Krásné omítky
Štítová zeď obrácená do veřejného prostoru vždy byla vizitkou majitele stavení. A tak se dodnes můžeme setkat s nádhernými plastickými ozdobami na fasádách zděných domů.
Čas jsou peníze, proto se přikláníme ke zjednodušení a zrychlení stavebních postupů. Současně ale obdivujeme práci minulých dob, kdy se zdá, že času bylo více než dost. Samozřejmě to tak nebylo! Ale všechno se dělalo ručně a precizní řemeslná práce vyžadovala nemalé úsilí. A když se k tomu přidala objednávka, že štít domu má vypadat jako „na zámku“, mohla vzniknout fasáda tak krásná, že se na ni dosud nemůžeme vynadívat.
Místo dřevěného zděný dům
Kdy se na domech na českém venkově začaly objevovat plastické římsy, okenní a dveřní šambrány, voluty, pilastry, lizény, nejrůznější ornamenty a spousta drobných motivů vytvořených ze štuku? Nejčastěji tato štuková výzdoba vznikala v období selského baroka, tj. zhruba od poloviny 18. století a v průběhu 19. století. Tehdy se totiž na venkově mohutně stavělo a přestavovalo. Důvodů bylo více. Zvýšená stavební činnost souvisela zejména s rozsáhlými požáry v minulosti, při nichž často shořelo velké množství dřevěných domů. Místo nich si usedlíci pořizovali domy z cihel a kamene.
Další příčinou horlivé výstavby nových domů byly hospodářské reformy. Rozkvět venkova se příznivě projevil na rostoucím majetku obyvatel. Jejich bohatství se odrazilo v potřebě reprezentativnějšího obydlí. Nestačilo jen postavit nové bydlení, ale také ho náležitě ozdobit, tak jako to viděli ve městě nebo na vrchnostenském zámku. K dispozici měli místní vesnické řemeslníky – tesaře, kameníky, zedníky. Ti sice mohli leccos okoukat, ale vlastně jen napodobovali opravdové baroko, respektive jeho výzdobu, zcela bez jakéhokoliv vzdělání a dodržování architektonického řádu. Povedlo se jim vytvořit neobyčejně malebný sloh, který se oblast od oblasti lišil podle působnosti zednických mistrů a jejich part.
Na vzhledu vesnic se podepsaly i pozdější doby: období klasicismu a empíru. V lidové architektuře se výrazně zapsala první třetina 20. století, jak dokládá datace ve štítech domů. Kromě uplatnění oblíbených secesních dekorů je pro mladší typy fasádních omítek charakteristická i kombinace hladkého a drsného provedení povrchu.
Oku lahodící kombinace
Díky snaze po reprezentaci tak na venkově vznikly domy, které se dosud pyšní fasádami s krásnými výtvarnými prvky, tu méně nápadnými, jinde s přebohatou výzdobou, kterou může ještě umocňovat barevné pojetí.
Kromě štítů obytného stavení a špýcharu se zdobily i zděné brány a branky, které byly součástí výtvarné kompozice celého průčelí usedlosti. Nejsou to jen brány na jihu Čech, ale i ve středních Čechách – na Mladoboleslavsku, Kokořínsku, v Praze a okolí, Českobrodsku, ale i kolem Bělé pod Bezdězem, na Plzeňsku, Chodsku a v dalších lokalitách. Široká škála různých dekorativních prvků v sobě spojuje detaily převzaté ze slohové architektury s prvky ryze lidovými.
A co se nám vlastně tak líbí? Kombinace toho všeho. Příjemné pastelové barvy v jemných odstínech, měkké zaoblení hran a stěn, které vznikly ruční prací a opakovanými nátěry, nepravidelnost i u opakujících se motivů, určitá naivita skloubená s touhou po ztvárnění „vysoké“ architektury a také neuvěřitelně široká škála výzdobných prvků.
Jak k nim přistupovat dnes?
Při opravách chalup se můžeme inspirovat v našich nejzachovalejších vesnicích, které na stránkách časopisu představujeme v rubrice Venkov. Především pamatujme, že kulturně historická hodnota stavby spočívá v její autentičnosti. Historickou dekorativní fasádu je třeba zachovat ve věrohodné podobě. Zjednodušením nebo likvidací jemných štukových ozdob se tvář domu ochuzuje. Vhodným řešením není ani použití polystyrenových desek a prvků a následný nástřik disperzní omítky. Stavba ztratí svůj ráz. Platí tedy používat vápenné omítky, zpracovávat je ručně, zachovat původní prvky plastické výzdoby a upřednostnit ruční práci.
TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: ARCHIV FIREM A SHUTTERSTOCK
Krásné omítky