Ráj pěnišníků

Krása a barevnost kvetoucích rododendronů a azalek osvěží každou jarní zahradu. Na zahradě Stanislava Slavíčka z Dubí u Teplic jich během jara vykvetou tisíce.

Majitel se nechal inspirovat rozlehlými anglickými a holandskými parky

Majitel se inspiroval zahradami, které viděl při svých cestách do Anglie, Ameriky a Číny. „Barevností, rozlohou i bohatostí odrůd pěnišníků mne nejvíce okouzlila Rothschildova zahrada v Americe. Našel jsem tam tolik krásných barev a jejich nuancí, a tak krásné kompozice, že jsem si slíbil něco aspoň trochu podobného vybudovat i doma,“ vysvětluje pan Slavíček. „Okouzlily mne i sofistikované čínské zahrady vytvořené s mistrovskou přesností plus minus kámen,“ přiznává majitel, „ale jejich styl jsem přizpůsobil českým poměrům i velikosti pozemku. Líbí se mi i klasické tvarované lucerny: probouzejí fantazii a dávají pocit rozletu. Krásné je však i torzo staré lípy. Když ji v nedaleké vesnici museli pro stáří porazit, tři sta let starý kmen jsem koupil a udělal z něj solitér na trávníku horní zahrady.“

Tři bonsaisté v akci

Rozlehlá zahrada je obkroužená kamennou zdí a před větrem chráněná hradbou vysokých horských smrků. Kdysi tady býval sad a pastviny, kde se pásli koně. Na sousedních pozemcích se pasou stále. I dnes si majitel potrpí na to, aby jeho zahrada žila drobnějšími hospodářskými zvířaty – ve vyhrazeném teritoriu běhají perličky, několik krůt, krocani a také malé hejno slepic a pět kohoutů!

Na velké spodní jezírko je zajímavý pohled odkudkoli

Na pozemku, který pan Slavíček získal v restituci, bylo nutné nejprve zajistit kvalitní zavlažování a vybudovat vodní plochy – objevíte zde několik jezírek i umělé vodoteče. Pan Slavíček a jeho kamarádi z bonsajistické společnosti, Karel Kalouš a Václav Novák, kteří mu se zakládáním zahrady pomáhali, založili na původně suchém pozemku nejprve vodoteč. Z umělého potoka pak rozvedli vodu do tří jezírek, které situovali do přirozených terénních prohlubní. Jsou přesně tam, kde byste je čekali i v přírodě, působí velmi přirozeně.

„A pak jsme začali sázet. Z původního sadu nakonec zbylo jen pár hrušní. Díky svému věku a zajímavé pokřivenosti s exotickými dřevinami krásně harmonují,“ vysvětluje majitel.

Kouzla s pěnišníky

Zvládnout mnohahektarový pozemek nebylo snadné, proto jej majitel rozdělil do tří menších zahrad. Jejich spojovacím znamením je to, že na všech kvetou tisíce azalek a rododendronů. Některé, zejména himalájské druhy, jsou vysazeny jako solitéry, stovkami drobnějších druhů osadil majitel několik uměle navršených kopečků koncipovaných na způsob vřesoviště. Vytvořil tak záchytné body pro oko a obohatil poměrně monotónní terén impresivně působícími ostrůvky zakomponovanými do krátce střiženého a meandrovitě se rozbíhajícího trávníku.

Tulipán je jednou z nejmilejších rostlin pana Slavíčka

Barevné skvrny kvetoucích azalek také zajímavě kontrastují s výsadbou nižších i vyšších konifer, které jsou základem zahrady: jedlí, smrků, tisů, douglasek, cypřišků, jalovců, modřínů, borovic a cedrů. Dlužno dodat, že jde o jehličnany statné, protože majitel se chtěl ze své zahrady těšit co nejdříve, a tak sázel již vzrostlé stromy. Mohutnější pěnišníky dostaly roli barevných zástěn. Jsou často vysazeny do půlkruhu, aby kryly majitelova oblíbená místa s posezením.

Tulipány v roli podrostu

Pan Slavíček se nám svěřil, že jeho láskou jsou cedry, jimž se tu navzdory drsnému klimatu daří, a také azalky a tulipány. Ty spolu s narciskami, bledulemi a šafrány, hyacinty a primulemi vysazuje jako jarní podrostové rostliny po celé zahradě: lemují cesty, osvěžují holá místa pod keři a některé vykvétají přímo na trávníku.

V této kompozici jako první změnily barvu červené javory, ostatní listnáče zesvětlají nebo zčervenají později

„Po předjarním období, kdy na zahradě převládají bílé a fialové tóny, se v dubnu začnu těšit na barevné proteplení. Pomocí květin se snažím vytvořit různé efekty. Některé zahradní partie ladím do modrých tónů, jiné prohřívám oranžovými a zlatavými barvami. Inspirovala mne k tomu holandská zahrada v Keukenhofu. Každé jaro v ní vykvétá šest až sedm milionů cibulovitých květin: modřence, narcisy, tulipány, z nichž jsou vytvořeny barevné potoky a rozmanité obrazce.“

Jak se buduje zahrada

Pozemek, na němž po roce 1989 založil Stanislav Slavíček zahradu, se člení na horní, střední a dolní část. Každá z nich má svoji tvář a specifika – nejmladší horní zahrada vzniká v posledních šesti letech a ještě se dotváří. Střední a nejstarší dolní část zahrady přiléhají k domu, k němuž se pozemek přirozeně svažuje.

Dolní zahrada končí plůtkem s vysokou čínskou brankou, oddělující symbolicky cestu k domu. Při kávě na terase nám to nedá, abychom se nezeptali, podle jakého klíče zahrada vznikala.

Zahradě svědčí jednotný vzhled všech květináčů. Orientální plastiky jsou z pravé žuly, ne z umělého kamene

„Nejprve vybudujete kostru ze vzrostlých dřevin. Když je hotovo, dolaďujete podrost – já mám moc rád vřesy a vřesovce. Zároveň budujete kamenné cestičky a chodníčky a najednou víte, tady by to chtělo kopeček, tamhle terénní vlnu a tady by se hodila ještě jedna lampa. Tohle je ideální místo pro pozorování ptáků, sem si dám pohodlné zahradní lehátko, odkud to vše budu pozorovat.“

Prozradíme, že pan Slavíček tu ale moc času neprosedí, rád jezdí na zahradnické výstavy po celé Evropě. A když někde objeví nový kultivar pěnišníku či azalky, koupi neodolá. Jeho zahrada je tak stále zajímavější.“

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER

Ráj pěnišníků