Dům na náměstí
Proč bydlet v satelitním městečku, když můžete mít dům na náměstí? Proč stavět unylou novostavbu, když můžete obývat historický dům s duší?
Měšťanský dům na náměstí severočeského městečka nebudí žádnou zvláštní pozornost. Průčelí nese stopy poslední rekonstrukce v duchu reálného socialismu. Jak praví jeden vemlouvavý slogan, pravé bohatství se skrývá uvnitř. Tedy račte vstoupit.
V šeru dávných věků
Dům má gotické základy, o čemž svědčí rozsáhlé podsklepení. Daleko průkaznější jsou dokumenty, které mapují, kdo v domě bydlel od roku 1600 do konce 19. století. V roce 1899 dostal ranně secesní fasádu, z níž se prakticky nic nezachovalo. Přeživšími svědky této rekonstrukce je ale třeba litinové zábradlí v interiéru nebo fotografické portréty, které se nedávno našly na půdě. Současný majitel je přesvědčen, že jsou na nich právě manželé, kteří dům před bezmála sto dvaceti lety opravovali.
Sedmdesátá léta minulého století znamenala konec okrasné štukové omítky, kterou nahradil praktický břizolit. Za své vzala také vysoká úzká dvoukřídlá okna, jež musela ustoupit panelákovým prefabrikátům. Ani tři další desetiletí materiálního i morálního úpadku nedokázaly před zraky vnímavého člověka zakrýt kvality domu, který potenciálního zájemce oslovil svou intimitou.
Jiná doba
Stoleté fotografie připomínají, že náměstí kdysi bylo reprezentativní. A byť každý dům měl fasádu v detailech jinou, dohromady tvořily harmonický celek. To se dnes o památkové zóně říct nedá, chybí společenská poptávka po obecní kráse. Každý hraje sám za sebe, majitelé chráněných objektů jsou hozeni do vody, ať plavou, jak umí. Nepodstatné detaily mají přednost před celkem, urbanistika nefunguje.
„Já nevím, jestli o tom rozhodovali radní nebo to byl společenský úzus, ale ty domy na náměstích byly krásné. Dneska koupíte parcelu a můžete si tam postavit, co chcete,“ komentuje fenomén satelitních městeček a novostaveb obecně současný majitel domu č. 70.
Coby investor nemá kouzelný měšec, takže v první fázi opravil vnitřní části domu, fasáda musí počkat. Řešení, kdy v sousedství je opravené průčelí, ale zbytek historického domu se zboural a nahradil novostavbou, je mu proti srsti. S nadsázkou říká, že se třeba dožijeme doby, kdy břizolit bude mít také historickou hodnotu.
Záchranná operace
Dům má nového majitele zhruba šest let. Na rekonstrukci pracoval s pomocí dělníků jen po nedělích, takže se to protáhlo na dva roky. Čistý čas prací byl jen asi tři měsíce. První na řadě bylo bourání, vyklízení, čištění. Následovala představa o využití jednotlivých prostor, aby se daly udělat rozvody energií a podobně.
„Co se dalo zachránit, to jsem zachránil. Třeba je tu původní podlaha, už zmiňované zábradlí, trámový strop v průjezdu nebo vrata. Naproti tomu původní nebyly ani jedny dveře, všechny byly panelákové v ocelových zárubních,“ líčí peripetie rekonstrukce majitel. Naopak odstraněny byly všechny novodobé přístavby a příčky. „Jsem velkým zastáncem rekonstrukce kvalitně postavených starých domů. Jejich funkčnost je ověřená, poloha promyšlená, a i kdyby z nich zůstaly jen zdi, tak se přinejmenším ušetří za jejich stavbu,“ vysvětluje důvody, které ho namísto stavění nového vedly k opravě starého.
Lásku ke starým domům můžeme vystopovat v životním příběhu jejich obdivovatele. Nějakou dobu žil v Praze na Malé straně, v současné době bydlí ve starém činžovním domě na Žižkově. S přibývající životní moudrostí se mění pohled na svět, rozlišování důležitých a nepodstatných věcí, pocitů štěstí. A ty právě nachází v krásném starém domě na maloměstě, kde momentálně tráví více času než v metropoli.
Plány do budoucna
Projekt na uvedení fasády do původního stavu už je nějaký čas na světě, momentálně se ale nedostává peněz. Ani jiné domy v památkové zóně nejsou v patřičném stavu. Podle našeho hostitele je to mimo jiné způsobeno tím, že památková ochrana je víc restriktivní než motivační. Chybí také pobídky od obcí, které by měly mít zájem na vzhledu svého náměstí a majitele jednotlivých nemovitostí podpořit.
V hlavě majitele je už plán na využití podkroví: „Bude tam jedna velikánská místnost, kde v létě půjde přespat, ale i modelařit nebo pozorovat hvězdy. Bude tam třeba také knihovna, určitě toaleta a sprcha, a to jest vše.“ Právě na půdě kdysi našel střep, z něhož se vyklubal kus filmového negativu na skleněné desce. Postupně se mu podařilo z jednotlivých úlomků sestavit celou desku a nechal ji reprodukovat na papír. Objevil se portrét domnělých obyvatel, na jejichž dílo by současný majitel rád navázal. „Já vím, že je to praštěný, ale je to hezký,“ říká milovník starých domů.
Text: Tomáš Krásenský
Foto: Lubomír O. Fuxa
Dům na náměstí
