Zahrada plná jabloní

Rubrika: Zahrada, Zahradní realizace

Na zahradě ovocnáře Petry Kumšty z Votic najdete jen samé jabloně. Jak by ne, vždyť se jedná o zahradu šlechtitele, s celoživotní touhou vypěstovat novou odrůdu.

Jabloně na zahradě Petra Kumšty plodí jen pevná, odolná a lákavě vyhlížející jablíčka

Zahrada pana Kumšty leží v České Sibiři, v zahrádkářské kolonii na kopci za Voticemi. Slunci vystavená stráň je 530 metrů nad mořem. A to je pro jablka poměrně hodně. „Proto pracuji s odrůdami, které tady přežijí,“ vysvětluje šlechtitel. „Ale má to svoje výhody. Už se mi totiž stalo, že jsem dal ke zkoušení na jižní Moravu odrůdu, která se mi tu moc nadějně nejevila, a v teplé nížině plodila báječně.“

Nás hostitel nevyniká jen ve šlechtitelství, ale i v umění, jak na malý pozemek umístit co nejvíce stromků, bylin a jabloní. Zahradní domek je částečně oblečený do vinné révy, v odpočinkové části zahrady s posezením je množství užitečných keřů i bylinek: kanadské borůvky, rakytník, lichořeřišnice, třapatka, jinan, kustovnice čínská. Nás však zajímají nízké štěpy, seřazené do hustých zástupů a obalené na spodku kmenů plastovými obaly.

Zahradní domek opentlený vinnou révou

„Potřebuji mezi stromy udržovat nízko sestříhanou trávu, proto takhle chráním kmeny stromů před sekačkou.“ Stromky jsou zatížené mohutnými plody. Pan Kumšta bere do ruky lísku s jablky a nabízí ochutnávku Blaníku, který je jeho první registrovanou odrůdou. Dnes už k ní přibyly další: Fany, Fenix, Tábor a Vltava. Mimochodem, rozkrojené jablíčko voní po mandlích, je svěží a krásně křupe…

Nejdřív rouboval pláňata

Petr Kumšta je strojař, ale odmala si zkoušel na mezích v okolí Vlastišova roubovat pláňata a semenáče jabloní nebo hrušní, aby plodily. Dodnes na neobdělávaných pozemcích zušlechťuje plané stromy nebo vysazuje rakytník. Před čtvrt stoletím začal se šlechtitelstvím. Touhu vyšlechtit vlastní odrůdu prý měl odjakživa.

„Otec míval půlhektarový sad, když však v sedmdesátých letech scelovali pole a sebrali nám ho, zbylo nám jen asi patnáct řad. V 50. letech začínal znovu od píky – vyséval pláňata, pak je rouboval tím, co bylo po ruce. Tehdy bylo populární čistecké nebo matčino jablko. Později jsme spolu některé vzrostlé stromy přeroubovávali na novější odrůdy – rubíny, šampiony. To už je ale minulost.“

Příběhy stromů

„Jabloně pěstuji na zakrslých podnožích, takže veškeré práce zvládám ze země. Jen musím počítat s tím, že tyhle stromy chtějí kvalitní půdu a závlahu a potřebují dobře ukotvený kořenový systém, jinak se snadno vyvrátí. Zato dříve plodí a dávají kvalitnější ovoce než klasické vyšší stromy. Na druhou stranu, ze zakrslého stromku sklidíte bednu ovoce, zatímco vzrostlá jabloň dá i dva metráky. Všechno má pro a proti, ale mne už omrzelo šplhat po žebříku, takže jsem přešel na zakrslé podnože.“

Štěpy je nutné chránit před sekačkou

Kolik stromků na zahradě roste? Touhle otázkou jsme šlechtitele trochu zaskočili. Vede si sice provozní záznamy a o každém stromku vám řekne úplně všechno, ale už dlouho je nepočítal. Co stromek, to originál. Jsou tu kříženci goldenů, topazů, šampionů, rubínů, bohemie a spousty dalších, přednost mají červenoplodé a žíhané odrůdy. Co strom, to příběh…

„Šlechtění jabloní je dlouhodobá záležitost. Vysejete semena, první rok nemáte nic, pak po dvou letech jen takové proutky. Ale už tehdy mohu začít se selekcí. To už poznám podle listů, jestli se semenáček zdárně vyvíjí nebo ne. Neperspektivní stromy kácím, jinak bych se na zahradu nevešel.“ Není to škoda, ptáme se. „I to se může stát. Už jsem lovil zpoza plotu jabloň, kterou jsem vyřadil, a její plody nečekaně vyhrály při degustaci.“

Jak se rodí nová odrůda

„Nejprve udělám výsev semen – třeba odrůdy Topaz. Opylení pochází od neznámého otce, takže vznikají stromky se základními vlastnostmi topazu, ale s různými kvalitativními nuancemi. Ponechají se jen nejkvalitnější stromky a ty se pak roubují na podnože. Zajímavé a nadějné odrůdy se otestují v ovocnářských podnicích s rozdílnými klimatickými podmínkami. U nás jsou nejznámější Holovousy, ale moje výpěstky se testují i v Holandsku.“

Umělé opylování

Označené výpěstky skladuje šlechtitel ve sklepě

Stěžejní období pro každého šlechtitele je jaro. „V době před květem jabloní přikryji poupata mateřských rostlin určených k šlechtitelskému opylení netkanou bílou textilií, aby je neopylil hmyz. Na blizny květů uměle přenesu pyl otcovské odrůdy, třeba za pomoci kousku ventilkové gumičky. Opylené květy zhruba na dva týdny přikryji, aby na ně nemohl přenést hmyz nežádoucí pyl jiných odrůd. Zbývá jen počkat na podzimní úrodu.

Uzrálé plody uměle opylených jabloní je nutné ošetřit proti škůdcům, jakou jsou pilatka jablečná a obaleč jablečný. Po sklizni plody uložím do sklepa a během zimy z nich vyluštím semena. Na jaře je vyseji do skleníku, sleduji jejich vývoj a odolnost a vyřazuji ty, které trpí strupovitostí či mají nevhodný růst.

První plody přinášejí mladé stromky nejdříve v šesti letech. Ty se poté zkouší v různých klimatických podmínkách. Teprve po všech těchto zkouškách provedu celkové vyhodnocení a případně podám žádost o registraci nové odrůdy,“ říká Petr Kumšta.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER