Jak bojovat s vlhkostí v domě

Rubrika: Odvlhčení domu, Stavíme a opravujeme

Boj s vlhkostí ve starších domech a chalupách můžeme vyhrát. Pro volbu účinných zbraní je však nezbytné odhalit příčiny vlhkosti. Někdy stačí jen změna způsobu větrání.

Pokud máte dlouhodobě vlhký dům, vyplatí se pozvat profesionály minimálně k tomu, aby se pokusili odhalit příčiny vlhkosti a podle toho navrhnout účinná opatření. Takový průzkum může někdy přinést překvapivá odhalení a ušetřit spoustu peněz, které by vás stálo odstraňování příčin vlhkosti metodou pokus – omyl.
Součástí analýzy možných problémů by mělo být prověření stavu inženýrských sítí (kanalizace, vodovod, ústřední vytápění), protože jejich poruchy se zvýšenou vlhkostí v domě souvisí překvapivě často.

______________________________________________________________________

Další články Speciálu Odvlhčení domu:

Injektáž vlhkého zdiva

Nátěry proti vlhkosti

Proč bývá vlhký dům

Metody odstraňování vlhkosti

Nucené větrání s použitím solárních panelů

________________________________________________________________________
Odborníci zhodnotí i možný vliv hydrogeologických poměrů v místě stavby, zejména vlastnosti podloží včetně propustnosti jednotlivých vrstev nebo úroveň a charakter spodní vody a její kolísání v čase, například v souvislosti s množstvím srážek. Průzkum také zjistí, jak byla stavba proti vlhkosti původně chráněna, zda je průběžně udržovaná, jaký vliv mohou mít na vlhkost provozní podmínky domu a četnost větrání, jak se kvůli možným stavebním zásahům změnily podmínky působení vlhkosti a proč případně mohou selhávat hydroizolační i další opatření. Získání odpovědí na tyto otázky a vyhodnocení výsledků šetření umožní specializované firmě navrhnout opatření, která problémy s vlhkostí vyřeší.
K závěrům specialisté docházejí na základě prověření stavu zdiva, tepelně vlhkostních parametrů i průzkumu okolí domu včetně posouzení vlivu sousední zástavby. Vždy se ověřuje druh a tloušťka zdiva, způsob zdění a kompaktnost zdicího materiálu. Analýza odhalí i nejrůznější časované bomby typu přizdívek, asfaltových nátěrů či cementových omítek na provlhlých stěnách či krycí disperzní nátěry na fasádách. Proto se zkoumá i materiálové složení povrchů stěn.

podřezání zdí a dodatečné vložení izolačních pásů patří k nejúčinnějším metodám
(firstGave)

Měření je spolehlivé

Některé příčiny problémů s vlhkostí se dají odhalit i pouhým okem, ovšem okem dostatečně zkušeným. Různé typy vlhkosti mívají typický vzhled, který se projevuje rozsahem, ohraničením, případně i změnami během určitého času. Vizuální průzkum tedy zahrnuje kromě samotných vlhkých míst na stěnách i střechu, klempířské prvky, parapety či sokly fasád. Všude tam může být problém, který stav vlhkosti v domě ovlivňuje. Upřesnění výsledků je možné rovněž změřením vlhkostních hodnot a obsahu solí ve zdivu a vyhodnocuje se takéi pórovitost, nasákavost či hydrofobní vlastnosti použitého stavebního materiálu.
Cenné mohou být i poznatky o množství solí ve zdivu a o jejich složení. Dá se z toho vyvodit například to, zda se voda do zdiva dostává kvůli dešti, zatékání z chodníku, unikání splašků či vzlínání spodních vod. Každá taková analýza je ovšem drahá, takže pokud jsou příčiny zjevné, není nezbytné podrobovat zdivo až tak podrobnému zkoumání. Ve zdech stájí a chlévů se například často vyskytuje sanytr (soli dusičnanů) a příslušné sanační prostředky proto můžete použít i bez nákladného ověřování. Někdy postačí udělat i stěry soli z povrchů, ale důkladné pátrání se vyplatí zvláště v případech, kdy problém s vlhkostí přetrvává i přes už provedené sanační práce.
Místa, kam vidět není, tedy například stav hydroizolace v základech, prověří firma pomocí sond. Vyhodnocení získaných poznatků a naměřených údajů v ideálním případě ukáže, kde je příčina problému a z toho vyplynou i možnosti, jak situaci řešit. Vždy by se mělo začít odstranění příčin vlhkosti zdiva a teprve poté se zabývat řešením jejích důsledků.

elektroosmóza je metodou, která nevyžaduje radikální zásah do zdiva

Kde se to tam bere

Vzlínající vlhkost se v domě nepříjemně připomíná mokrými mapami, bobtnáním a opadáváním omítek i charakteristickým zatuchlým zápachem. Ve vodě obsažené soli vytvářejí na omítkách typické mapy a solné výkvěty. V chladných místech vlhkost rovnou kondenzuje, což souvisí s následným výskytem plísní. U starších domů bývá častou příčinou chybějící hydroizolace, případně její nekvalitní provedení nebo překročení její životnosti.
K pronikání vody do zdiva dochází především vzlínáním vody z podzákladí. To způsobuje pohyb vody v porézních materiálech (cihly, kámen) v důsledku působení kapilárních sil. Voda a v ní obsažené škodlivé soli mohou pronikat zdivem i do značných výšek. Závisí to na složení zdiva. Příčiny vlhkosti však mohou být i jiné a než ztratíte spoustu času i peněz chybně zvoleným postupem sanace, raději se pokuste zdroje vlhkosti spolehlivě odhalit.

vzlínající vlhkost se nejčastěji projevuje
mapami solných výkvětů a mokrých skvrn
na stěnách místností

Metody, které fungují

Sanace vlhkého zdiva spočívá v odvedení vlhkosti od konstrukce nebo v izolaci konstrukce od zdroje vlhkosti. Nebo alespoň v oddělení vnitřních prostor od vlhkého zdiva. Vždy je nutné zabránit pronikání vody do zdiva. Ať už provedením dodatečných svislých izolací stěn proti pronikání vody z okolní zeminy, nebo zateplení domu kvůli snížení kondenzace vzdušné vlhkosti, drenáží či štěrkových zásypů a dalších možných opatření.
Pokud je problémem vzlínající vlhkost, skládá se sanace obvykle z drenáže, využití nopových fólií a vzduchových systémů a především z vytvoření vodorovné bariéry proti vzlínající vodě. Což znamená podřezání zdiva nebo chemickou injektáž, která znamená vpravení izolačního roztoku do zdiva pomocí vrtů.
Pro podřezání cihelného zdiva se používá strojní řetězová pila. Zeď se zpravidla podřezává ve spáře vidiovým řetězem, který si poradí s cihlami. Při podřezávání smíšeného nebo kamenného zdiva se pracuje s pilou s diamantovým lanem a chlazením. Aby zdi nepopraskaly, je třeba je stabilizovat tzv. deskoklíny. Podřezává-li se dům zvenčí na úrovni podlahy, je možné vyhnout se jakýmkoli zásahům v interiéru. Pokud prochází řez skrz, je nutné přikrýt nábytek proti prachu.

vysoušeče mohou vlhkost v místnostech
dočasně snížit, ale jejich provoz je poměrně
drahý

Podřezání vyžaduje nejdříve otlučení omítky v rovině plánovaného řezu a připravení podkladu pro popojíždění stroje. Podklad musí být rovný a tvrdý a je nutné počítat s nutností alespoň dvoumetrového prostoru ve směru pojezdu řezačky. Zeď se prořezává postupně po úsecích v délce maximálně jednoho metru, pak se řez pročistí a vkládá se izolace, tedy obvykle plastové pásy nebo sklolaminátové desky kladené do spáry s dostatečným přesahem, aby vlhkost nemohla proniknout vzhůru ani ve spojích.
Rychlost vysychání zdi po podřezání a izolaci pak ovlivňuje řada faktorů, například vytápění, větrání, ale především množství vlhkosti, která se v izolovaných zdech dosud drží. V jednom krychlovém metru zdiva se může nacházet až 160 litrů vody.

i dodatečně provedené svislé hydroizolace
pomáhají zejména proti vodě pronikající do
zdí z okolní půdy

Zavibrování plechů

Jinou metodou vytvoření vodorovné bariéry je zarážení plechů do spár ve zdivu. Používá se k tomu stroj, který nerezové plechy s vlnitým profilem takzvaně zavibruje do zdiva. Při této metodě tedy není nutné zdi podřezávat.
Metoda je vhodná především pro cihelné zdivo, výjimečně se dají plechy zavibrovat i do spáry v kamenném zdivu. Pro smíšené zdivo se nedoporučuje, protože případný náraz na kámen ve zdi může plech roztrhnout.
Dalším možným řešením je podsekávání. Při něm se ve zdivu vysekávají otvory přes celou tloušťku stěny v délce 0,8 až 1,2 metru. Dno ve vybouraném otvoru se poté vyrovná, položí se do něj hydroizolace a otvor se zazdí tak, aby na každé straně přečnívalo alespoň 100 mm volné hydroizolace. Začíná se v místech s největším zatížením (rohy nebo meziokenní pilíře) a až po zatvrdnutí malty se vybourávají další části. Výše vybourání otvoru závisí na tloušťce stěny a materiálu, z nějž je zeď postavena. V cihlové zdi o tloušťce 30 až 45 centimetrů postačí vybourat dvě řady cihel.
Pokud se podsekává stěna silnější než 60 centimetrů, vybourá se zeď z jedné strany minimálně do poloviny její tloušťky a vloží se hydroizolační pás, který se u nevybourané části zahne vzhůru. Pak se otvor zazdí, vyklínuje, zainjektuje a vybourá se zbytek zdiva na druhé straně. Poté se uloží a napojí druhý pás hydroizolace.

voda, která ničí fasádu i zdivo, může pocházet z podloží, ale i z poškozené kanalizace či
špatně odvedené dešťovky

Aktivní elektroosmóza

Existuje i metoda aktivní elektroosmózy, kterou lze izolovat obvodové i vnitřní zdivo, podlahy nebo sklepy. Nenaruší statiku budovy, její instalace je časově nenáročná, zpravidla bez nutnosti omezení běžného provozu v nemovitosti. Zařízení je trvale připojeno k elektrické síti a při standardním příkonu 6 VA činí spotřeba elektrické energie zhruba 300 korun ročně.
K odvlhčení zdiva je vytvořen uzavřený elektrický okruh. Skládá se z řídicí jednotky, elektrod a kabelového propojení. Do vlhkého zdiva se instalují kladné elektrody, do podzákladí elektroda záporná. Vše je propojeno s řídicí jednotkou, která transformuje napětí v okruhu a dále indukuje elektromagnetické impulsy, které posilují vysoušení zdiva. Je přerušeno kapilární vzlínání vody a ta je přitahována k záporné elektrodě. Po vysušení zdiva zůstává systém v nepřetržitém provozu v režimu prevence, který zabraňuje opětovnému vzlínání vody.

odvést vodu od základů pomocí drenáží
a nechat je provětrávat je jedno z účinných
opatření proti vlhku

Sanační omítky

Princip sanačních omítek spočívá v množství vzduchových pórů, které se v jejich struktuře vytvoří po rozmíchání směsi ve vodě a nanesení na zeď. Tyto póry pak odvádějí vlhkost ze zdiva.
Sanační omítky se tedy od běžných omítek liší především vysokou pórovitostí a prodyšností, díky čemuž jsou velmi lehké. Mají nízkou kapilární nasákavost, případně vodu zcela odpuzují. Sanační omítkou voda neproniká skrze kapiláry do zdiva a odpařování vody ze zdiva a případné srážení solí probíhá pouze na vnitřní straně omítky. Povrch stěny nahozené sanační omítkou tedy zůstává suchý a neměl by trpět ani výkvěty soli typickými pro vlhké zdivo.
Existují i sanační omítky zcela vodotěsné, jejichž použití se dříve doporučovalo na vlhké zdivo v místnostech s vysokou vzdušnou vlhkostí. Dnes se nahrazují spíše hydroizolačními stěrkami. Mezi speciálními sanačními omítkami najdete i omítky s tepelně izolačními schopnostmi, které se používají například při rekonstrukci fasád historických objektů.
Sanační omítky neodstraní příčiny vlhkosti, ale pouze částečně a na omezenou dobu snižují její nežádoucí následky. Udržují projevy působení vlhkosti pod povrchem stěny, což může například při dlouhodobé kumulaci solí značně znehodnotit zdivo. Sanační omítky je tedy nutné chápat pouze jako dočasné a částečné řešení a kombinovat je i s dalšími kroky ke snížení či k odstranění vlhkosti zdiva.

www.osmodry.cz, www.guttashop.cz, www.sanace-zdiva.cz
Text: Richard Guryča
Foto: Archiv firem a Shutterstock