Ohřejte se u ohniště
Pobyt na zahradě i terase zpříjemní živý oheň. Plameny z bezpečného ohniště zahřejí, vytvoří stylové osvětlení a poslouží i k přípravě jídel.
Kromě tradičních kruhových ohnišť, ohraničených vyskládanými kameny, lze taková místa vymezit i do tvaru čtverce nebo obdélníku. Použít můžeme haklíky, otesané do pravidelných tvarů, cihly, betonové koryto, plechový plát nebo starý kotel, částečně zapuštěný do země. Máme-li posezení vydlážděné kameny, dá se ohniště vyzdít a zakomponovat do dlažby, bude se pak snadněji čistit. Výhodou zahloubených či pozemních ohnišť je stabilita a bezpečná kontrola nad plamenem. Nevýhodou snad jen to, že je nutné popel někdy zalít, aby žhavé uhlíky nerozfoukal vítr.
I pro přípravu pokrmu
Ohniště tohoto typu poslouží nejen jako přirozený střed pro společenské posezení, ale můžeme na něm také opékat buřty, otáčet maso na rožni nebo vařit v kotlíku. Doplňků pro vaření či opékání je na trhu spousta, vystačit si však lze i s obyčejným rožněm ve vidlicích či trojnožkou na zavěšení nádoby. Atmosféru živého ohně částečně zprostředkují i zděné zahradní krby. Díky komínu mohou být i pod střechou, využít se dají i ke grilování nebo opékání.
Ohniště v pohybu
Výhodou přenosných ohnišť je zejména možnost postavit je tam, kam se nám zrovna zlíbí. Řada z nich může stát a bezpečně hořet třeba i na dřevěné terase. Důležité je, aby žhavé uhlíky mohly propadávat přes rošt do popelníku nebo pevné nádoby na dně. Přenosná ohniště mívají podobu nádob nejrůznějších tvarů, obvykle jsou vyrobena z ocelového plechu a někdy doplněna i litinovými nebo šamotovými součástmi. Variantou jsou venkovní přenosné krby z ocelového plechu nebo keramiky.
Velmi efektní jsou ohňové koše, v nichž je však nutné zapalovat oheň jen na stabilním a bezpečném nehořlavém podkladu a počítat s tím, že uhlíky mohou propadnout na zem.
Podle vlastního nápadu
Přenosná ohniště se prodávají v řadě variant i cenových relací, ale můžeme si je rovněž navrhnout a nechat zhotovit, nebo se pustit do jejich výroby sami. To vyžaduje jistou praxi při práci se svářečkou a zároveň nabízí možnost kreativní přestavby nejrůznějších nádob či nádrží. Ty však nesmí obsahovat zbytky hořlavých látek nebo být opatřeny hořlavým nátěrem.
Hodí se vědět
Ohraničujeme-li nebo vyzdíváme ohniště z kamenů, počkáme se zapálením prvního ohně až do chvíle, kdy kameny vyschnou. Nebo je necháme pozvolna vysoušet při mírném plameni. Například kameny vytažené z potoka by mohl intenzivní žár roztrhnout.
Připravil: Richard Guryča
Foto: archiv firem