Vymazlená chalupa Majdalenka

Rubrika: Chalupy, Doporucujeme

Při naší návštěvě se Magdalena a Daniel Šmídovi přiznali, že pořízení chalupy plánovali až tak po padesátce. Dosud se jen rozhlíželi, kde by se jim mohlo líbit. Možná v jižních Čechách, které se jim pro cyklistiku zdály ideální…

Tyhle jen zlehka načrtnuté plány změnila letní dovolená v roce 2006 v Orlických horách. Mezi výlety na kolech si Šmídovi udělali volno i k procházce Ústím nad Orlicí. Chodili po náměstí a jejich sedmiletý Erik najednou ukázal na nějaký dům a řekl: „Ten bychom měli koupit!“ Rodiče se ke hře připojili a začali rovněž „nakupovat“ domy. Hra skončila až u vývěskové tabule se skutečnými nemovitostmi na prodej. Jedna roubenka je zaujala. „Co kdybychom se na ni jeli jen tak nezávazně podívat?“

Manželé Šmídovi se vlastně ještě dnes trochu diví, jaký spád dostaly následující události. Přijeli do Studeného, malé vsi nedaleko Jablonného nad Orlicí, zastavili pod kopcem a vtom k nim běží nějaký muž: „Tady máte klíče, běžte se podívat!“ Tak šli. (Později se vysvětlilo, že majitel svěřil klíče sousedovi, aby je mohl půjčit případným zájemcům.) „Po zbytek dovolené jsme nemohli spát, pořád jsme na chalupu mysleli. Najednou jsme zjistili, že nemůžeme odjet domů, aniž by nám patřila.“

Nečekaná rada odborníků

Sice to chvíli trvalo, ale již v červenci byla roubenka ve Studeném jejich. Byla v dezolátním stavu a Šmídovi byli rozhodnuti ji zachránit. Na radu, jak dál postupovat, si pozvali odborníky. Vystřídali se u nich lidé z pěti stavebních firem, všichni se však shodli, že je nutné ji zbourat.

„S těžkým srdcem jsme poslechli. Pan Novotný, stavitel z Letohradu, nám na rovinu řekl: Šmídovi, neblbněte, když to sundáme, postavím vám novou starou chalupu,“ vzpomíná Daniel a dodává: „Asi jsme udělali dobře, protože později se ukázalo, že základy byly ujeté o jeden a půl metru z původního místa. Kdybychom ji nezbourali, tomuto problému bychom stejně neutekli.“ A když už se bouralo, Šmídovi nechali shodit i stodolu, která stála napravo od chalupy. Dnes si chválí, že se jim otevřel krásný výhled do krajiny s dominantou místního kostela.

Magdalena a Daniel koupí chalupy vyřešili otázku, jak naložit s dědictvím – penězi od rodičů. „Stačily i na stavbu,“ vysvětluje stručně Daniel, kde tak narychlo sehnali dost finančních prostředků.

Nové stavení začalo růst v únoru 2007 na původním místě a se stejnými rozměry, stejná je i vnitřní dispozice. „O hrubou stavbu a odborné práce se postarala firma pana Novotného z Letohradu. Když jeho zedníci odešli, čekalo nás období ve spacáku, bez čaje, zato se seznamem, co všechno dodělat.“

Dnes, když je hotovo, se nad dlouhým výčtem prací oba usmívají. Pořádně si mákli. Veškeré nátěry dřeva zvenku i zevnitř, to znamená roubení, stropy, podlahy, okna, dveře, schody, a k tomu i malování zdí a nátěr fasády zvládli sami. Daniel sám sestavoval kuchyň, vyráběl garnýže na záclony, restauroval některé kusy nábytku z bazarů. „Vypadá to jednoduše, všechno dá ale spoustu práce,“ konstatuje chalupář, který má, jak se ukázalo, velmi šikovné ruce. Navíc má po svém boku ženu, která s ním ve zručnosti drží krok.

V nové chalupě

Na první pohled zůstalo v nové chalupě všechno jako kdysi. Přesto se chalupáři odhodlali k některým změnám jak v použití stavebních technologií, tak v řešení detailů. Rozhodně se nezříkali moderních vymožeností, například podlahového topení nebo zapuštěných stropních světel, o nichž jsou přesvědčeni, že k současnému životu patří a sluší i tradičnímu lidovému stavení.

Původní chalupa z roku 1773 měla asi jen 5 x 5 metrů. V pozdějších letech byla k roubené části přistavěna kamenná zeď na západní straně, tím přibylo jedno okno ve štítu. Střecha mívala polovalbovou konstrukci, štít býval s lomenicí a podlomenicí a do stráně směřoval vikýř, kterým se podávalo seno na půdu.

Současní majitelé nechali kopii chalupy vystavět z porothermu, který izolovali 10 centimetry polystyrenu a z venku přidali roubení ze smrkových trámů 15 x 15 cm. Celá stavba je izolovaná od zemní vlhkosti. Střecha je sedlová, bez polovalby, a aby nebyla fádní, nechali vikýř v patře postavit na druhé, tedy pohledové straně. Okna i dveře zůstaly na svých místech, schodiště ze síně do podkroví oproti původnímu stavu obrátili, aby se v patře vykročilo k pokojíkům a ne do střechy.

Přízemí je členěno stejně jako kdysi, jen funkce některých místností se změnila. A v podkroví přibyly dvě ložnice. Jak to tedy uvnitř vypadá? Kdysi se do stavení vstupovalo do průchozí, tzv. vymetací síně. I nyní má chodba dveře z obou stran. Napravo byl chlév, dnes je tu dívčí pokoj. Na stejné straně, vzadu za schodištěm, bývala místnůstka, která sloužila buď jako mateřinka, kam se uchýlila maminka s nejmladším miminkem, nebo výminek, podle toho, co zrovna rodina potřebovala. Dnes tady mají Šmídovi koupelnu. Dveřmi vlevo se ze síně vchází do sednice – stejně jako kdysi.

V sednici vládnou Vánoce

Při naší návštěvě voněly chalupou Vánoce. Ve velké světnici stál stromeček zdobený dřevěnými hoblinami, na stole se na nás smály perníčky s mandlemi a Magdalena chystala konvici s horkým čajem. Daniel zatím vyprávěl, že se tu nedávno zastavili lidé, kteří se ve staré chalupě narodili. Ta nová se jim líbila, prý v ní zůstal duch té původní. A ještě přidali svědectví, jak se tu kdysi žilo: bez vody, zato s kamny, která ústila do dymného otvoru ve stropě, a ukazovali, že vmístě, kde je stůl, stával tkalcovský stav.

V Orlických horách se lidé v zimě živili tkaním a děti šili nitěné knoflíky. „A mužští ze vsi byli pašeráci,“ dokresluje současný chalupář život ve Studeném před sto a více lety. „Z východního Pruska se pašoval efedrin a potraviny. Byl to tady takový zapomenutý kraj, dokonce i elektřina sem byla zavedena snad jako v úplně poslední obci v Čechách.“

Stopy po dymném otvoru byste dnes hledali marně. Světnice září bílými zdmi, které zespodu a shora rámuje smrkové dřevo stropu a podlahy. Protože strop má oproti standardu o 25 cm sníženou výšku, místnost působí starobyle a teple. K útulnosti přispívá i nábytek z masivního dřeva v přírodní barevnosti v kombinaci s bílou a drobné dekorace, s nimiž umí kouzlit paní domu.

Vytvořit vánoční girlandy je pro Magdalenu hračkou. Má trénink ze tří obchodů, které Šmídovi vlastní ve Vizovicích, Kroměříži a Zlíně. „Ve Štěpském dvoře prodáváme ucelené kolekce látek, nábytku a také užitkové a dekorativní předměty pro dům, byt a zahradu. Říkali jsme si, že z naší chaloupky v Orlických horách uděláme vzorový dům,“ prozrazuje Magdalena svou zálibu.

„Chceme, aby stavení na první pohled dýchlo venkovskou romantikou, přitom aby všechno bylo především funkční. Snažíme se ledacos okoukat v zahraničí a obdivujeme hlavně Francouze, kteří umí kombinovat staré a moderní věci s lehkostí a šarmem. U nás jako příklad vidíte, nebo spíš nevidíte ledničku,“ směje se. „Zamaskovali jsme ji na levé straně kuchyňské linky a vypadá jako almárka. Stejná skříňka napravo ukrývá zásoby potravin a mikrovlnku. Obě skříňky v horní části zdobí kovové výduchy, takže iluze babiččiny kuchyně je dokonalá.“

Se vším ale Šmídovi stoprocentně spokojeni nejsou. „Chalupa je nová, nelze jí nic vyčíst, ale má své muchy,“ připouští Daniel po moravsku. Lituje, že podlahové topení položili jen v koupelně a dlažba v kuchyňské zóně zůstává studená. Také jim nedošlo, že dlažba pod kamny měla být větší. „Aby se dalo dobře přikládat a bylo dost místa na ukládání dřeva, doporučuji minimálně jeden metr na každou stranu,“ radí chalupář. S kamny si prý vůbec užili. Nechali postavit komín, ale nedali firmě rozměr dvířek na vymetání komínu. Dvířka samozřejmě nepasovala…

Pozvánka do Majdalenky

I když v době naší návštěvy na chalupě žádný nápis ještě nevisel, majitelé prozradili, že se bude jmenovat „Majdalenka“. Prezentují ji tak dnes i na webových stránkách, kde se dočtete, že si bydlení můžete vyzkoušet na vlastní kůži. Šmídovi Majdalenku totiž pronajímají. Z Vizovic je to sem daleko a oba podnikají. Času na cestování do Orlických hor je tedy pomálu. Když sem přijedou, snaží se aspoň sklidit ovoce, poděkovat sousedovi za posekání trávy na obrovském pozemku, který se táhne až k lesu, a upéct bábovku pro hosty.

„Když to stihnu, ráda ji udělám,“ říká Magdalena, která je pořád tak trochu v běhu. „Chceme, aby se u nás hosté cítili dobře.“

O jejích slovech ani trochu nepochybuji. Návštěvy najdou v téhle vymazlené chalupě nejen pohodovou venkovskou atmosféru, ale můžou si užívat i pěkného okolí, v létě pěšky či na kolech, v zimě na lyžích. Pravda, když se vrátí z výletu, čeká je prozaická povinnost zatopit v kamnech. Ale to už k chalupaření prostě patří.

www.majdalenka.com, www.stepsky-dvur.com

TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: JAROSLAV HEJZLAR