Pod farskou klenbou

Zveme vás do bývalé fary v Klentnici, v obci ležící na úpatí Pálavských vrchů. Rekonstrukce pozdně barokní stavby a její proměna v kouzelnou kavárnu i úprava jejího okolí může být inspirací i pro chalupáře.

Světle omítnutá pozdně barokní fara je kostelu důstojnou sousedkou

Pozdně barokní fara byla postavena za vlády Josefa II. jako objekt pro nově myšlenou roli faráře – úředníka. Císař chtěl pomocí takto nasměrovaných duchovních řešit správu země. Dnešní náplň budovy je úplně jiná. Namísto obydlí a kanceláře faráře je zde kavárna se zázemím. Zajímavé je, že původní dispozice s řadou na sebe navazujících průchozích místností dobře funguje a slouží i v provozu kavárny.

Pohled z atria: vlevo v pozadí kostel, vpravo za ořechem fara, na kterou navazuje stylizovaná dřevěná stodola; vlevo naproti ní je stará škola

Genius loci je zachován

Podlouhlý přízemní objekt fary je situován rovnoběžně s kostelem sv. Jiří, tedy kolmo ke komunikaci. Díky vzdálenosti pouhé tři metry od sebe tu obě budovy stojí v úžasné symbióze. Příčně položené kamenné plotny zvou mírně svažitým terénem dál, aby se v poslední části nad nově vzniklým areálem proměnily v nášlapné plochy schodů. Pozdraví vás koruny dvou vzrostlých ořechů a pak už začnete obdivovat další stavby.

Vpravo za kostelem ohraničuje prostor stará škola, dnes muzeum kávy, naproti vyrostl v místě původních chlívků dřevěný penzion s pláštěm z vertikálně kladených modřínových latí. Působí jako stylizované stodola. Velikostí respektuje měřítko historické architektury v okolí, ale svým detailem z ní vybočuje. Přesto s nimi tvoří velmi působivý celek.

Ještě jednou penzion se sedlovou střechou krytou modřínovými latěmi. Do patra se vstupuje venkovním dřevěným schodištěm

Areál uzavírá salla terrena s klenutým sklepem a zahrada, v níž vzniká oranžerie pro uskladnění teplomilných rostlin přes zimu. Je tady mnoho příležitostí usednout a vnímat genia loci tohoto místa, který zůstal díky citlivé práci všech zúčastněných zachován.

Rodí se kavárna

Prvotní záměr bylo vytvořit malou kavárnu s klidnou domácí, atmosférou, do níž by chodili lidé ze sousedství. Fara je opravena důsledně historickým způsobem. Je  zastřešena sedlovou střechou, bílý štít do ulice je střízlivě zdobný stejně před 250 lety. Oprav budovy, která je dnes ve vlastnictví společnosti Krásná Pálava, se ujali známí architekti z brněnského Atelieru Štěpán.

Podobné laťování jako penzion kryje přístavbu za starou školou; vedle ní je úžasná terasa pro milovníky slunce a krásných výhledů

„Původní fasádu jsme opravili původními technologiemi, tedy vápennou omítkou s velmi jemnou štukovou vrstvou (0,6mm) a následně vápenným nátěrem s pigmentem. Na něm je krásně vidět rukopis malíře a taky dobře stárne. Stejné technologie se použily i na vnitřní klenby a stěny.

Na nich jsme objevili pod několika vrstvami kousky původní výmalby, podle ní se pak vše doplnilo. Každá místnost je v mírně jiné barevnosti. Klenba měla i statické trhliny, vzniklé pravděpodobně podmáčením stavby ze střešního svodu. Ty se vyklínovaly a vyplnily. V budově jsou dva typy kleneb – české placky ukotvené do zdí a klenebních pásů a klenby valené. Tyto klenby mě pak inspirovaly v dalších mých architektonických návrzích,“ vysvětluje Marek Štěpán, spolumajitel atelieru. „ Na podlahách je ruční cihelná dlažba. Někde stará široká prkna.“

Vstup do salla terreny a svatý Jiří balancující na vápencové homoli, stylizující Pálavu

Dobové zařízení

Budova bývalé fary má malou vstupní halu, nalevo, ve farním salóně, je hlavní místnost kavárny, před ní dřevěný bar, napravo etnografický salón a jizba s názvem Cofeespirit. V ní je starý automat na kávu, který se po dvou hodinách zahřeje a zájemci si mohou dopřát specialitu. Původní zásobovací chodba široká necelý metr byla rozparcelována na nutné potřebné zázemí – toalety, sklad a šatnu.

Kavárna je zařízena spíše v rakouskouherském duchu. Z části je tady autorský mobiliář, z části sestavy a solitéry od starožitníků a vetešníků. „Použili jsme klasické kavárenské stoly, ořechové lavice a židle, bar má mramorovou desku, kachlová kamna jsou empírová apod. A s nábytkem jsme se snažili sladit i drobnosti. Litinové radiátory, litinová umývátka na ruce na toaletách. Klozet s keramickou horní splachovací nádržkou byl dovezen až z Anglie, kde se dodnes tyto starší typy vyrábějí,“ popisuje Marek Štěpán. „Celá projektová příprava a realizace byla velmi intenzivní, trvala celkem šest měsíců.“

Železné posezení z patinovaného kovu působí v toto prostředí úžasně…

Café fara bylo otevřeno v roce 2009, o pouti na svátek svatého Jiří. Zanedlouho  bylo jasné, že zájem návštěvníků je veliký a bude se na něj muset zareagovat. 

Penzion z modřínu

Pro návštěvníky, kteří nepřicházeli jen z blízkého okolí, ale jezdili i z velké dálky, bylo zapotřebí připravit ubytování a také počet míst k sezení zdaleka nestačil. A když už sem zvědavci zavítají, měla by být jejich zvědavost ukojena nejen vynikající kávou. Začněme penzionem, který vyrostl a rozkošatil se nad dávno nepoužívanými chlívky, kde farská hospodyně asi chovala nějakou tu kozu a čuníka.

V hlavním farském salonu zůstal zachovány klenby, které se jmenují české placky s ozdobným lemováním

„Budova penzionu má unikátní nosnou konstrukci z masivních křížem lepených dřevěných panelů natřených voskovým olejem. Zvenčí člověk vnímá jen vertikálně kladené modřínové latě, příček si všimne až uvnitř, kde dřevěný plášť zůstává odhalený,“ pokračuje v popisu pan architekt. „Také vnitřek je celodřevěný s použitím dvou druhů dřeva – smrku a dubu. Veškerý nábytek byl zpracován ručně, klasickým stolařským způsobem. Dodavatel materiálu KLH a montážníci z dřevostaveb Biskup se vytáhli,“ chválí Marek Štěpán.

Ve stodole si mohou hosté od roku 2011 vybírat pobyt v několika apartmánech. Názvy levandulový, meruňkový, mandlový a farní dávají tušit, v jakém duchu jsou zařízeny.

Proměna školy

Stará škola byla před rekonstrukci v dezolátním stavu. Budova byla opravena a prodloužena směrem na východ. „V těchto prostorách jsou použity hrubé hliněné omítky s kousky slámy (kupované směsi) a samozřejmě dřevo. Zde našel areál větší zázemí včetně kuchyně. Ve staré škole je rovněž knihovna a nové apartmány. Mají opět příznačné názvy: školní, ořechový, rajský (inspirovaný rájem, ne rajčaty), kabinet a apartmán klentnické Madony,“ popisuje pan architekt další úsek kreativní práce ateliéru.

Nejoblíbenějšími se prý staly apartmány rajský, který je celý bílý a apartmán klentnické madony s romantickou ložnici s baldachýnem. Z  terasy, která je chráněna zadní stěnou školy a nově vzniklým dřevěným křídlem, je překrásný výhled do kraje.“

 Salla terrena

Atrium se vzdušným posezením na židlích se subtilní kovovou konstrukcí příčně uzavírá zídka. Za ní je terénní zlom. Pohlédnete-li dolů, uvidíte na dřevěné terase vápencovou homoli, na jejímž vrcholu bojuje svatý Jiří s drakem. Schodiště vás z obou stran dovede k tomuto dílu René Vlasáka a ke dvěma klenutým vstupům do salla terreny. Tou můžete pokračovat do starých sklepních prostor plných vína z pálavských strání. Počítá se s tím, že zde vznikne také muzeum vína.

Příjemné je však i vykročení na druhou stranu, do zahrady, kde je umístěna kopie gotické sochy Madony, která se našla na zdejší faře. Jako uzavření kompozičního principu areálu se plánuje výstavba oranžerie s velikým prosklením a modřínovým stíněním. Bude sloužit k přezimování rostlin v květináčích a také jako útočiště pro návštěvníky při nepřízni počasí.

V klentnickém areálu, o který se s láskou stará rodina Džiubanových, vás v sousedství kostela sv. Jiří obejme klid téměř posvátný. Jeho návštěva skutečně stojí za to. Ať už jen projíždíte a dáte si v nekuřáckém prostředí „silný vášnivý šálek kávy“, jak slibují, nebo se usídlíte v některém z apartmánů. Nebude se vám chtít jej opustit.

Farní apartmán v penzionu je celý v bílé včetně stropu, který připomíná tvarem klenbu

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ A MAREK ŠTĚPÁN

FOTO: ŠTĚPÁN VRZALA

Pod farskou klenbou