Dům oživlý keramikou

Dům v kopcích, daleko od vody, zato obklopený přírodou, kolem ticho a klid. Takové bylo přání Denisy Chvátalové, když se rozhodla odejít z města na venkov.

Obytná část s ložnicemi, bývalý chlév proměněný na keramickou dílnu a stodola tvoří jeden objekt, částečně ale ukrytý za zelení

Když jim povodeň poničila právě opravený domek ve městě, chtěla Denisa za každou cenu pryč od vody. Ve venkovském domě by také mohla mít keramickou dílnu s pecí. A tak začalo shánění a objíždění bližšího i širšího okolí. Po roce, těsně před podpisem kupní smlouvy na jinou nemovitost, přišla zčistajasna nabídka na asi sto let starý vesnický dům v malé osadě Horní Paseky u jihomoravských Osvětiman.

„Byli jsme z toho místa nadšeni. Na první pohled vypadal dům v pořádku. Mysleli jsme, že jen vyměníme okna, dveře, uděláme novou elektriku, vodu a topení – a budeme bydlet!“ vzpomíná na dobu před jedenácti lety Denisa. To ještě ona ani její partner a dva synové netušili, že jim voda i tady pěkně pocuchá nervy.

Dostihla je podruhé

Když si prohlížím staré fotografie celkem pěkného domu, jak vypadal při koupi, a pak jeho ruiny, za které mohl déšť, nechce se tomu dnes ani věřit. „Chtěli jsme jen přeložit střechu,“ vzpomíná usměvavá světlovláska, „ale zjistilo se, že tašky jsou slepené betonem. Musela se tedy celá strhnout. Objevily se trámy napadené dřevokazným hmyzem, které bylo třeba odstranit a spálit. A právě když byl dům bez střechy, začalo pršet. A stěny, z velké části z nepálených cihel, se doslova rozpadly. Zhroutily se stropy, zničily podlahy. Bylo to hrozné. Zůstaly jen kamenné zdi, ty jsme zachránili, všechno ostatní se muselo postavit znovu.“

Chvála řemeslníků

„Měli jsme tu partu tří šikovných řemeslníků, občas si vzali pomocníka, když bylo třeba. A s nimi jsme celý dům opět postavili,“ vypráví Denisa. Kromě toho bylo potřeba vyvrtat studnu – je dvacet jedna metrů hluboká a nikdy nevyschla. Dělali novou elektřinu, kvůli elektrické vypalovací peci byl nutný silný příkon, ale nakonec se i tohle vyřešilo, museli ale nechat postavit elektrický sloup.

„Dům vytápíme pomocí radiátorů. Nejdříve jsme měli kotel Atmos na dřevoplyn, pak jsme si ale pořídili tepelné čerpadlo vzduch-vzduch. Jsme s ním moc spokojeni – jak začne být na podzim zima, zapnu čerpadlo a nemusím se už o nic starat, klidně můžu i na delší dobu odjet. V kuchyni jsou ještě kachlová kamna,“ vysvětluje hostitelka.

Nové plány

Původní obytný dům měl jen malou kuchyňku a dva průchozí pokojíky. Na to navazovala v jedné linii hospodářská část s chlévem a komorou a menší stodola. Proto bylo už před pohromou rozhodnuto přistavět vzadu na místě dvorečku velikou obytnou místnost. Ta je kuchyní, jídelnou i místem pro odpočinek. „Není bohužel tak prosluněná jako jižní pokoje,“ ukazuje hostitelka. Nám ale připadá velice útulná, tak jako celý dům. Je zabydlený obrázky, keramickými talíři a plastikami i dalšími doplňky.

Keramika je především z dílny paní domu, ale jsou tu i věci od kamarádů výtvarníků i pár starých kousků. Ale vraťme se do hlavní místnosti. Protože je odtud i přímý východ na zahradu (pod stříšku se zahradním sezením), pokrývá podlahu praktická tmavší keramická dlažba. Na ní se dobře vyjímá světlý nábytek z borovice. „Částečně jsme použili nábytek z IKEA z předchozího bytu, jen velký stůl a police na knížky a CD jsme nechali udělat na míru. Nová je kožená pohovka a křesla. To si oblíbil i náš pes Bart.“ Za malou chvíli nám už kříženec dogy, vlkodava a horského pyrenejského psa předvádí, jak se umí v křesle majestátně usadit. Zato Timur, německý ohař, který si tu teprve zvyká (je z útulku), se před námi schovává.

Nová kachlová kamna se dvěma troubami jsou funkční i krásná

Místnosti vévodí nově postavená kachlová kamna. Nad stolem upoutá zavěšená větev – jejím původním účelem bylo schovat elektrické kabely tří lamp, ale postupně přibyly různé drobné dekorace.

Stejně jako v ložnicích je i v obytné kuchyni strop z trámů a sádrokartonu. „Protože se trámy kroutily a byly vedle nich škvíry, nechala jsem je obložit lištami,“ ukazuje Denisa.

Pokoje se sluníčky

Z jižně orientovaných pokojíků, přístupných z centrální místnosti, se stala ložnice a pokoj synů. Dnes už ale dospělý Viktor a Boris obývají zrekonstruované podkroví nad keramickou dílnou. Bývalý dětský pokoj slouží jako pracovna a pokoj pro hosty. Ve výklenku po zrušených dveřích našly místo knížky a pracovní kout.

Do ložnice i pracovny vedou dveře plné sluníček

Stejně jako ve vedlejší ložnici i tady převládá veselá žlutá barva. Paní domu stěny a část stropu pomocí houby žlutě natupovala, někde domalovala sluníčka. „Dveře do ložnic jsem před časem, než je vyměníme za nové, polepila sluníčkovými plakáty a obrázky z kalendářů Honzy Volfa. Mělo jít o dočasné řešení, ale je to veselé, tak tu zůstanou,“ říká paní Chvátalová.

V ložnici se dobře vyjímá stěna s odhalenýmkamenným zdivem. Jde o pískovec z malého lomu, který je dokonce součástí majitelčiny zahrady. Dnes je zarostlý, ale v létě se tam příjemně sedí s kamarády u ohníčku.

Ložnice je vybavena novou kovovou postelí a starším nábytkem z tmavého ořechu. Je tu hodně textilních doplňků, květin v oknech a různé staré památky, nechybí police s knihami. To všechno vytváří neopakovatelnou atmosféru pohody. Podlahy v obou ložnicích jsou dřevěné.

Umění na každém kroku

V domácnosti se samozřejmě používá Denisina keramika

Z dřívější malé kuchyně je vstupní hala, otevřená do obytné místnosti. Je vybavena nejen praktickými skříněmi a botníkem, ale i tady najdeme zajímavá díla – například keramickou konvici s pohárky „Sněhurka a sedm trpaslíků“ od kamarádů keramiků. Z haly je vstup do velké koupelny s WC a do spíže. Obnovena byla i prosklená dřevěná veranda. Z ní se chodí i do keramické dílny, vybudované z bývalého chléva. Tady s fotografkou obdivujeme krásně barevné hrnečky, misky, hodiny, konvice, kachle…

Krytým zápražím po kamenném chodníčku kolem dílny nás paní Denisa vede do bývalé stodoly. Dřívější hospodáři by ji sotva poznali! Dostala nový krov a střechu, má prosklený štít, místo vrat francouzské prosklené dveře. Je otevřená až do krovu a na podlaze má novou dlažbu. Pod stropem se vznáší veliká pohyblivá dřevěná plastika ptáka – dárek od kamaráda výtvarníka. Původně měla být v zahradě, ale nebylo kam ji pověsit.

Dominantou kamenné stodoly je pec Golemka. Je správně roztopená, když má horké rohy. U dlouhého stolu rádi zasednou kamarádi

V čele stodoly postavil kamarád pec Golemku, hlavní atrakci stodoly. „Když se dobře podíváte, uvidíte, že má všechno, co má žena mít…,“ usmívá se Denisa.

Veliký chomáč větví pod stropem je ochmet – je podobný jmelí, ale roste na dubech. Kamenné stěny zdobí plastiky z kamínků a kousků dřeva. Jejich autorkou je naše průvodkyně. Stodola slouží hlavně pro setkávání s přáteli a posezení u sklenky dobrého moku.

Zahrada s keramikou

Keramická dílna Denisu plně zaměstnává, na zahradu proto není moc času. Jsou tu především staré ovocné stromy, ale roste tu i oskeruše amoruše. Před vchodem se na záhonku daří bylinkám a netřeskům. Barevnost sem vnášejí pestře glazované hrníčky na plaňkách plotu a výstava hrnečků ve „výloze“, kterou tvoří prosklená okenní křídla na plné boční zdi domu.

Nic bych neměnila

„Myslím, že přestavbu domu jsme naplánovali dobře, nic bych neměnila. Jediný problém byl s trubkami při poruše topení, protože byly pod keramickou podlahou. Nové teď máme při zdi nad podlahou. Jsem ráda, že jsme to všechno zvládli, teď se těším aspoň na pár let klidu,“ loučí se s námi keramička Denisa Chvátalová ve svém domě na kopci.

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: MARIE VOTAVOVÁ

Dům oživlý keramikou