Zahrada s arboretem a sopkou

Rubrika: Zahrada, Zahradní realizace

Romantická zahrada o rozloze menšího stadionu je životním dílem Jaroslava Dvořáka, vyznavače romantiky, východní filozofie a samorostlého „stavitele pyramid“ i kamenných vodopádů. Je o to krásnější, že pod zahradou teče řeka, která jí dodává vůni i atmosféru.

Poklopy na ovládání závlah jsou ozdobené lepenou břidlicí

Rodina Dvořákových žije v Březové v domě nad břehem řeky Teplé už desítky let. Dlouhé roky také obhospodařovala užitkovou zahradu s ovocnými stromy za domem. Syn Jaroslav však měl o podobě těch několika stovek metrů čtverečních zcela odlišnou představu. Užitkovou zahradu se rozhodl přeměnit v okrasnou, kde by dostal slovo kámen a asijské inspirace.

Nejvyšší sopka tvoří výškovou dominantu zahrady

K tomu, aby mohl realizovat svůj sen, mu chyběl souhlas rodičů a také stovky metrů sousedního pozemku patřícího obci. Co však koupit nešlo, byl pruh podél řeky, kde stojí obecní trafostanice a váže se k němu věcné břemeno. Až do doby stavby zahrady tu bývala skládka. Pan Dvořák posléze dal na slib obce, že se trafostanice časem přestěhuje jinam. „A potom odkoupím i tento pozemek,” řekl si a přistoupil na nájem. I rodiče se s jeho ideou smířili a on začal odkupovat od obce pozemky, stavět a sázet.

Břidlice a lepidlo

Když s pracemi na rodinné zahradě začal, psal se rok 1990. „Navezl jsem na zahradu sto tun břidlice, protože z té se dá postavit všechno, když se to člověk naučí,” vysvětluje majitel. Kamenný vodopád, který byl jeho prvním výtvorem, zde už však bohužel nenajdete. „Změny počasí mi ho zničily. Nicméně náhrada, kterou chystám, bude velkolepější. Propojím obě jezírka a na stejném místě vznikne mnohaproudový vodopád až sedm metrů vysoký,” plánuje s nadšením. Za roky práce se dokonale poučil, jak pracovat s břidlicí a lepidlem při tvorbě kamenných obkladů. Nosnou konstrukci zvenku trpělivě obkládá vrstvu po vrstvě. Jen na stavbě impozantní brány ozdobené symbolem jin a jang strávil desítky hodin.

Majitel si dal velmi záležet na modelování úbočí sopek

Jeho nejpůsobivějším výtvorem je samozřejmě sopka. Lávu sice nikdy nechrlí, ale občas je zdrojem zábavné podívané. „To když navečer rozsvítím v kráteru červenou žárovku a zažehnu jednu kouřovou patronu,” směje se majitel a dodává: „Je pravda, že nápad se sopkou byl trochu ulítlý experiment.

Dnes už nechci na zahradě Disneyland, a tak už skoro vůbec nesoptím. Dělám to, jen když mám náladu či na přivítanou vzácné návštěvě. O to víc se pyšním nejnovějším dílem, takovým fantasy-ostrovem, kde jsem začal lepit kámen i vertikálně…”

Zeleň tryskající ze země

Kamenné stavby jsou sice úžasné, ale obdivuhodná je i spousta nevšední zeleně, která jimi prostupuje. V okolí sopečných hor nás například zaujaly miniaturní stromky, pečlivě tvarované do podoby bonsají. Některé mají svoji vlastní nádobu, ať už ve stylu čínském či výrazně romantizujícím, jiné vyrůstají přímo z terénu.

„Hory” slouží i jako podstavec pro bonsaje

„Jsem sběratelem dřevin a pořád usiluji o doplňování sortimentu, ale na bonsaje používám i ty nejobyčejnější druhy a kultivary. Takový modřín je nádherný a tvárný strom a už v patnácti letech z něj může vzniknout krásný výtvor, zatímco jindy s třicetiletým sebevzácnějším čarověníkem z borovice neuděláte skoro nic.”

V dolní části zahrady hned vedle skleníku jsme objevili minijezírko, které navazuje na paludárium (kombinace akvária a terária) porostlé masožravými rostlinami. Další jezírko s lekníny čeká na připojení vody z budoucího vodopádu, takže je vedle klasického koupacího bazénu snadno přehlédnete.

Plody nahokvětu jsou krásné, ale jedovaté

Z časů, kdy zahrada plnila pouze užitkovou funkci, zde přetrval skleník a několik ovocných stromů. „To jsou ty, které pochopily, jak je chci vytvarovat,” usmívá se zahradník: „To se ví, s dnešními zkušenostmi bych asi postupoval uvážlivěji a těch starých stromů bych ponechal víc.”Nejen staré jabloně, ale všechny vzrostlé stromy zdobí husté závoje tilandsií, které majitel jako správný „zelený kouzelník” všechny vypěstoval během třiceti let z jediné původní snítky. Na zimu se pochopitelně stěhují do vyhřívaného skleníku.

Útulné posezení na lavičce kousek od břehu Teplé dotváří asi půlmetrová rozložitá bonsaj z čtyřicetileté borovice lesní (stejně stará borovice o kousek vedle díky seřezávání měří „jen” tři metry). Okouzlují i objemné květináče naplněné vodou, v nichž rozkvétají miniaturní lekníny. Škoda jen, že příjemný dojem z posezení kazí plot…

Změny na hranicích pozemku

Obyčejný pletivový plot vznikl narychlo a s krásnou zahradou samozřejmě neladí. Vymezuje pouze rozhraní mezi pozemky Dvořákových a obecními. Ty pronajaté představují zhruba 800 metrů z celkových téměř dvou tisíc. Na vzájemném provázání postavil autor celkovou koncepci zahrnující i napojení na řeku. Volný průchod podél samotného toku inutný příjezd ktrafostanici, která je dnes obklopená milosrdnou zelení, přitom dle požadavku obce zůstal zachován.

Stinná cestička se starou bonsají

Přesto se nové vedení obce začalo dožadovat zbudování tři metry široké přístupové cesty (vedle již stávající) k trafostanici pro průjezd mechanizace na údržbu veřejné zeleně. Cesta by bohužel nenávratně zničila stěžejní architekturu nejen oné pronajaté části. Řešení celé nepříjemné záležitosti je zatím v jednání.

„To strávíte několik týdnů v kleče, dokud nemáte schody hotové…”

„Musel jsem narychlo přestěhovat materiál na vodopád, který jsem měl složený na obecním pozemku. Prozatím jsem z něj poskládal nízký kvádr sloužící jako podklad na uskladnění bonsají,” svěřuje se majitel. Nicméně i provizorní dílo vypadá uspokojivě i funkčně. Bude teď mít více času na vlastní zahradu, když už se nestará o část za oním pletivovým plotem.

A nás napadá: jak dlouho zůstanou obecní pozemky místem krásy? Pan Dvořák se s novým stavem postupně smiřuje a říká: „Kytka vás nikdy nezklame. Když rostlinám dáte správnou péči a čas a víte co a jak si od nich můžete vzít, tak se vám spolehlivě odmění. To je moje zelená filozofie.”

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER