Vysaďte si dlužichy
Stačí několik různobarevných kultivarů a zahrada získá atraktivní celoroční ozdobu. Na výsadbu nenáročné rostliny je ideální čas.
Dlužicha, latinsky Heuchera, patří do čeledi lomikamenovitých. Její původní domovinou je Severní Amerika, kde dostala do vínku vysokou mrazuvzdornost. Některé odrůdy snesou až –34 °C.
Mezi stovkami vyšlechtěných odrůd najdeme téměř všechny barevné odstíny. Od limetkové přes žlutou, meruňkovou k oranžové až krvavě rudé či sytě růžové přecházející do fuchsiové až po temně fialovou. Specialitou je kovové zbarvení od stříbřité po bronzovou. Listy jsou okrouhlé až srdčité, hladké i chloupkaté, se zoubkovaným i silně zkadeřeným okrajem či výrazným barevným žilkováním. Prosperující rostlina má kompaktní tvar a víceméně stejný poměr výšky a šířky pohybující se v rozmezí od 30 do 50 cm. Laty s drobnějšími zvonečkovitými květy rostlinu přerůstají o celou její výšku. Objevují se v květnu až červenci v barvách od bílé přes krémovou a zelenou po tmavě růžovou.
Široké uplatnění
Efekt výrazného olistění se nejlépe projeví při sesazení více různobarevných rostlin do skupiny. Miniaturní, drobnolisté variety se uplatní ve skalkách nebo jako hrnkové rostliny. Při husté výsadbě mohou sloužit jako půdokryvné.
Stanoviště vybíráme podle konkrétní odrůdy. Sušší, slunečné nevadí původním odrůdám ze skalnatých míst, nejlépe však dlužichám prospívá polostín až stín. Určitým vodítkem je zbarvení listů. Světlé kultivary potřebují polostín, přímé slunce je spaluje a vytváří na listech skvrny. Naopak odrůdám s tmavými listy slunce pomáhá k intenzivnímu zbarvení. Ve stínu se barví do zelena.
Vhodná půda
Přestože se dokážou spokojit téměř s každou půdou, exkluzivní habitus zajistí dlužichám jen optimální pěstební podmínky. To v praxi znamená spíše těžší, ale dobře propustnou, nevysychavou, ani příliš mokrou půdu, dobře zásobenou živinami. Kultivarům s výrazným zbarvením vyhovuje půda s vyšším podílem humusu.
Dlužichy vysazujeme poměrně mělce, ale dostatečně hluboko, aby měly zcela skryté kořeny. Zeminu kolem rostlin upravíme v rovině záhonku. Poté hojně zalijeme. Nepostará-li se o přísun vláhy příroda, pravidelně zaléváme, dokud rostlina dobře nezakoření.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Zuzana Ottová a Shutterstock