Viděli jsme cestou LXX.
Vybrali jsme dvě roubené stavby. První jsme objevili v Českém středohoří, druhou na Jičínsku.
Dům s úžasným štítem
Parter i patro domu jsou roubené s výjimkou čelní stěny, která byla asi vzhledem k vlhku z podzákladí dozděna. Je to ku prospěchu tvarové stálosti, protože roubené stavby na slunečné straně dynamicky sesychají. V případě dvoupatrové konstrukce a při použití tmavého nátěru to bývá až patnáct centimetrů. V patře tudíž často není vodorovná podlaha. Zajímavá je řezba posledního trámu nad zdivem. V minulosti možná bylo profilované i orámování oken. Přimlouval bych se za návrat k této úpravě (podle původních fotografií, pokud existují).
Okna jsou nová, soudě podle pantů jde o truhlářské kopie původních. Jsou opatřena dvojskly, tudíž profily na obvodu jsou dost robustní (na rozdíl od vlepovaných příčlí). Majitelé zřejmě volili rezavou lazuru, aby na tento fakt bílý nátěr příliš neupozorňoval. Možná se tak rozhodli i proto, že jsou okna zdvojená. Přesto bych uvažoval o monochromatické bílé úpravě, což je tradiční a snižuje degradaci oken sluncem.
Okna v podkroví si podržela členění a otvírání ven, což svědčí vzhledu úžasného štítu s původním břidlicovým obkladem. Střecha byla původně asi kryta dřevěným šindelem nebo také břidlicí. Bonský šindel zde byl asi úspornou volbou, rozloha střechy je značná. Její geometrie je neporušená. Podle zalomení je vidět, že jsou ke krokvím naloženy námětky. Při degradaci okrajů střechy pak stačí, když se vymění jen tyto zhruba metr a půl dlouhé trámky.
Komín nemá bubáka, který by chránil komín před deštěm, a je oplechovaný. Neškodil by nátěr v barvě krytiny. Dešťové svody nejsou také natřeny, stejně jako dost výrazná závětrná lišta, která je však u tohoto typu šindele nutná. Vzhledem ke zbarvení obkladu štítu do šedého tónu to příliš nevadí.
Dodatečně prolomený štít
Druhá chalupa v chráněné poloze pod svahem je opět v černobílém provedení. Spáry, zejména ty nad okny, jsou dost široké. Zajímalo by mě, čím jsou utěsněné. I zde mají okna svou zvláštnost. Proti tradici, kdy byly i vnitřní okno a špaleta kvůli světlu bílé, tady jsou hnědé. Vnější provedení s členěním do „T“, černým pruhem blindrámu (z němčiny slepý rám) a profilovanou, možná původní lištou, je krásné.
Obdivuhodné je i členění štítu s uspořádáním latěk do figury klasu. Původní obklad rámovaný řezbou ve tvaru kapek však narušilo prolomení, k němuž bezpochyby došlo při pozdější úpravě (30.–60. léta minulého století). Motiv je jasný – majitelé neměli kam dát květiny a kde větrat peřiny. Tato úprava sice přináší dovnitř více světla než původní okénka, ovšem devastuje štít. Navíc ochlazuje interiér; když odtává sníh, který sem v zimě chtě nechtě napadá, dostane se do domu vlhkost. Přimlouval bych se alespoň za méně výrazný nátěr.
Zádveří zvětšující užitný prostor je účelně schováno pod přesah střechy. Bylo asi také dodatečně přizděno. Kdyby bylo původní, vcházelo by se do stavení ve směru hlavní osy. Komín je kupodivu opět bez krytu. Okapy a dešťové svody jsou natřeny barvou v tónu střechy. Zvláštní je sokl z betonu či keramických tvárnic. Jistě dobře chrání proti vlhkosti, robustností naznačených kvádrů ani barvou se však k chalupě moc nehodí.
Část zahrady lemuje stříhaný živý plot z tújí, což jsem kdysi nepovažoval za příliš estetické s hřbitovním nádechem. Docházím však k tomu, že jde o prvek, který je funkční, dobře ochraňuje soukromí obyvatel a významně eliminuje hluk z ulice.
1 Návrh architekta zní: zvolit jinou barevnou úpravu oken a komína, s ostatními úpravami souhlasí
2 Balkon ve štítu není šťastným řešením a bylo by vhodné na něj příliš neupozorňovat. Barevné řešení oken je netradiční, ale krásné
Text: Ing. Arch. Karel Doubner
Foto: Marie Rubešová
Viděli jsme cestou LXX.
Viděli jsme cestou LXX.
