Chalupa pro velkou rodinu

Daniela a Ondřej tráví poslední roky v domku u Orlické přehrady, který podrobili důkladné rekonstrukci.

Chalupa Daniely a Ondřeje stojí na žulovém podloží a má dispozici do „L“. Kolmo k obytné a hospodářské části stojí velká stodola. Čistě bílé vápenné omítky, které dnes na stavení září, zdobí okrové šambrány kolem oken

Chalupu blízko Orlické přehrady koupili Daniela a Ondřej v roce 2003. Vrátili se ze Spojených států, kam odešli se svými třemi dětmi v roce 1979. Chtěli být nablízku starým rodičům. „Nemohli jsme přijet hned po revoluci, ale až v okamžiku, kdy byly děti zaopatřené.“ vysvětluje Ondřej.

Chalupa se zachovalou dispozicí

Původní třídílná „paneláková“ okna nechali noví majitelé vyměnit. Nezmenšovali okenní otvory na původní, zvolili kompromis

„Chalupu jsme našli na internetu. Líbila se nám zachovalá dispozice s jihočeskými proporcemi do „L“. V obytném stavení byla světnice, síň s černou kuchyní, světnička a pokojík. Na ně navazovala hospodářská část s chlévy, maštalí a kolmo stála stodola,“ seznamuje nás Ondřej s původní tváří chalupy. (Pro úplnost dodejme, že naproti domu přes dvůr stojí bývalý výminek, kde chalupaří jejich přátelé z Holandska. K nim se podíváme jindy.)

Při rekonstrukci došlo k některým změnám. Daniela s Ondřejem si pochvalují, že měli štěstí při výběru stavební firmy Suchan, která se specializuje na jihočeskou architekturu, tak stavitelské kanceláře z Písku. Inženýr Hořčička s manželkou citlivě řešili vše s respektem pro starou chalupu i pro potřeby moderního bydlení ve shodě s majiteli.

Přístavba na severní straně tvoří s původním stavením kompaktní celek

Zásadní změnou byla přístavba na severní straně, kam přivedli vodu, aby zde mohla být moderní kuchyňka, koupelna a také prádelna. Rozšířili i původní prostor podkroví až nad maštal, aby se sem vešla pracovna a tři pokojíky s koupelnami.

„Naším přáním bylo vybudovat pokoje pro všechny děti tak, aby měly své soukromí a samostatný vchod, nezávislý na přízemí,“ vysvětluje Ondřej. „Nakonec se všechno podařilo. Původní vchod jsme zúžili, aby bylo místo na širší dřevěné schodiště. A druhé schody do podkroví jsou v zadním pokojíku, odkud také vedou dveře do dvora.“

Nález nebezpečného plynu

Velký zásah do domu si vyžádal nečekaný nález radonu v žulovém podloží. K povolení k rekonstrukci totiž ze zákona patří i povinnost změřit hodnoty tohoto přírodního radioaktivního plynu. „Specializovaná firma bohužel naměřila vysoce převyšující hodnoty,“ konstatuje Ondřej. „Manželé Hořčičkovi tehdy propočítali, jak vysoké musí být betonové vrstvy pod domem a jaká vrstva vzduchu mezi nimi. Celou podlahu bylo nutné rozkopat hodně do hloubky, aby se plyn z míst pod obytnou zónou dal odvádět husími krky do bezpečné vzdálenosti.“

V zelených kachlových kamnech s pecí se topí přes celou zimu. To proto, že v této sednici bydlí v zimě Ondřej

Teď už snad půjde všechno mnohem lépe, přáli si chalupáři. Vždyť „stačí“ na podlahu položit smrková prkna, zprovoznit pece, vyměnit okna, zvenku dokončit fasádu. Daniela rekapituluje: „Neustále jsme bojovali s přístupem řemeslníků. Chtějí jen bourat a stavět znovu. Naší snahou bylo naopak zachovat všechno, co šlo. Rekonstrukce domu byla finančně i fyzicky náročná. Nečekala jsem, že úpravy budou takového rozsahu a že navíc budeme přesvědčovat zedníky, aby zdi dělali nerovné a při malování fasády místo rovných linií zkusili nad okny obloučky. Nejdřív remcali, ale pak je to začalo bavit. A v domě? – všechno bylo shnilé. Nedovedli jsme si představit, co práce dá oživit mrtvé pece!“

Daniela ví, o čem mluví. Kamna s pecí tu mají hned dvoje. Ve velké světnici jsou zelená, ve kterých se topí celou zimu, a ve světničce s jídelním stolem se na kamnech s modrými kachli vaří. Ta modrá pochází z 20. let minulého století a Ondřej zjistil, že podobné byly v okolí obvyklé. Velká kachlová kamna ve světnici ale potřebovala generální opravu. „Sehnali jsme jednoho z posledních pecařů, kteří to ještě umí,“ chválí Ondřej šikovnost starého řemeslníka.

Ze dvou starých stolů, původem z bazaru, občas vypadne trocha pilin. „Asi v nich někdo bydlí,“ usmívá se Ondřej

Díky němu se můžou vnuci, když přijedou za dědou a babičkou do Čech na prázdniny, uvelebit na pecích. Jak Ondřej říká, jsou to jejich oblíbené útulky.

Americké podkroví

Z toho, co Daniela a Ondřej vypravují, je znát, že hodně myslí na své děti a jejich rodiny za oceánem. Daniela za nimi často jezdí. Ondřej zůstává v chalupě, v té době bydlí ve světnici. „Stačí mi to. I v dobách minulých se jedlo a spalo tady. Na jednom trámu jsme objevili nápis 1700 a ve sklípku je 1776. Což je pro nás ‘Američany’ vzrušující…“ směje se. (Jde o datum vzniku Americké nezávislosti.)

Za slovy „ve světnici“ je ale nutné vidět i kuchyňku a koupelnu. Tahle moderní část nabízí komfortní bydlení s přímotopy a teplou vodou. Při rozhodování, jak moc nechat do stavení vstoupit současnost, vyhrála volba nenarušovat původní ráz stavení. A tak se s výdobytky moderní civilizace setkáváme pouze v severní přístavbě a v podkroví.

Vzdušné podkroví čeká na své hosty. Právě nahlížíme do pokojíku Philadelphia

Jak už bylo řečeno, do horního patra se vstupuje přes pracovnu a z ní do třech pokojíků. Daniela s Ondřejem je pojmenovali podle měst, v nichž žijí jejich děti. Z pracovny, kde ústí centrální schodiště, se tedy můžeme vydat do Philadelfie, nalevo je Keyport a apartmá Baltimor je na konci. V něm je také ono druhé schodiště. U dvou pokojů jsou koupelny se sprchovým koutem, třetí koupelna je vybavena vanou.

Když sem v létě děti s vnuky přijedou, zůstávají celý měsíc. „Pro malé děti je tady hotové eldorádo! To víte, stará stodola, plná tajemného náčiní.“ Ondřej má pro jejich hry pochopení. A Daniela ho doplňuje: „Děti umí česky a líbí se jim tady. Nejstarší vnuk dokonce prohlásil, že až bude psát knihu, bude se chalupou inspirovat. A i když jsou po většinu roku fyzicky daleko, pořád je tady vnímáme. Před chalupou jsou tři stromy, uvnitř tři pokojíky, na dvoře leží tři kameny.“ Víc není třeba dodávat.

Chalupa žije

U komína má babička Daniela houpačku – dárek od dětí k narozeninám. „Houpu se na ní ráda, je to prča,“ říká vesele

Dnes je chalupa opravená, jednoduše řešená zahrada okolo ní se může chlubit posekanou trávou a sem tam nějakými ostrůvky okrasných rostlin. Nové jsou i dvě brány a plaňkový plot okolo pozemku. Chalupáři je nechali vyrobit ze starého vyschlého dřeva u pana Štvána. Ten si poradil i se zakrytím zápraží. Postavil elegantní pavláčku s předsunutou nízkou stříškou, a tato polouzavřená konstrukce při deštivém počasí chrání vstup do chalupy.

Daniele a Ondřejovi se podařilo vytvořit příjemné a klidné bydlení. Jak se jim tu žije? Daniela se usmívá: „Dnes už je to skvělé!“

K domácké atmosféře přispívají i drobnosti, vyrobené z přírodních materiálů, například proutěné ošatky, které mají své místo v jídelně

Ondřej na svou ženu prozrazuje: „Daniela má ve stodole v patře studio, kde se chce věnovat tvůrčí práci. Už nyní po domě visí její plastiky, keramické kachle, obrázky, koláže. Často využívá staré dřevo, třeba i rámy ze starých oken.

Stodolu plánuju ještě víc zobytnit. Zatím vyklízíme staré seno. Líbilo by se mi vtisknout řád i maštali, která slouží na uskladnění všeho možného a pozoruji, že navzdory rekonstrukci se začíná leccos hroutit.“ Ondřej se s chalupou pevně sžil a opouští ji málokdy: „To stavení má ducha, vnímám, jak dejchá. Nechci je nechat vychladnout.“

TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: ALEXANDR JANOVSKÝ