Chalupa je hra
Televizní štáb se tentokrát vydal do Hostýnských vrchů. Obec Vlčková se skrývá mezi kopci asi dvacet kilometrů severně od Zlína.
Majitelé jednoho ze tří zdejších mlýnů, manželé Mirka a Ota, tvrdí, že je to jediná obec toho jména v České republice. V jejich mlýně se už mouka nemele. Místo mlýnského kola se tady točí hrnčířský kruh, protože oba jsou keramici.
Mlýn po předcích
Podle dochovaných písemných pramenů je jejich stavení staré asi 130 let. Pravděpodobně v něm bydlela už Mirčina prababička, která pochází z mlynářské rodiny. I Otova babička z tohoto kraje pocházela a jeho děda před lety postavil na nedalekém kopci chatu. Možná také proto velmi stáli o tento mlýn, i když byl v době, kdy jej kupovali, jen částečně zrekonstruovaný a obyvatelný.
Jednu zkušenost s rekonstrukcí domu už mají. Před pár lety opravili starou chalupu na jižní Moravě. Tenkrát tvrdili, že se už nikdy do žádné rekonstrukce nepustí, mlýn ve Vlčkové jim však natolik učaroval, že tady už druhý rok budují nové bydlení. Nedávno dispoziční řešení dřevěného domku trochu změnili. Pomalu ale jistě se začíná rýsovat nová ložnice a dětský pokoj pro roční Mariánku. Teď je na řadě rekonstrukce kuchyně s jídelnou.
Společnému obytnému prostoru by měla zanedlouho dominovat nová kamna, která budou díky důmyslným teplovzdušným rozvodům vytápět celý dům. Při naší první návštěvě ovšem kuchyni vévodila pouze obnažená nerezová krbová vložka se spletitým systémem potrubí.
Co radí odborník
Ota už sice nějaké zkušenosti s instalací kamen má, ale přesto ve Vlčkové rád přivítal odborného poradce inženýra Kaniu. Ten hned po příchodu zhodnotil a ocenil Otovy dosavadní úpravy chalupy a pak začal zkoumat instalaci krbové vložky. Teplovzdušné rozvody jsou podle něj vyvedeny správně a kamna jsou již v tuto chvíli plně funkční.
Odborný poradce nic nenamítá proti Otovu záměru obezdít vložku pálenými cihlami. Na spodní část obezdívky bude muset položit překlad, aby bylo možné dostat se při případné opravě bez větších potíží k potrubí. Cihlovou obezdívku však ve finále omítne, aby mohl majitel po čase kamna podle libosti přemalovat. Nepoužije se klasická hladká omítka, ale bude se omítat tzv. nahrubo, a to hned ze dvou důvodů.
Přestože Ota jako zkušený chalupář ovládá devatero řemesel, v tom zednickém má prý ještě drobné nedostatky a hladkou omítku by asi sám nezvládl. A za druhé se jemu jeho ženě Mirce více líbí přírodní neuhlazený povrch. Ota má svou osvědčenou metodu. Po nahození omítku natáhne zednickou lžící, pak si navlékne gumové rukavice a rukama ji uhladí. Odborný poradce inženýr Kania ale Otovi prakticky předvede jednodušší a méně pracný postup: po nahození chvíli počká, až omítka trochu zavadne, a pak místo rukou použije malířskou štětku, pomocí níž povrch upraví pouze vodou s trochou vápna.
Cihla k cihle
S obezdívkou krbové vložky bude Otovi pomáhat kamarád, který se umí se zednickou lžící ohánět dokonale a jak televiznímu štábu prozradil, je tady ve Vlčkové častým hostem. Teď Otovi pomáhá s rekonstrukcí kuchyně. Zcela profesionálně obložil prostor kolem budoucí kuchyňské linky a obezdívka krbové vložky už prý pro něj bude hračkou. Vždyť už má Ota hotové všechny přípravné práce, hlavně důmyslnou instalaci teplovzdušných rozvodů. Samozřejmě je pečlivě odizoloval nehořlavým materiálem.
Již také připojil vyústění tělesa do komína, a to v předepsané výšce 180 až 200 centimetrů nad podlahou a v úhlu větším než 45° a menším než 90°. Účinná výška komína by pak měla být alespoň 5 metrů. Technický stav komína musí po dokončení ještě ověřit revizní technik a potvrdit revizní zprávou. Ota samozřejmě připravil i podlahu pod krbovým tělesem, která by měla být zpevněná. Ideální je betonová nebo jiná nehořlavá deska o průměrné nosnosti 500 – 600 kg.
Při samotné obezdívce se pak Ota s pomocníkem drželi doporučení odborného poradce. Mezi pláštěm vložky a zdí musí být mezera 10 až 20 cm pro proudění vzduchu. Rovněž mezi obezdívkou a krbovou vložkou ponechali mezeru 10 cm, což je minimální vzdálenost. Při obezdívání je dobré myslet i na to, aby spodní část římsy byla dostatečně vysoko nad dvířky, jinak by Ota při případné opravě krbové vložky nemohl vysadit dvířka z pantů.
Design v hlavní roli
Po zvládnutí veškerých technických úskalí věnoval Ota velkou pozornost celkovému designu svého díla. Vždyť kamna budou dominantou obytného prostoru. Po mnoha úvahách zvolil v horní části obezdívky šikmý tvar bez ostrých hran. Šikmé plochy vytvořil tak, že každou další řadou cihly „uskočil“ o několik centimetrů.
V případě, že je strop z hořlavého materiálu, měla by být obezdívka ukončena pod stropem. Toto doporučení Ota samozřejmě dodržel a prostor nad kamny využije i prakticky. Umístí do něj dřevěné rošty, na kterých se bude sušit ovoce nebo houby. V použití dřeva na zhotovení roštu mu nemusel radit ani odborný poradce. Chalupář věděl, že nejlepším materiálem pro rošty je lipové nebo topolové dřevo, které nemá žádnou specifickou vůni, takže ovoce při sušení ničím nenačichne. Navíc takové dřevo při zahřátí neroní smůlu.
Kachle z vlastní dílny
Na závěr Ota vymyslel, že na kamnech budou průduchové kachle. Tvrdí, že by byla ostuda, kdyby měl keramik na kamnech plastové nebo kovové mřížky, a tak vyrobil v dílně ozdobné kachle sám. Použil klasickou hrnčířskou hlínu, s níž keramik běžně pracuje. Ale pozor! Při výrobě kachlů musel počítat se smrštěním jak při sušení, tak i při samotném výpalu v peci. Podle druhu hlíny dochází ke smrštění od 10 do 13 %. Ota poi čítal s deseti procenty a ještě si kolem průduchů nechal trošku větší prostor, který po nalepení kachlů zaomítá.
Kachle musí před vypálením dobře vyschnout, protože, jak Ota říká, tyhle placaté věci rády praskají a rády se jim zvedají rožky. Kromě ozdobných průduchových kachlů nakonec Ota vyrobil i plné kachle na obložení soklu kolem dvířek.
Díky vlastnoruční výrobě ozdobných průduchů se finální dokončení obezdívky trochu protáhlo, ale určitě to stálo za to. Odborný poradce při své poslední návštěvě ocenil nejen Otovu zručnost, ale i jeho pečlivost a dodržení všech technických parametrů. Kamna tak jsou nejen krásná, ale i funkční a bezpečná.
Chalupa je hra
