Jakou střešní krytinu vybrat?

Rubrika: Stavíme a opravujeme

Výběr střešní krytiny dnes není snadný, materiálů a tvarů je velmi mnoho. Nejdřív by se měl člověk rozhlédnout, co je v okolí jeho chalupy či domu obvyklé. Stavebníci ovšem z tradic často vybočují, takže ani to není směrodatné. Vždycky je nutné si ujasnit skutečné nároky v konkrétní situaci.

Pálená bobrovka je pro jihočeský statek optimální volbou

Investice do nové krytiny není malá a měli bychom uvážit všechna pro i proti. Vzít v potaz povětrnostní podmínky místa, kde se dům nalézá, jeho dispozici, členění střešní plochy a tvarové detaily, únosnost krovu, převládající směr větru, atd.

Problémem je, že současná nabídka je v nárocích na funkčnost střechy přeexponovaná. Funkcí, které by měla krytina splňovat je velmi mnoho. Má chránit proti vodě, dešti, ale zároveň tepelně izolovat, umožnit odvětrávání… a z toho vzniká problém. Lidé se nastěhují a začnou prát, vařit – a byt začne plesnivět. Střecha s tím souvisí. Když uděláme neprodyšnou tepelnou izolaci, dům musí být uměle větrán. Nastupuje aktivní provětrávání nebo rekuperace. Jinak voda začne v izolaci kondenzovat, což snižuje účinnost tepelné izolace. Co všechno se děje v nevětraném domě, – to se zatím neví.

Pro tuto chaloupku s naházenou strukturovanou omítkou zvolili majitelé keramické tašky s mírnou vlnou

Pálenou nebo betonovou?

Pálená taška je profilována ražením do přesné formy, tašky tak do sebe dobře zapadnou ve všech čtyřech hranách. Vodní zámky jsou hlubší. To zaručuje mimořádnou ochranu proti vodě, vířivému sněhu i prachu. Keramické tašky nejsou nijak dobarvovány (barvu získávají pálením), proto jsou vhodné na tradiční a památkově chráněné stavby. Vyrábějí se ve velkém množství formátů. Většinou se pokládá 10-15 ks/m², ale existují i větší modely se 6 kusy do metru, čímž se sníží cena pokládky. Životnost je dána i velikostí a kvalitou háku, nebo zobáku, za který taška drží na střešní lati.

Betonová taška Tegalit s hladkým povrchem této podhorské roubence velmi sluší

Některé typy keramických tašek se zpevňují a chrání glazurou (lesklý povrch sluší spíš novějším stavbám), nebo nátěrem zvaným engoba, při němž získávají hladší, ale ne tak lesklý povrch. Povrchové úpravy zvýší životnost krytiny, neulpívá na ní tolik nečistot, méně zakořeňují mechy a voda a sníh po nich rychleji stékají.

Betonová krytina je vyráběna tažením a tvarována do jednoduché formy bez výraznějšího profilování. Tašky jsou v sobě zaklesnuty pomocí svislých vodních zámků. Až na výjimky se počítá s 10 ks/m². S ohledem na menší postranní vodní zámky a absenci příčných vodních zámků se betonky pokládají snadněji než pálené tašky a jejich posuvnost na střeše je lepší. Toho lze využít i při rekonstrukcích domů se starším, mírně zvlněným krovem apod. Při opravě je možné snadno zasunout a vysunout i jednotlivou tašku.

Temně šedé vláknocementové šablony se na usedlostech na Vysočině vyskytují často

Betonové střešní tašky se nejdříve probarvují v samotné směsi a pak se opatřují barevnými nástřiky – dvěma až pěti, podle ceny modelu. Některé tašky se dodávají i bez povrchové úpravy. Betonová směs v průběhu let svoji barevnost ztrácí. Vyšší počet nástřiků ji prodlužuje a snižuje poréznost krytiny, takže zabraňuje usazování mechu a dalších nečistot.

Šablony a jejich předloha

K tradičním krytinám patří břidlice. Jde o kámen, takže je takřka nezničitelná. Břidlicové šablony však jsou v porovnání s ostatními druhy skládaných krytin drahé a těžké. To inspirovalo před 80 lety výrobce azbestocementových šablon. Obecně zažitý název pro ně je eternit. Zhruba před 30 lety však se jejich kvalita zlepšila – škodlivý azbest nahradila celulózová nebo syntetická vlákna. Povrch býval opatřen Comaxitem, zahřátá šablona na 200°C byla ponořena do práškového epoxidu. Nyní je povrchová úprava většinou na bázi akrylu, který může barvit dešťovou vodu.

Asfaltový šindel je pro tuto malou chatu jako stvořený…

Vláknocementové krytiny jsou otěruvzdorné a trvanlivé, odolávají povětrnostním vlivům. Dobře se hodí nejen pro nové střechy, ale i při rekonstrukcích, když je třeba odlehčit krovu. Snadno se opracovávají na požadovaný tvar a dobře se s nimi vykrývají obloukové vikýře, úžlabí či kuželové části střech. Poškozené prvky se ovšem obtížně vyměňují. Pod vláknocementovou krytinou musí být odvětraný prostor.

Chalupa v krkonošské stráni ctí druhem i barevností krytiny tradici tohoto kraje

Střechy z plechu

Plechové krytiny jsou velmi výhodné zejména pro svou nízkou hmotnost. Při rekonstrukci tedy není třeba zesilovat krov, u novostavby na něm lze ušetřit. Měď je nejkvalitnější a nejdražší, ale také se těší velkému zájmu zlodějů. Do starší, tradiční zástavby se hodí spíše hladká (falcovaná) krytina z pozinkovaného plechu nebo titanzinku (TiZn), tvarované šablony na novější domy, kde nenarušují původní styl. Pozor, titanzinek je citlivý na vápno, např. omítkový stříkanec dokáže vyžrat díru. Tovární komponenty z oceli i hliníku se obvykle opatřují syntetickými nátěry nebo vrstvou plastu, ocel se před takovou úpravou ještě žárově zinkuje.

Barevnost může být téměř libovolná, záleží jen na výrobci. Hliník se prodává i v „přírodní“ barvě, tedy povrchově neošetřený, což mu neškodí, protože je chemicky velmi stálý. Ani měď, hodící se na výlučné stavby, se obvykle povrchově neošetřuje. Zoxidovaný černý a posléze světle zelený povrch (tzv. měděnka), který se na jejím povrchu utvoří, ji chrání dostatečně. Životnost mědi lze počítat na staletí.

Štípaný dřevěný šindel bývá pro střechy větší rozlohy finančně dost náročný

Dřevěný šindel

Tradičně se v Čechách používal štípaný šindel. Z polen se vyřezaly suky a sekerou se naštípaly výseče šípovitého tvaru široké 8 až 15 cm a dlouhé 50 až 60 cm. Tloušťka je asi 1,5 až 2,5 cm. V širší straně se ještě dělala drážka a šindele se do sebe zasouvaly.

Štípaný šindel má delší životnost než řezaný. Při řezání prkýnek se poruší vlákna dřeva a šindele se působením povětrnosti ohýbají, až někdy prasknou. Pro delší životnost je nezbytná impregnace střechy. Nátěry je nutné opakovat každých 8 let, používá se horká fermež. Nevýhodou je, že pak krytina tmavne až černá.

Šindele z asfaltu a bitumenu

Tento druh střešní krytiny je v podstatě asfaltový pás opatřený vnitřní nosnou vložkou. Jé vhodný pro krovy, které nedovolují vysokou zátěž, a také pro atypické stavby, protože se snadno přizpůsobují i složitým tvarům střech. Výhodou jsou nízká hmotnost a snadná montáž, nevýhodou je nižší trvanlivost některých typů asfaltových šindelů a nízká požární odolnost. Kvalita těchto střešních krytin je velice rozdílná.

Došky lze jednoduše charakterizovat jako svazky žitné slámy (nebo rákosu) dlouhé 60–140 cm. Na jeden metr čtvereční je potřeba asi 15 došků. Jde o velmi lehkou krytinu, která má dobré tepelně izolační vlastnosti. Dlouho však nevydrží (jen asi 2–4 roky) a navíc lehce vzplane. Kupodivu je to jedna z nejdražších střešních krytin.

Vegetační střechy

Pokud se rozhodnete pro rovnou střechu, je tu příležitost pro vegetační, tzv. zelenou střechu. Zelená vegetace plní nejen ekologickou a estetickou funkci, ale především zlepšuje zvukovou i tepelnou izolaci střechy, chrání ji před nepříznivými vlivy počasí, reguluje vlhkost a podobně. Podmínkou je bezchybné provedení, jinak střechou zatéká a bývá obtížné zjistit kudy.

První vrstvou je fólie, např. z přírodního kaučuku, kterou kořeny neprorazí, následuje drenážní vrstva, např. z Liaporu (žárově extrudovaný jíl), pak substrát, často krytý sítí (např. konopnou), aby nedocházelo k narušení vrstev větrem, a nakonec směs rostlin, nejčastěji pokryvných skalniček. Nesmíme zapomínat na zavlažování těchto střech v době sucha.

Víte, že…

Prvními sídly člověka byly jeskyně vymleté mořem. Když se propadl strop, upevnili tam trámy a zakryly je drny. To jsou vlastně první střechy, které se dodnes hodně vyskytují také v Norskou. Po drnech voda stéká a obyvatele domků spolehlivě chrání.
Výrobu betonu vynalezli již před více jak 2000 lety Římané a na počátku nového věku pak byla znovu objevena. První velké závody na výrobu betonových tašek vznikly v Německu, ale i v našich zeměpisných šířkách má jejich výroba dlouhou tradici.
Čím víc v té které zemi prší, tím ostřejší spád mají střechy, aby vodu co nejlépe odváděly pryč od stavení. Takové najdeme třeba v Německu nebo ve Francii.
V horských oblastech se volí ostřejší spád i proto, aby sníh rychle sjel dolů; po mírné oblevě totiž často na střechách s menším spádem zmrzne – a když pak spadne, může ublížit kolemjdoucím, ničit auta atd.
Výrazné zkosení střech má vliv i na působení energie. Soustřeďuje energii do středu, k hřebeni, a má tendenci vysušovat. Mladému člověku to nedělá problémy, ale starší by v podkroví raději trvale spát neměl.
V tradici Řecko – Římské se stavěly domy s malými spády, protože tam málo prší. V takových stavbách také lze lépe využít prostor podkroví.
Mírný spád střechy se vyskytuje i v Alpách. Tam ale z jiného důvodu: když už napadne sníh, pomáhá dům izolovat, protože nespadne. Krovy ovšem musí být z bytelných trámů, aby tu vrstvu udržely.
Prejzové střechy dostaly název podle Prajzů – obyvatel pruského Slezska. Krytina se skládá ze spodních dílů, korýtek nebo háků, a vrchních dílů neboli kůrek. Dohromady jsou spojovány maltou. Prejzy jsou krytinou velmi trvanlivou, známou už od středověku (byly objeveny i v Pompejích). Byly točeny na hrnčířském kruhu a před vypálením v ose podélně rozříznuty.
Pro určité české regiony jsou některé materiály a tvary krytiny charakteristické. Pro Krkonoše je to šedý a zelený pytlovaný, nebo falcovaný plech. Záhyb-drážka je buď jednoduchá, nebo dvojitá. Pruh plechu široký 0,6-1 metr má zahnuté boční okraje; jeden je vysoký 4 cm, druhý je nižší – 2 cm. Plechy se řadí vedle sebe, mezi nimi jsou příponky, které připevňují krytinu k podkladu. Vyšší plech se přes pokrývačský hák ohne pomocí kladiva přes ten nižší i s příponkou. Je-li vyšší šesticentimetrový a nižší má 4 cm a přehnou se dvakrát přes sebe, jde o záhyb dvojitý. Pod takovou krytinu nezažene vodu ani silný vítr.
Pro jižní Čechy je typická bobrovka, malebná taška ve tvaru bobřího ocasu. Skladba střechy z bobrovek je podobná kapřím šupinám.
Výrobci pálených i betonových krytin udávají životnost kolem 100 let – o tom se ostatně můžeme přesvědčit sami. Na mnoha českých vesnicích najdeme prastaré střechy, které pořád plní svoji funkci perfektně!
O šablonách obecně platí, že velikost vzájemného přesahu jednotlivých kusů toho kterého druhu šablony na střeše s určitým sklonem je stanovena podle klimatické oblasti, v níž se dům nalézá. Vláknocementové šablony mohou tedy při dodržení všech předpisů klidně i do hor; na evropském severu patří k nejoblíbenějším krytinám.
Domy stojící volně v otevřené krajině jsou vystaveny silným větrům, je pro ně tedy nutné vybrat těžší skládanou krytinu. Vhodnější je v takovém případě mírnější sklon střechy.
Tam, kde je vyšší prašnost, se profilované povrchy krytiny zanášejí, což se může stát příčinou zatékání. Nebezpečí lze snížit větším sklonem střechy nebo použitím krytiny s hladkým povrchem.
Pálené a později také cementové (dnes na jejich místo nastoupily betonové) tašky se tradičně kladly na latě dřevěného trámového krovu do tzv. maltového lože. Dnes tento postup připadá v úvahu už jen u oprav starších střech.
Do maltového lože se kladou jen prejzové tašky. Současné tašky se pokládají nasucho. Jsou totiž natolik přesné, že vytvoří dokonalý střešní plášť. Připevňují se pomocí kovových či plastových prvků a různých těsnicích doplňků.
Při pokládce plechové krytiny je nutné umístit mezi dřevěnou konstrukcí a plechovou krytinou separační vrstvu, která zabrání kontaktu ochranných chemických prostředků s dřevem. Dřevěná střešní konstrukce se zpravidla impregnuje proti škůdcům, plísním a houbám a některé z ochranných prostředků mohou časem plech poškodit.
U šindelů se používá jednoduché nebo dvojité krytí. U dvojitého se šindele pokládají tak, že následující překrývá polovinu předchozího, čímž je ve všech místech alespoň dvojitá vrstva, která lépe odolává průniku vody. Při kvalitním položení může taková střecha vydržet až 60 let.
Břidlicové šablony jsou drahé, ale představují výhodnou investici. Dokonce se říká, že na ně lze dát záruku dvakrát sedmdesát let. Za prvních sedmdesát zrezaví hřebíky, kterými je připevněná. Pak se šablony otočí a přibijí novými hřebíky – a střecha vydrží dalších sedmdesát let.

Jakou střešní krytinu vybrat?