo pro nezasvěcené okno, které si vybrala Soňa Malinová. Během dvou dnů z něj vyrobila nádhernou skříňku do kuchyně. K oknu přidala dřevěný rám, do něhož připevnila poličky z latěk, všechno natřela a skříňka s prosklenými dvířky byla na světě.
Jak si zařídit chalupu?
Trojici výtvarnic jsme během natáčení položili několik otázek a z jejich odpovědí je jasné, že se v roubence pana Jardy cítily jako ryby ve vodě.
Jak se projevuje váš vztah ke starým použitým věcem?
Marta: Můj vztah ke starým věcem je jednoznačně kladný a myslím, že na mé práci je to vidět. Vymetám bazary, blešáky i smetiště. Ne všechno mohu vlastnit, tak se někdy jen tak kochám. Mám ráda věci a interiéry tak zvaně s duší. Nemusí to být úplné starožitnosti, mám ráda i funkcionalismus, Brusel, pop art…
Pavla: Jsem zachraňovatelka zajímavých věcí, které chtějí známí vyhodit. Občas někomu „vymetu“ půdu a pak nevycházím z úžasu, jaké poklady se tam válejí bez povšimnutí. Někdy nemůžu ani spát, vidím vše už hotové do sebemenších detailů a nejraději bych se pustila hned do renovace.
Soňa: Projevuje se to tak, že máme plné obě garáže a půdu. Je to vášeň jako každá jiná, které když propadnete, není úniku.
Co vás přivedlo k interiérovému designu?
Marta: Původně jsem chtěla být textilní nebo oděvní výtvarnicí a vystudovala jsem SUŘŠ – obor umělecké zpracování textilu. Několik let jsem se věnovala volné tvorbě tapisérií a oděvních doplňků. Pak mě osud zavál do ostravského studia Prométheus, kde jsem „přičichla“ k animaci, která se stala mou hlavní profesí. Vedle toho jsem se intenzivně zajímala o interiérový design a postupně jsem proměňovala byty nejen svoje, ale i svých známých. K tomu pak přibyly i různé chalupy. Dnes si ráda odskočím od animace k designu a naopak.
Pavla: Od dětství jsem stavěla domky z lega, kreslila si obýváky, pokojíky a chalupy. Nejšťastnější jsem byla, když mi táta dal kousek staré desky a mohla jsem do ní zaklepávat hřebíky. Mým snem bylo studovat architekturu, ale vítr mě zavál na střední uměleckou školu a poté na vysokou. Začali jsme rekonstruovat chalupu, naučila jsem se nebát brusky, vrtačky a pily, se štětcem jsem to už uměla. Měla jsem potřebu všechno renovovat, zútulňovat, dekorovat. Momentálně jsem se rozhodla své malé zkušenosti zúročit a začala jsem se vzdělávat ještě v oboru interiérový design.
Soňa: Určitě to, že jsme rekonstruovali vlastní dům. Vystudovala jsem uměleckou školu a interiérový design nemá k tomuto oboru až tak daleko. Navíc můj otec i bratr jsou architekti a prostorové vidění máme v genech.
Máte svou oblíbenou techniku?
Marta: Mou nejoblíbenější technikou je tzv. patinování, tedy způsob, jak nový povrch nebo nátěr udělat tak, aby vypadal staře a třeba oprýskaně. V podstatě jsem si tuto techniku přinesla ze své práce pro film, kde se vždy interiéry a rekvizity patinují, aby vypadaly přirozeně a opotřebovaně. A protože dnes jsou patinované věci poměrně žádané jako protipól strohému minimalismu, zúročuji jen to, co jsem se za léta u filmu naučila.
Pavla: Ráda kombinuju staré věci s novými. Třeba židle může být stará, ale já jí vtisknu moderní podobu. Líbí se mi, když se do nového interiéru zakomponuje starý kousek, který má duši.
Soňa: Nevím, jestli je to oblíbená technika, ale u mě vítězí: obrousit a natřít.
Komu byste chtěly zařizovat chalupu a proč?
Marta: Možná panu Kemrovi v Chalupářích nebo Na samotě u lesa, ale to už jsem bohužel prošvihla.
Pavla: Někomu, kdo má nashromážděno spoustu různého harampádí, abychom měli z čeho vybírat, pak jen opravovat, skládat a doplňovat novými věcmi.
Soňa: Kdybych měla možnost si vybrat, tak Danu Bártovi nebo Richardu Krajčovi. Ti by snad snesli na chalupě i nějaký ten úlet.
Kde byste vy osobně chtěly mít chalupu a proč?
Marta: Nejradši bych měla chalupu někde v Bretani nebo v Provence.
Pavla: Na osamoceném, romantickém místě obklopeném horami, lesy a loukami.
Soňa: V Kanadě. Nebo ve Francii. Mělo by v ní být hodně světla a hodně bílé, na které vyniknou barevné doplňky.
TEXT: JANA STRÝČKOVÁ
FOTO: JAN KOSTERA
Chalupa je hra VIII.
