U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
TAJEMSTVÍ LHOTECKÝCH KRONIK
Kategorie: Volný čas | Autor: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
V novopackém gymnáziu seděl můj táta v jedné lavici s Karlem Lonerem. O svém nejlepším kamarádovi tvrdí, že kreslit prostě neuměl. Oba se zmohli maximálně na jednoduché malůvky, které parodovaly profesory.
Karel Loner žije v Šárovcově Lhotě. Ve svém domku v obývacím pokoji vrší na stolek tlusté knihy, porůznu je otevírá, ukazuje obrázky a sype jeden příběh za druhým. Jsou to obecní kroniky, které sám popsal a ilustroval. Spolu s fotografem Františkem Malým prohlížíme úhledné zdobné písmo a čisté perokresby, dokumentující místní stavby. Až se dech tají, když si pomyslíte, co to muselo dát práce.
Kreslířem z nouze
„Neříkejte mi, že jste ve škole neuměl kreslit!“ pochybuji. Karel se rozesměje: „Chcete důkaz? Můžu vám ukázat vysvědčení ze 6. třídy, kde je jediná trojka – z kreslení!“ Pero s černým inkoustem se naučil ovládat, až když mu svěřili lhoteckou kroniku.
Do roku 1963 ji psal Antonín Lánský, několik let pak Karlův táta. Když zemřel, hledal se nový kronikář. „Místní hasiči došli za mnou. Co jsem měl dělat? Víte, táta se omezil na stručné zápisy z hasičských schůzí a já si řekl, mám-li kroniku Šárovcovy Lhoty vést, také ji zpětně doplním. To se částečně podařilo díky mé ženě, která pracovala na národním výboru a umožnila mi nahlédnout do archivních materiálů. Dalších podkladů se však přímo ve vsi moc sehnat nedalo. Pustil jsem se tedy do pátrání a dokonce se vydal po stopách lidí, kteří se odsud odstěhovali.“ Karel Loner postupně docházel k tomu, že nejvíc z historie obce se dozví právě od rodáků, kteří odtud odešli. Právě oni často uchovávali doklady a památky na své kořeny a předky. Objel tedy Kunčice, Frýdlant, Hejnice, Prahu, zúčastnil se sjezdů rodáků a půjčoval si fotografie, pohlednice, nejrůznější dokumenty. A přemalovával je do kroniky – kopírky totiž nebyly.
U prvních kreseb se dost natrápil. Díval se na styl jiných malířů, kteří se také inspirovali krásami Podkrkonoší, jako byli Oskar Teimer, Antonín Chmelík, Karel Liebscher, Josef Scheybal, a snažil se od nich co nejvíc odkoukat. Pracoval perem s násadkou, které se mu co chvíli zapichovalo do papíru, a s každým písmenkem se pečlivě maloval. Když chci vidět jeho výbavu, vesele se mu zablýskne v očích. Za chvíli se dívám na malou krabičku s černým inkoustem a několika upatlanými barvami. Fotogenické nejsou.
Zato kroniky jsou výstavní. Doslova vypiplané. A nejen na první pohled. Jakmile se do nich ponoříte, zjistíte, že na stránkách je zaznamenáno vše, nač si vzpomenete: od nejrůznějších akcí, jakou byl například příjezd historického vlaku, maškarní a hasičské bály, oprava železniční zastávky, oprava mostu, běh na kopec Zvičinu, odhalení pomníku kapitánovi R. Drbohlavovi, který bojoval v Anglii, až po drby, výročí, počasí… Samozřejmě jde o události, které se odehrály výhradně v Šárovcově Lhotě.
Kolik knih už vlastně popsal? „Devět. Těch konečných. Nepočítám pracovní verze, ze kterých vše načisto s odstupem času přepisuji. A ty konečné vlastně existují ve třech vydáních. Jedna pro mě, druhá pro obec a třetí do jičínského archivu.“
Co je psáno, to je dáno
Devět kronik – to už je pořádná porce! Každá tři roky práce. Jenže komín tlustých knih před námi nezadržitelně narůstá. Další tři svazky dokumentují stavební vývoj všech domků, které vedou až k roku 1628.
„Znám starousedlíky nejen odtud, ale i z osad, které k Šárovcově Lhotě patří, tedy z Tikov, Bertoldky, Libína a části Mezihoří – Radova. Mám zpracována všechna popisná čísla, znám jejich historii i obyvatele. Každých pět let seznam píšu znovu,“ svěřuje nám kronikář, který i dnes, kdy není problém cokoliv okopírovat, písemné záznamy a postřehy doplňuje vlastními ilustracemi. Vlepenými fotografiemi by totiž objem stránek značně narostl.
Důkazem je několik pěkně ducatých alb, v nichž jsou soustředěny pouze obrázky z fotbalu, volejbalu, šachových turnajů, otvírání studánek… Karel Loner je zkrátka všudybyl. Se svým fotoaparátem nikde nechybí i přesto, že už není žádný mladík. Než ho začala zlobit kyčel, běhal výhradně po svých. Nejen kvůli kronikám, ale i proto, aby shodil nějaké to kilo. Žádná vzdálenost nebyla dost dlouhá. Za 15 let „oběhl“ zeměkouli. Teď ho můžete potkat i na kole. Jede do Krkonoš nebo k našim severním sousedům očíhnout pohledy, které sbírá.
Jak vypálit ostatním rybník
„Moje sbírka není velká,“ tvrdí, ale jeho skromnosti nevěřím ani vteřinu. „Sbírám Lhotu, blízké lázeňské městečko Bělohrad a sbíral jsem staré Krkonoše, toho jsem ale už nechal. Lhoteckých pohledů mám asi tři tisíce, bělohradských dva tisíce a všechny pohlednice Krkonoš, které vydala Gentiana z Jilemnice a ZITO ze Svobody nad Úpou. Stávaly 50 haléřů nebo jednu korunu. Těch mám asi dva a půl tisíce.“ Náš hovor se od kronik stočil k loňské výstavě starých pohlednic v Lázních Bělohradě.
„Podobně zaměřených sběratelů je v blízkém okolí víc, ale já vám ukážu, co tu nikdo nemá!“ – a Karel prozrazuje, jak vypálil všem „soupeřům“ rybník. Pohlednice si vydává sám, nechává je tisknout v Jičíně. Některé zdobí jeho perokresby, jiné jsou fotodokumentací vývoje bělohradských porevolučních soukromých obchůdků. Vznikají, zanikají a sbírka se množí.
Jestli si myslíte, že při této důslednosti se nedá už nic jiného stihnout, mýlíte se. Karel Loner je sice kronikář a sběratel-puntičkář, ale hravě zvládá i přípravu dřeva na zimu, opravu plotu, spraví bojler a pak se zajede podívat na fotbal. Paní Lonerová o zálibě svého muže říká: „Myslím, že ji ocení až další generace,“ a s úsměvem do něj šťouchne. „Až bude mít někdo opravdu možnost si kroniky přečíst. Co v nich je, to totiž ví jen Karel. On je vlastně doopravdy nikomu nepůjčí. Maximálně dovolí jen nahlédnout. Leda že by někdo měl opravdový zájem!“
O autorovi| TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
Popisy k obrázkům
Máme výjimečnou možnost v klidu si prohlédnout kronikářovu práci
Tady v obývacím pokoji se kroniky rodí
Dřevěné mostky na návsi jsou minulostí
Historie čp. 31 ze Šárovcovy Lhoty
Kresba místní cihelny
Vítejte! Naše obec se předloni i díky kronikám umístila na 3. místě v soutěži Vesnice roku
Podobné obrázky Karel Loner tiskne jako pohlednice
Dole: Ze sbírky pohlednic s krkonošskými motivy
Autor fotografií: FOTO: FRANTIŠEK MALÝ
