Viděli jsme cestou LXVIII.
Cestovali jsme severovýchodem Čech. První dům jsme viděli nedaleko Police nad Metují, druhá stavba stojí jižněji, na Hronovsku.
Zdařilá renovace
Pro Broumovsko jsou typické klasicistní statky s empírovou výzdobou štítů, které nemají ve střední Evropě obdoby. Vidíme jeden z pěkných představitelů této architektury druhé poloviny 19. století. Je zde kompletně opravená fasáda, a to s velikým vkusem a citem pro věc.
Zachována byla nejen hmota domu, ale také výzdobné prvky: na štítě ploché kanelované pilastry, profilované římsy a hlouběji zapuštěné stuhové šambrány kolem oken. Štuky jsou příkladně vytaženy v omítce, práce se ujal šikovný zedník. Je dobře, že majitelé zachovali ve štítě i tradiční elektrickou přípojku a ve střeše s původní betonovou krytinou i seníkový vikýř.
Všechny prvky jsou ve velmi příjemné barevnosti včetně vínově rezavých oken, která v jistém zjednodušení reflektují původní výplně, jen s trochu silnější profilací. Neuráží ani oplechování, natřené světlou barvou podobně jako plot. Ten svým způsobem k domu sedí, ale výhledově – až dožije – by neškodilo vyměnit jej za dřevěný plaňkový, který by stavbě slušel víc.
Zahrada je střídmá, nepřeplácaná. Nad zápražím z plochých kamenů můžeme obdivovat podezdívku domu z krásných pískovcových štuků. Režné zdivo v zadní partii ovšem vypadá trochu divadelně a v porovnání s přední částí trochu moc romanticky – snad jako ukázka zdiva, z kterého je dům postaven.
Nešťastný obklad
I v případě druhého domu byla tradiční hmota zachována, renovace naštěstí minula i střechu opatřenou eternitovými šablonami střízlivé barevnosti. To nelze říct o umělém lamelovém obkladu stěn s podivným hořčičným zbarvením. Lamely jsou kladeny naležato a fasáda je zcela nečleněná, což je obvyklé na severských domcích, které jsou ale podstatně menší. U nás bývají štíty obkládány vertikálně nebo v lomené skladbě. Obklad je poněkud odsazený, kolem oken neuzavřený. Ta byla asi upravována už v minulém století, kdy dům ještě bezpochyby měl nějaké členění a snad i původní štukovou výzdobu.
Vrátit se k tradiční podobě asi už bohužel nelze. Řešením by bylo aspoň demontovat horizontální obklad ze štítu, dát jej vertikálně a od spodku oddělit římsou. Ale to by asi byla dost velká finanční investice, protože by se v novém položení máloco ze starého obkladu použilo. Štítu by prospělo oddělení v každém případě; blíže ke hřebeni by se mohla umístit další, užší římsa.
Domu by jistě slušel i jiný nátěr – například šedý, světlejší než střecha. Okna by pak mohla být opatřena barvou s výraznějším odlišením od fasády. Postupujeme-li od náročnější úpravy k jednodušší, levnější, můžeme ještě dodat, že by tady dobře vypadaly treláže, buď jen vpředu, nebo i nárožní, po nichž by se pnula vhodná vegetace.
TEXT: ING. ARCH. JAN HUBÁČEK A ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK
Foto: Marie Rubešová
Viděli jsme cestou LXVIII.
