Tančírna v Račím údolí

Když se řekne klenba, většinou si představíme ty kamenné, nebo ještě častěji zděné z cihel. Proto mě pohled na klenutý strop ve velkém sále tančírny v Račím údolí tak uchvátil.

Tančírna zůstala vzdušná lehká a elegantní jako počátkem minulého století

Elegantní vznosnou budovu bývalé tančírny najdete v Rychlebských horách poblíž města Javorník. Její historie souvisí s tamním zámkem Jánský vrch, který si oblíbili jako svou letní rezidenci duchovní z biskupství ve slezské Vratislavi. Na konci 19. století byl správcem zámku kardinál Georg von Kopp, který kromě dalších staveb v okolí inicioval též stavbu tančírny u cesty poblíž Račího údolí.

Při pohledu z boku můžete obdivovat krásu vitrážových oken a zdobení verandy a štítu

Vyhlášené výletní místo

Budova ve slohu historismu a secese vznikala v letech 1906-1907. Říkalo se jí po panu kardinálovi Georgs – Halle. Byla postavena převážně ze dřeva. Zděné bylo jen přízemí, v němž byla kuchyň, výčep a přípravní místnost, dále komora a dvě obytné místnosti. Autor nezapomněl ani na výtah, kterým se jídlo dopravovalo nahoru.

Mezi vyklenutými nosníky je obklad z prken, dlouhých čtyři metry. Strop dnes opět vypadá parádně

K více než dvacet metrů dlouhému lokálu a tanečnímu sálu se vystupovalo po impozantním vnějším schodišti. Rozměrný sál uzavíral dřevěný strop napodobující stlačenou valenou klenbu. Šlo však o obklad z prken, připevněný pomocí ramenátů ke krovu. Rozměrná okna zdobily překrásné vitráže. Sál obklopovala veranda vynesená na zdobených konzolách. Prvky lidových staveb alpské oblasti se v této stavbě spojily s dekorativními prvky secese.

Tančírna patřila na počátku 20. století k vyhlášeným výletním místům. Do restaurace s venkovním posezením, které navazovalo na parčík se skalkami, rododendrony a okrasnými dřevinami, i do úžasného klenutého sálu, kde se konaly taneční slavnosti, se sjížděli návštěvníci z blízka i daleka.

Takhle vypadala Georgs – Halle ještě v roce 2014; rekonstrukce trvala pouhých devět měsíců!

Našel se stavitel

Tančírna fungovala jako restaurace jen do konce druhé světové války, která kraj ovlivnila zásadním způsobem (poznamenal jej zejména odsun původního obyvatelstva). V roce 1945 byla Georgs – Hale převedena na stát, který ji postupně svěřil do vlastnictví několika organizací. Do nového století vstoupila jako ruina.

K tomu, že nedošlo k demolici, přispěl fakt, že od 90. let minulého století jednal památkový ústav v Olomouci o nezbytnosti prohlásit tančírnu s parkem v Račím údolí za kulturní památku. Hlavní zásluhu na jejím vzkříšení však mají členové jesenických Brontosaurů, učitelka Vlasta Michalíková a Mojmír Michálek, starosta nedaleké obce Bernartice. Ta nakonec zchátralou budovu v roce 2007 koupila.

Podlaha i okna byly zcela zničené. Části obkladu však bylo možné zachránit

Rok nato se v Javorníku uskutečnila výstava Herbert Utner známý neznámý, která mapovala historii a dílo významné místní stavitelské rodiny. Její potomek žijící v Německu přivezl bohatou plánovou dokumentaci z rodinného archivu. Byly tam i výkresy tančírny, podepsané Aloisem Utnerem ml., dokumentaci k pozdější stavební úpravě objektu signoval jeho syn Herbert.

Roku 2009 byl vypracován projekt na rekonstrukci a po pěti pokusech o získání dotace na opravu byla šestá žádost úspěšná. Z regionálního operačního programu Střední Morava se podařilo v roce 2014 získat příspěvek v celkové výši 16 milionů korun a obec Bernartice vyhlásila veřejnou sbírku. Na podzim téhož roku se mohlo začít s obnovou.

Ramenáty v místě klenebních žeber utrpěly zejména tím, že střechou zatékalo

Slavné vzkříšení

Díky tomu, že byla k dispozici originální plánová dokumentace, podařilo se zachovat lehkou elegantní podobnu tančírny. Rekonstrukce se ujali architekti Michal Sborwitz, Marie Sborwitzová a Karel Prášil. Realizační firmou byl Commodum z Valašské Bystřice. „Firma měla zkušenosti s rekonstrukcí domů od Dušana Jurkoviče a musím říct, že byla vynikající,“ chválí architekt Sborwitz.

Dochovaná tesařská konstrukce s výzdobnými řezbami byla v maximální míře zachována, případně citlivě doplněna kopiemi. Rekonstruována byla též klenba. Na oblouky ramenátů sbíjené z řezaných segmentů přišla většinou nová smrková prkna. „Snažili jsme se, aby stavba působila autenticky, přestože některé prvky jsou nové,“ pokračuje Michal Sborwitz.

S tímto problémem si však tesaři s firmy Commodum dobře poradili

„Například k venkovnímu schodišti jsme neměli ani plán, takže bylo postaveno podle našeho projektu. Také jsme trochu rozšířili přízemí část stavby. Pod podlahou je štěrk, na něm jako provětrávaná dutina tvarovky iglú a přes ně betonová deska. Objekt je vytápěn teplovodním podlahovým topením napojeným na tepelné čerpadlo země – voda kombinovaným s elektrokotlem,“ uvádí pan architekt novodobá řešení, která přispěla ke komfortu užívání stavby.

Na celé věci mě trochu mrzí to, že už se v Georgs – Hale netančí. Slouží jako stálá expozice historie a současnosti objektu a také krás Račího údolí a Rychlebských hor. Ale je fakt, že vám bude do tance, jen tu dřevěnou parádu uvidíte.

Podobného názoru byla i porota udělující Ceny Rudolfa Eitelbergera, hodnotící každý rok zdařilé realizace v oblasti architektury, urbanizmuu a péče o památky v Olomouci a Olomouckém kraji. Tančírně přiřkla v loňském roce 3. místo.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ

FOTO: PAVEL MUŽÁK A ARCHIV

Tančírna v Račím údolí