U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Milí čtenáři,
Kategorie: | Autor: Martina Lžičařov
při své práci se úplně ze všeho nejvíc těším na návštěvy u vás. Pro mne i pro mé kolegy v redakci je den, kdy jedeme na reportáž, svátkem. Az toho, jak hezky mě dosud každý ve svém stavení přivítal, soudím, že je to svátek i pro ty, které navštívíme. Mezi ostatními dny v roce jej vnímám jako mimořádné zastavení. Mým úkolem při reportáži je vstřebat atmosféru toho určitého místa, zmapovat příběh domu a také zkušenosti majitele a při tom ho přimět, aby se zamyslel, co pro něj a jeho rodinu chata či chalupa znamená. Během pár hodin mě chalupář vtáhne na chvíli do svého života a když se potom vracím domů, cítím se bohatší o jeho zážitky, s nimiž se stihl se mnou podělit.
Úplně novou dimenzi dostávají návštěvy u lidí, kteří se do Čech vrátili z ciziny (většinou jde o emigranty), nebo kde se jeden z páru narodil a vyrůstal v jiné zemi. Dlouhý pobyt v odlišném prostředí přinutí člověka myslet a chovat se jinak, než jsme zvyklí, a odlišný postoj se v důsledku projevuje i při rekonstrukci a zařizování domu. Jednání s úřady, řemeslníky a prodavači bývá razantnější, obvykle nepřipouští obstrukci „to nejde“ a osobní vklad takového jedince, v dobrém slova smyslu poznamenaného zkušenostmi nabytými v cizím prostředí, bývá na první pohled patrný. Takový člověk se nebojí experimentovat, používat nestandardní prvky, do svého domu vnáší otisky dálek.
Příkladem může být jedna z návštěv uvnitř čísla. Přiznejte, koho z vás by napadlo v chalupě na stěnu pověsit pončo z Guatemaly nebo trámy v podkroví natřít do červena a do modra tak, jako to s bravurou udělali Zuzana a Joost? Zuzana z Česka odešla po osmašedesátém roce a vdala se v Nizozemí. Až do nedávna nepředpokládala, že by se do rodné země měla vracet na dobu delší, než který vyžádají pravidelné návštěvy rodičů. A vida! Stačila jediná e-mailová zpráva od přítelkyně a všechno je jinak. Dnes Zuzana s Joostem vzdálenost 950 kilometrů z domova na chalupu absolvují několikrát ročně. Když jedou jen „na otočku“, sednou do letadla. Obvykle ale přijíždějí autem a v něm vezou co nejvíc věcí. Písecký kraj jim natolik učaroval, že ta šílená vzdálenost jim až tak nevadí. Přeji hezké čtení!
O autorovi| Martina Lžičařová šéfredaktorka