Chalupa zrozená z velkého přátelství

Na kraji jihočeské vesnice stojí bílý statek se žlutě orámovanými okny. Přes dvůr je výminek, který má narůžovělou fasádu. V každém z nich hospodaří jiný manželský pár. O Daniele a Ondřejovi jste si mohli již přečíst v květnovém vydání, nyní na vás čeká druhý příběh.

Je to už padesát let, kdy se Zuzana a Daniela potkaly při studiu biologie na pražské univerzitě. Po událostech v srpnu 1968 Daniela se svým mužem odletěla za oceán, Zuzana se vydala do Holandska. Tady si našla práci, vdala se a s manželem vychovala dvě děti. Až do nedávna spolu žili v Amsterodamu v domku s typickou městskou předzahrádkou a neměli žádný důvod cokoliv měnit.

Tu velkou změnu vyvolala v roce 2004 dávná přítelkyně, s níž Zuzana zůstávala v kontaktu. „Daniela mně poslala mejl, že koupili v jižních Čechách statek a bývalý majitel se rozhodl prodat i výminek, který si zatím ponechával. Ptala se, zda bychom ho nechtěli.

Hned jsme sedli do letadla.“ Představa, že se vrátí do Čech a že na ně budou čekat dobří přátelé, byla silnější než skutečnost v podobě devíti set padesáti kilometrů, které budou muset při každé další cestě překonávat. „Ačkoliv jsme nic podobného neplánovali, ze dne na den jsme se stali majiteli výminku,“ konstatuje paní Zuzana.

Rekonstrukce byla nutná

Při rekonstrukci, která byla nutná, využili zkušeností sousedů přes dvůr, Daniely a jejího muže Ondřeje, kteří měli před nimi již jistý náskok. Stejně jako oni oslovili projektovou kancelář STACOM inženýra Hořčičky z Písku a stavební firmu Suchan z Mirovic. Díky tomu mohli řemeslníci pracovat v obou staveních najednou.

Výminek Zuzany a Joosta pochází z roku 1926 a býval rozdělen na obytnou část a hospodářskou, se stájemi pro koně a dobytek. „Aby odpovídal našim představám, museli jsme nechat dům hodně přestavět. Měl sice dobrou střechu, ale bylo třeba udělat opatření proti radonu, který se v podloží vyskytuje v nadměrném množství, a změnit vnitřní dispozici,“ vzpomíná Zuzana na první měsíce chalupaření. „Bylo jasné, že ze stáje bude „living“. Hodně jsme diskutovali o velikosti koupelen a také o rozdělení místností v patře. Naším přáním bylo, aby ložnic bylo dost a aby nebyly malé.“

Hlavní přestavba proběhla během půl roku, pak na chalupáře čekaly drobné dodělávky a zařizování interiérů. „Museli jsme postupovat rychle a racionálně, protože tady nebydlíme. Hodně jsme se inspirovali u Daniely a Ondřeje, kteří nám pomáhali. Nakupovali jsme v místním bazaru Chalupář a v IKEA a kupodivu to dobře dopadlo. Například, když jsme porovnávali nabídku zboží IKEA v Holandsku s českým katalogem, byly v něm stejné věci. Spoustu doplňků jsme si přivezli od našich holandských přátel. A protože máme rádi Indii, často jsme se vraceli i do jednoho obchodu s indickým textilem v Amsterodamu. Část věcí pochází i z našich cest po světě,“ říká Zuzana.

Prožili vůbec takové to typicky české kutilství, kdy našinci nezbývá, než sám vzít do ruky nářadí a něco udělat? „No, jistě!“ přikyvuje naše hostitelka. „Z našeho pohledu největším dílem byla podlaha z půdovek. Půdovky jsme koupili v již zmiňovaném bazaru Chalupář. Byly úplně černé. Všechny jsme je museli vydrhnout, a když jsme je položili a vyspárovali, spárovací hmota se do nich vsákla a my opět museli na kolena a dlaždice znovu důkladně vyčistit. Zejména Joost na tom strávil spoustu času. Jako penetraci jsme použili Porosil a nakonec nitrolak.“

Některá rozhodnutí musí udělat chlap

Zatímco komunikaci s pracovníky firem díky jazykové bariéře obstarávala energická manželka, Joost se s chutí zabýval věcmi, které potřebují mužské soustředěné oko. Jedním z těchto úkolů bylo vymyslet schodiště do patra. Spolu s panem Štvánem, o němž Zuzana prohlásila, že je to takový šikovný český řemeslník, se nakonec rozhodli zalomit schody do „L“.

Kromě toho, že tohle umístění v prostoru skvěle vyhovuje, dobře i vypadá. Svůj díl na tom má i dobře zvolený nátěr. V českých chalupách se schody většinou natírají transparentním lakem nebo tmavou barvou. Zuzana s Joostem zvolili lesklou olejovou barvu v odstínu slonová kost.

„Vzorky odstínů jsme si přivezli z Holandska a podle nich jsme v Písku nechali barvy namíchat,“ vysvětluje Zuzana. „Tou světlou, která se vám tak líbí, jsme natírali schody, dveře, knihovnu a skříň v patře. Při výběru jsme se snažili, aby barvy s tímto domem ladily.“

Potom reaguje na náš pochvalný údiv nad stropními trámy v patře. Část je natřena modře, v jedné ložnici jsou dokonce dočervena. „Na ně jsme použili barvy z Holandska. Dlouho jsme je hledali, ale manžela právě takové úkoly moc baví. Přiznávám, že mně se nelíbilo mít v každém pokoji jinak barevně pojaté trámy, myslela jsem, že by měly být sjednoceny s barvou podlahy. Joost mi však garantoval, že to bude hezké. Dohodli jsme se, že v nejhorším je přelakujeme. Původní trámy v podkroví jsme nechali v přírodním stavu, jen u těch nových jsme experimentovali,“ usmívá se.

Přízemí plné světla

Přestože ve stáji byla jen dvě malá okénka na sever, dnes je přízemí příjemně prosvětlené. Do hlavního obytného pokoje, který na místě stáje vznikl, proutí světlo dokonce ze tří stran. Kromě nových oken na jižní stranu přibylo ještě jedno na severní a tak zvané francouzské okno ve štítu, kterým se vstupuje na terasu. „Manžel miluje výhledy a tady se mu nabízí nádherný pohled na pasoucí se krávy,“ svěřuje nám paní Zuzana.

I uvnitř je však na co se dívat. Kuchyňské části vévodí jídelní stůl z exotického dřeva. Na jednom konci stolu „sedí“ hlava, keramická plastika belgické umělkyně Odile Kinart. Netypickými kousky jsou skříňka na nádobí, chlebník a dózička, zdobené zelenými lístky. „Vyrobil je jeden známý z lišt od přepravek na pomeranče,“ prozrazuje chalupářka. Originální jsou také svítidla nad pracovní deskou, dílko dalšího nizozemského kamaráda. Větší kusy nábytku pocházejí většinou z IKEA, příborník je z bazaru.

Odpočinkový kout je tvořen sedacím nábytkem se světlými režnými potahy, které ladí s cihlovou podlahou, proti němu stojí krbová kamna se zelenými kachli. „Náš centrální bod tepla. Tato kamna jsme koupili v Praze v Podolí, jsou italským výrobkem a mají velký výkon. Mimochodem, všimli jsme si, že Češi si na teplo potrpí, my jsme takoví čerstvější,“ sděluje Zuzana zajímavý postřeh.

Čas a vzdálenosti nehrají roli

Kromě velkého obytného pokoje se do přízemí vešla ještě ložnice Zuzany a Joosta, předsíňka, koupelna a záchod. V patře je druhá koupelna, tři jednoduše zařízené pokojíky pro hosty a v chodbě je pod jedním ze střešních oken malý čtecí kout. Z oken v podkroví, podobně jako z těch v kuchyni, je vidět do dvora. K nejbližším sousedům je to skok.

„Náš dům má jinou atmosféru než ten Daniely a Ondřeje, přitom obě stavení patří k sobě. Bylo to velké štěstí na dobré přátele a velká náhoda,“ hodnotí Zuzana rozhodnutí chalupařit v Čechách. „V Holandsku má hodně lidí domy například ve Francii, není to neobvyklé. Kdybychom měli víc peněz, možná bychom si i my koupili dům ve Francii nebo v Itálii. Česká krajina a přátelé, kteří výborně mluví anglicky, což je důležité pro naši komunikaci, ale udělali svoje. My jsme díky tomuto výminku získali možnost pobývat v takovém zvláštním krásném mikroklimatu.

Když si prohlédnu fotky, jak to tu před rekonstrukcí vypadalo, zjišťuji, že vlastně dost hrozně. A také české vesnice jsou ještě hodně šedivé. Tento dům ale milujeme. Pro jeho světlo, pro velký stůl, kde se můžeme bavit, pro jeho teplo. A potom… Má přece jen něco společného s návratem. Jeho prostřednictvím hledám, co českého ve mně zbylo,“ usmívá se Zuzana.

„Dříve jsme sem jezdili jen kvůli návštěvám rodičů. Teď sem jezdíme čtyřikrát pětkrát za rok. Na Vánoce jsme doma v Holandsku, zato Silvestra slavíme tady. Možná budeme v Čechách pobývat delší dobu, až budeme v penzi. Víte, stejně nás to ale bude táhnout za dětmi…“

Naše povídání končíme na zahradě. Konečně se na sklonku pochmurného podzimního dne objevuje sluníčko. Joost cosi probírá s Ondřejem, Zuzana se zatím pustila do hrabání listí. „Splnil se mi sen. Mám hospodářství. Ano, když sázím rostliny, počítám s tím, že často nevidím, kdy kvetou. Například jsem vysadila cibulky sněženek, ale těšit se z jejich krásy bude Daniela, já asi ne. Zato mám radost, když jdu z obchodu ve vsi a v zahrádkách vidím holandské tulipány, které jsem vyměnila za domácí vajíčka.“

TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: ALEXANDR JANOVSKÝ

Chalupa zrozená z velkého přátelství

Chalupa zrozená z velkého přátelství