Libědice – perla severozápadních Čech

Libědice leží skoro uprostřed trojúhelníku měst Kadaň, Žatec a Podbořany. Mezi obdivovateli lidové architektury nejsou příliš známé. Přesto bychom je mohli nazvat perlou lidové architektury.

Jižní část vesnice s dominantou kostela sv. Víta, zámkem (vlevo) a domem čp. 8 v popředí s pozdně barokním volutovým štítem

Okres Chomutov, kam obec spadá, nepatří mezi oblíbené cíle turistů. Neprávem. V pásu na jih od řeky Ohře se dochovaly mimořádně cenné a často až překvapivě malebné a úhledné vesnice, zasazené do úrodné zemědělské krajiny s chmelnicemi, s působivou kulisou Doupovských či Krušných hor v pozadí.

Historie dlouhá 700 let

Libědice leží v otevřeném úvalu říčky Liboc (též Hlinec), přítoku Ohře. Dnešní vesnice se skládá ze tří částí, oddělených právě tokem říčky. Pravý (jižní) břeh charakterizují především církevní a vrchnostenské stavby – kostel sv. Víta s farou na návrší, na svahu pod ním zámek a ještě níže rozlehlý hospodářský dvůr.

Dům čp. 42 s křídlovým štítem

Na protějším levém břehu je situována vlastní vesnice, jejímž jádrem je protáhlá ulicovitá náves, na západním konci rozšířená do nevelkého trojúhelníkového prostranství. Konečně třetí, původně samostatnou částí, jsou bývalé Brusy – rozsáhlá chalupnická enkláva západně od libědické návsi.

Jak dokládají archeologické nálezy, Libědice patří k prastarému osídlení úrodných oblastí severozápadu Čech. Prvním bezpečným dokladem o jejich existenci je listina z roku 1226, v níž král Přemysl Otakar I. vesnici daroval klášteru premonstrátek v Doksanech. V 70. letech 16. století se zde připomíná tvrz, pozdější zámek. Někdejší Brusy, druhá historická část Libědic, jsou poprvé doloženy k roku 1350. S Libědicemi byly sloučeny teprve roku 1914.

Nejcennější v širém okolí

Dominantou vesnice je raně barokní kostel sv. Víta se skvělou uměleckou výzdobou. Ve vsi se dochoval také vynikající soubor barokních sochařských děl. Pokud jde o lidovou architekturu, představuje se zde překvapivě dobře dochovaný celek. Ve všech třech částech vsi najdeme množství mimořádně hodnotných objektů, z nichž některé patří k nejcennějším v širokém okolí.

Usedlost čp. 55 s hrázděným domem, sýpkou a barokní bránou stojí na východním konci severní strany návsi

Starší generaci zdejšího lidového stavitelství reprezentují patrové domy i hospodářské stavby (sýpky, kolny) s hrázděnými stěnami. Pozoruhodná je zejména usedlost čp. 55 na východním konci návsi. Dům má zděné přízemí a hrázděné patro (ve štítovém průčelí je konstrukce nahrazena novodobou replikou). Na dům navazuje pěkná barokní brána, naproti stojí sýpka s hrázděným patrem a kolnou v přízemí.

Hodnotná je i drobná usedlost čp. 101, stojící o samotě v nivě potoka v někdejších Brusech. Pozornost přitahuje dům s hrázděným, novodobě omítnutým patrem, ale i dobře dochovaná hrázděná sýpka původně s otevřenou kolnou v přízemí. Opodál stojí bývalý mlýn čp. 102, původně výstavné klasicistní patrové stavení s hrázděným patrem. Zajímavá, byť poněkud ukrytá je drobná hrázděná sýpka u čp. 99 (za usedlostí čp. 27) na západním konci návsi. Hrázděné konstrukce, často maskované novějšími úpravami, mají i domy čp. 74, 110 a 121 (s eternitovým obkladem). Několik přízemních zděných stavení má hrázděné štíty (čp. 32 a čp. 143).

Výstavné pozdní baroko

Hrázděná kolna se sýpkou u domu čp. 101 v někdejší místní části Brusy

Co však v Libědicích nejvíce upoutá pozornost, je mimořádně výstavná architektura pozdního baroka a klasicismu převážně z první poloviny 19. století. Na návsi i v pravobřežní čtvrti pod kostelem stojí četné patrové domy s křídlovými štíty několika tvarových variant. Přestože podobné nacházíme i v dalších vesnicích v širším okolí Žatce a Podbořan, libědické patří mezi nejpůvabnější.

Přímo pod farou je rozložena usedlost čp. 8. Velký patrový dům má průčelí završené krásným, tvarově ještě pozdně barokním volutovým štítem (přestože vznikl až někdy po roce 1843). Usedlost doplňují chlévy, kolna a pěkná klenutá brána. Poněkud níže stojí bývalá kovárna čp. 10. Výstavný patrový pozdně barokní dům má na severní straně rizalit, původně otevřený dvěma oblouky podsíně, zakončený štítem prakticky shodného tvaru, jako u domu čp. 8.

Mohutný patrový dům čp. 82 na severní straně návsi

Nejvíce hodnotných stavení je po obvodu návsi. V západní části stojí patrový dům čp. 26 s krásně tvarovaným pozdně barokním volutovým štítem, lišící se složitějším tvarovým řešením od ostatních domů ve vsi. Dům čp. 42 na severní straně návsi je mohutné patrové stavení s pozdně barokním až klasicistním křídlovým štítem, tentokrát bez volut. Průčelí bylo druhotně doplněno jednoduchým historizujícím dekorem. Cenný je ve stejné frontě i dům čp. 82, rovněž s tvaroslovím spojujícím pozdně barokní a klasicistní slohové prvky. V zadní části je k domu napojena velká chmelová sušárna.

Památkou mimořádného významu je blízká usedlost čp. 48. Mohutný patrový dům má střídmé průčelí, vrcholící krásným křídlovým volutovým štítem. Na dům navazuje ohradní zeď s reprezentativně pojatou bránou, rámovanou pilastry a nikami se sochami sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého. Obdobný ráz měly původně i další domy ve vsi, některé již zmodernizované (čp. 5, 115 a 122).

Chalupy čp. 65 a 66 na jižní straně návsi

Na rohu západního konce návsi je usedlost čp. 27+99, upravená jako radnice. Patrový klasicistní dům v čele parcely, krytý valbovou střechou, má průčelí členěné slepými arkádami, do dvora vede klenutá brána. Pro celé severozápadní a severní Čechy jsou charakteristické i klasicistní stavby s uměřenými průčelími a polovalbovými nebo valbovými střechami. K nejpěknějším ve vsi patří čp. 16 a 54 (ten po úpravách z roku 1913). Na jižní straně návsi stojí malebná skupina chalup čp. 64, 65, 66 a 69.

Další klasicistní domy byly již částečně novodobě upraveny. Tradiční vzhled si uchovala stavení čp. 4, 17, 61 a 86.

Cenné hospodářské stavby

Významnou hodnotu vesnice ale představují i hospodářské stavby – chmelové sušárny a velké stodoly, zachované v řadě usedlostí. Za pozornost stojí také prakticky nenarušená „střešní krajina“. Řada domů i hospodářských staveb má zachované kromě tradiční pálené krytiny také typické podélné „chmelové“ vikýře nebo „volská oka“, což je v době invaze novodobých materiálů a tlaku na využití podkroví již vzácností.

Chalupa čp. 32 je přízemní zděné stavení s jednoduchým hrázděným štítem

Druhá polovina 20. století nebyla k severozápadním Čechám právě milosrdná. Poválečné vysídlení, devastace krajiny uhelnými velkolomy nebo zřízení vojenského prostoru v Doupovských horách, to vše přineslo dlouhodobé chátrání řady staveb.

Na druhou stranu vedly k určité „konzervaci“ vesnic v podobě, odpovídající předválečnému období. Díky tomu se zde poněkud paradoxně zachovaly pozoruhodné a současně velmi autentické celky lidové architektury, a to v kontextu celé České republiky. Libědice patří mezi těmito „zapomenutými“ vesnicemi severozápadních Čech jednoznačně k nejhodnotnějším. V posledních letech navíc bylo několik staveb na návsi citlivě opraveno, takže nevšední krásu vesnice snad budou moci obdivovat i naši potomci.

TEXT A FOTO: ING. ARCH. JAN PEŠTA

Libědice – perla severozápadních Čech

Libědice – perla severozápadních Čech