Viděli jsme cestou LXXIII.

Rubrika: Stavíme a opravujeme

Chalupy jsou z východních Čech, kde ještě najdeme tradiční roubené stavby. Dnes vidíme, jak se tato tradice udržovat má i nemá.

Babiččina chaloupka

První stavba je krásná, člověk má chuť říct: babiččina chaloupka. Má převýšenou střechu asymetricky nasazenou na přízemí, aby se dalo chodit suchou nohou po zápraží. V přízemí se dokonce dochovalo přebílené roubení, což se v tomto kraji už tak často nevidí. Eternitové šablony nevadí, ale pokud by měla být krytina přizpůsobena poezii stavby, byl by lepší štípaný šindel. Patina prken na štítu s chalupou pěkně ladí.
Méně už se k ní hodí přístavba, která je úplně mimo proporce přízemí. Podle prken a střechy se zdá, že je tady pár desítek let, ale neomítnuté tvárnice spodku jsou mnohem mladší. I když tady takhle robustní vikýř historicky zřejmě nebyl, nějaký by tu mohl být. Pokud by dosahoval jen zhruba do dvou třetin střechy a měl místo valby štít se sedlovou stříškou, nepůsobil by tak hřmotně. Spodek by bylo dobré v každém případě opatřit hrubou vápennou omítkou, jako je na chlívku či dřevníku ve dvoře. A okna posunout do líce, stejně jako jsou ta pěkná, původní, v roubené části.
Vzhledu historicky cenného domu by pomohl klasický plaňkový nebo laťkový plot. Posezení na zápraží nevadí, i když podnoží stolu je litinové a k této chalupě vlastně také nepatří. Co k ní naopak patří, je milý detail zavěšeného žebříku. Předzahrádka není v nejlepší kondici, k růžím by se dala doplnit řada vyšších venkovských květin. Stejně tak by tradiční pivoňka nebo hortenzie mohly nahradit rostliny vysazené vlevo ve dvorku. A na zápraží by se místo betonových desek dalo položit pár plochých kamenů.

Do stávající hmoty tradiční roubenky se příliš robustní vikýř nehodí. Mnoho dalších
úprav není třeba a krása stavby vynikne.

Roubení víc než falešné

Odhadem je dům asi 150 let starý. Byl zřejmě od počátku zděný, stejně jako ten sousední vpravo, který je krásně upravený. I na této chalupě s divnou ozdobou na štítové stěně je v pravém koutě kousek neoklasicistního řešení fasády. Z něj by se dalo vyjít a vrátit se k tomuto dekoru na všech stěnách. Plastické pseudoroubení by asi nebyl problém osekat. Majitelé je možná udělali jako přechod mezi dvěma tloušťkami nároží. To vpravo je jen mírně vyvýšené, vytažené ve štuku, vlevo je masivní přizdívka možná ze 60.-70. let minulého století. Třeba se ten roh nějak poškodil, a tak jej zesílili. A to nejen na přední stěně, ale i z boku, kde úzký přesah střechy nemůže tím pádem překrýt zápraží. Roh je třeba ztenčit a zúžit na rozměr pravé části domu. Okna budou umístěna asymetricky, ale proč ne, i to je tradice.
Na obnovené neoklasicistní fasádě bude třeba obnovit šambrány kolem oken, římsička dole se zachovala. Barevnost doporučujeme volit mezi zemitým odstínem fasády a pískovou oken, zkrátka takovou, jaká se dochovala na původním fragmentu fasády. A přitom snížit pohledově o necelé dva šáry podezdívku, kterou upravovali bezpochyby zároveň s roubením. Jestliže je kamenná, kámen by bylo dobré odkrýt a očistit. Pokud se majitelé rozhodnou vrátit domu klasicistní podobu, bude se k němu lépe než dnes hodit i litinové zábradlí, které je docela hezké.

Fasáda domu by se měla vrátit do neoklasicistní podoby, která je patrná na přední
stěně vpravo. Znamená to ovšem zbavit se pseudoroubení.

Text: Ing. Arch. Jan Topinka
Foto: Marie Rubešová