Truhlářské svěrky

Při práci se dřevem se neobejdete bez svěrek, které dokážou různou silou přitisknout k sobě dva a více dřevěných dílů.

Především lepení dřeva je oblast, kde se svěrky používají nejčastěji, protože vyžaduje slisování dílů dostatečnou silou, aby spoj získal požadovanou pevnost. Svěrky ale využijete i jako pomocné přípravky při jiných pracích se dřevem, třeba při sestavování šroubované konstrukce. Pro každou práci jsou vhodné jiné svěrky.

V truhlárně platí, že svěrek není nikdy dost
(Bessey)

Jednou rukou

Jedním z hledisek pro rozdělení svěrek je způsob jejich ovládání. Zatímco k obsluze většiny tradičních svěrek budete potřebovat obě ruce, existují také přípravky, které se dají ovládat jednou rukou. Patří mezi ně jednoruční posuvné krokové svěrky nebo třeba pružinové svěrky.
Jednoruční svěrky nemají takovou sílu jako většina obouručních, jejich hlavní předností je ale snadnost manipulace, protože vám k ní stačí jedna ruka. Velkou výhodou posuvných jednoručních svěrek s krokovým mechanismem je také možnost změny působení síly ze svírání na roztahování.
Existují také kombinované svěrky, které mají posuvný krokový mechanismus jednoručních svěrek i šroubovici. Jednou rukou lze provést základní fixaci a pak sevření dokončit šroubovým mechanismem. Když se podíváte do katalogů nejznámějších výrobců svěrek, budete žasnout, co všechno existuje.
Jednoruční posuvné svěrky využívají pákový mechanismus, díky němuž ty nejlepší dosahují síly přes 2 500 N (odpovídající zatížení hmotností 250 kg). Mnohem slabší jsou ráčnové svěrky, dovolují ale upínací sílu dávkovat velmi jemně. Velikost síly záleží na vašem stisku. Nejméně síly mají svěrky, kde čelisti k sobě stlačuje pouze pružina. Jsou proto vhodné pro přidržování předmětů, rozhodně ne pro lisování při lepení dřeva.

Nejlepší jednoruční svěrky dokážou vyvinout upínací sílu přes 2 500 N (Irwin)

Závit, páka, excentr

Nejvyšších tlaků dosahují šroubové svěrky, kdy je utahovací síla přenášena pomocí závitu, nejčastěji trapézového. Tlakové síly jsou až v řádu jednotek tun (desítky tisíc newtonů). Další svěrky používají páku s excentrem, díky němuž je možné získat také velkou svírací sílu (až stovky kilogramů, tedy tisíce newtonů).
Tyto svěrky se používají pro náročné aplikace, jako je třeba konstrukční lepení dřeva. Jejich nevýhodou oproti jednoručním svěrkám je však nutnost zapojit do manipulace s nimi obě ruce.

Svěrková abeceda

Některé svěrky získaly své označení díky tvarové podobnosti s písmeny naší abecedy. Jsou to svěrky typu C (někdy také G) a typu F. Jde o nejvíce rozšířené svěrky v truhlářských dílnách, najdete je i ve výbavě většiny kutilů. Zatímco svěrky typu C mají pevný rám a pohybuje se šroubovice s patkou, svěrky připomínající písmeno F mají jedno rameno posuvné a na něm ještě patku na šroubovici, případně na excentru.
Výhodou je rychlost změny rozevření čelistí pomocí posuvu jedné z nich, šroubování slouží už jen k vyvinutí potřebné síly. U svěrek typu C se veškerý pohyb odvíjí pouze od šroubování, což je za určitých okolností zdlouhavé. Proto někteří výrobci přišli se svěrkou typu C, která má posuvné rameno.
Existuje ale velká spousta dalších typů svěrek, které žádné písmeno nepřipomínají a jsou určené pro speciální operace. Zajímavou variantou jsou rámové svěrky, což je vlastně popruh s rohovými opěrkami, pomocí kterého je možné při lepení stáhnout kolem dokola čtyřhranný předmět (rám obrazu, bedýnku), ale i předměty nepravidelných tvarů, na nichž by klasické svěrky nedržely.

Kombinované svěrky se obsluhují snadno
jako jednoruční a mají sílu jako šroubové
(Bessey)

Délka a vyložení ramen

U svěrek se udávají dva základní rozměry, a sice největší rozteč mezi čelistmi a vyložení ramen. První údaj značí, jaký rozměr předmětu dokážete svěrkou sevřít. Neméně důležitý je ten druhý, který udává, v jaké vzdálenosti od kraje čelisti dokážou předmět sevřít, tedy kde posléze působí síla sevření.
Ze zákonů mechaniky platí, že čím větší je vyložení ramen, tím náročnější na pevnost je konstrukce svěrky. Síla totiž působí na delší páce a přidává se k ní ještě moment síly, což u levnějších svěrek působí záhy nevratné deformace. Pokud tedy nepotřebujete sevřít předmět daleko od jeho okraje, volte raději svěrky s co nejkratšími rameny.
Extrémním případem jsou tzv. svlakové svěrky, jinak také knechty, které jsou určeny pro sesazování dveří či oken. Ty bývají extrémně dlouhé (až dva metry) s minimálním vyložením ramen (50 mm). V praxi se používají také k lepení spárovky, tedy výrobě desek z jednotlivých latí či prken.

Text: Tomáš Krásenský

Foto: archiv firem

Truhlářské svěrky

Truhlářské svěrky