O patro víc
Prostor pod střechou, pokud je krov dostatečně veliký, je někdy možné využít pro další vestavěné patro.
Při vestavbě obytného podkroví je často nutné upravit určité konstrukční prvky, které novému využití podstřešního prostoru překážejí. Jsou to například nízko položené kleštiny nebo hambálky, které brání vytvoření místnosti s dostatečnou výškou, vazní trámy, které vadí při kladení nových podlah, sloupy či vzpěry plných vazeb a podobně.
Může ale nastat i situace naprosto opačná, kdy je pod střechou tolik místa, že je možné uvažovat o vestavbě dalšího patra. Přichází to v úvahu u větších domů s hambálkovou soustavou, kdy má prostor pod střechou i po opláštění všemi vrstvami izolace takovou výšku, že se v dolní části pod hambálkami dá pohodlně chodit a také horní prostor je dost veliký, aby posloužil našemu účelu. Právě hambálek, tj. vodorovný trám spojující krokve kousek pod hřebenem (přibližně v jedné třetině výšky), lze použít jako základ dalšího podlaží nebo vestavěného patra.
Většinou, jak jsme v mnohých chalupách viděli, se prostor nad hambálkami využívá jen v části podkroví, kde je postaveno patro, obvykle na příležitostné přespání návštěv. Nebývá tu místa nazbyt, proto se jen ve výjimečných případech vybavuje nábytkem. Často se na podlahu vejde pouze pár matrací s lůžkovinami a pro nízkou podchodnou výšku se tu nelze ani postavit. Existují ale i tací šťastlivci, kteří při svých stavitelských plánech nejsou omezeni malou výškou nad hambálkem a můžou si zařídit i tzv. galerii, kde se dá normálně chodit.
Ať už je patro nižší či vyšší, z hlediska bezpečnosti je vždy dobré opatřit je zábradlím, které by mělo vést od pevných stěn až k přístupovému schodišti či žebříku. Také je třeba včas spočítat, jak velké schodiště se do prostoru pod patrem vejde. A někdy se dokonce zapomíná, že schody v celku, udělané truhlářem na míru, stávajícími přístupovými cestami do podkroví „neprojdou“.
TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
KRESBA: PETR ŽIVNÝ
FOTO: PAVEL VESELÝ, JAROSLAV HEJZLAR, ALEXANDR JANOVSKÝ, MARTIN MAŠÍN