U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Milí čtenáři,
Kategorie: | Autor: Martina Lžičařová
v první reportáži navštívíme chalupu zařízenou poněkud jinak, než jsme dosud byli zvyklí. Většina nábytku je totiž vyrobená z ratanu, který si oblíbila paní domu. Je nezvyklé vidět v roubence u jídelního stolu proutěné židle s vysokým opěradlem nebo u kachlových kamen ratanovou sedačku. To ale neznamená, že výsledek nemůže dopadnout dobře. Naopak. Sami se můžete přesvědčit, že lehkost proutí může jít ruku v ruce s fortelným nábytkem a výborně spolu vytvářejí venkovskou atmosféru.
Druhá návštěva je „klasika“. Za vraty tálinského přízemního stavení jsme objevili malebný jihočeský dvorek. Ale jak už jste od nás zvyklí, ani ten není úplně obyčejný. Rudolf Slaba, majitel, jej přeměnil na pečlivě upravenou zahradu, která překypuje malebnými zákoutími. Ač jeho největší láskou z rostlinné říše jsou kaktusy, zahrada je přepestrá a navíc doplněná úžasnými stavbičkami z kamene.
Podobně hravá, i když ve zcela jiném duchu, je zahrada u patrové roubené chalupy manželů Benešových na Mělnicku. Uprostřed dvora tady leží koupací jezírko, což není prvek, na nějž bychom narazili každý den. Víc se o něm dozvíme až v příštím čísle, tentokrát kolem jen projdeme, abychom okoukli všechny ostatní části zahrady – záhonky, lesík s houpačkami a trampolínou, kořenovou čistírnu vody i louku se stádem ovcí a lam.
Úplně vzadu v rubrice Styl na vás ještě čeká modrý statek z Podkrkonoší. Protože měl štěstí na osvícené majitele, které podpořili i památkáři, zůstal zachován téměř v původní podobě. Slůvko „téměř“ volím, protože ke změnám (ale pochopitelným) v průběhu let přece jen došlo. Zmizela stodola a také drobné kůlny a chlívky. Takový je však život. I když bučení kravky tady neuslyšíte, duch dávného hospodářství zůstal. Snad díky bzukotu včel v koruně lípy, vůni sušeného sena a absenci plotu. Dřevěné plaňky jsou jen kolem květinové a zelinářské zahrádky, jinak je tady plot zbytečný. Takových míst v naší zemi už moc nenajdete, a tak jsem ráda, že je k vám můžeme poslat prostřednictvím Chataře chalupáře.
O autorovi| Martina Lžičařová šéfredaktorka
