U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CHALUPA JE HRA
Kategorie: Stavba /komerční příloha/ | Autor:
Dominantou obce Křtiny, která leží v oblasti Moravského krasu, je poutní kostel Panny Marie. Návrh stavby je dílem mistra barokní gotiky Jana Blažeje Santiniho. Nás však hlavně zajímá třípatrová budova Horního mlýna, stojící hned při vjezdu do obce.
Ve mlýně, s jehož stavbou se započalo zřejmě již v 18. století, žijí dnes dvě mladé rodiny. Snaží se obnovit stavení tak, aby sloužilo k příjemnému bydlení a setkávání lidí, kteří mají rádi přírodu. Počátkem roku 2002 založili občanské sdružení Horní mlýn, k němuž se později přidalo několik přátel.
Pod hlavičkou sdružení pořádají semináře, workshopy, přednášky a tábory. Snaží se tak pro životní styl šetrnější k přírodě získávat další následovníky. Jako společenská a přednášková místnost slouží bývalá mlýnice s jednoduchými prkennými stropy a příkrými schodišti, která zabírá celé první patro.
Z přírodních materiálů
Rekonstrukce stavení byla zahájena v roce 2003. Využívá se zde řada přírodních materiálů, jako jsou sláma, hlína a dřevo. Některé vnitřní izolace jsou ze slaměných balíků, jiné z recyklovaného papíru (climatizer), použity jsou zde také slámokartony (stramit), ale i vlna a kartonové krabice. Novodobí mlynáři třídí odpad, vodu ohřívají solárními kolektory a topí dřevem z okolních lesů. Chystají se vybudovat kořenovou čistírnu odpadních vod a používají kompostovací záchody. Zeleninu a ovoce pěstují samozřejmě bez použití chemikálií.
Všechny omítky v interiéru jsou hliněné, tedy z materiálu, který byl v době výstavby mlýna běžným přirozeným materiálem.
Hlína a zase hlína
Protože to na mlýně s hlínou už docela umějí, chtějí své zkušenosti předávat dál. A tak o jednom letním víkendu uspořádali ve Křtinách malý workshop pro všechny, kteří mají zájem o tradiční stavební technologie. Nechyběl Marek Vlček ze společnosti Hliněný dům.
Na začátek tedy trocha teorie. Hliněná malta se připravuje z hlíny, vody a písku. Hlína musí být prosátá, aby neobsahovala humusové součásti, a musí být dostatečně vazná (mastná). Malta připravená ve správném poměru by neměla po vyschnutí popraskat. Pokud přece jen praská, musí se přidat písek nebo vhodná hlína. A hlavně „vazné“ součásti. Kdysi se do malty přidávaly otruby, zvířecí srst nebo trus, dnes například slaměná řezanka. Správný poměr hlíny, vody, písku a slámy se musí přece jen vyzkoušet, protože každá jílovitá zemina má jiný obsah jílových minerálů. V zásadě ale platí, že by v omítce mělo být 30 – 50 procent hlíny a zbytek písku. Slámy se přidává zhruba 20 – 30 procent v poměru k množství hlíny a písku v suchém stavu. Pokud ji nepřidáte, omítka může časem praskat.
Marek Vlček učí účastníky setkání míchat omítky z recyklované hlíny ze starých nepálených hliněných cihel. Tu lze znovu zpracovat – prosít a smíchat s ostatními přísadami. Kdysi se směsi míchaly ručně, nebo spíš šlapaly podobně jako zelí. Dnes lze využít elektrických „míchadel“. Jedno, s nímž se ještě nedávno ve velkém hnětlo těsto, teď poslouží k míchání hliněné malty.
Kdo nechce prosívat a míchat ručně, může si koupit i hotové hliněné omítkové směsi. Jsou buď suché nebo mírně vlhké a dodávají se v pytlích nebo vacích. I tato již hotová směs ale může obsahovat pouze jílovitou hlínu, čisté písky, případně organické složky – konopí, slámu nebo len.
Začínáme nahazovat
Hliněné omítky se používají převážně v interiéru. Venku jen tam, kde je zeď alespoň trochu kryta střechou. Je-li omítka příliš vystavena dešti a sněhu, musí se častěji obnovovat. Pracuje se s ní podobně jako s klasickou omítkou.
Účastníci workshopu si zkusí nahodit omítku jak na vnější, tak na vnitřní zdi. Na podklad použijí tzv. „špric“ a první vrstvu bude tvořit hrubá omítka. Po jejím úplném vyschnutí se může nahazovat jemná, jíž zedníci říkají „fajnová“. Hliněnou omítku je možné aplikovat v podstatě na jakýkoliv podklad. Některý je ale nutné upravit. Pro lepší přilnavost omítek používají ve mlýně, hlavně v interiéru, jako podklad rákosovou rohož. Ale může se udělat i diagonální laťování apod.
Po vyschnutí poslední vrstvy, tedy té finální jemné omítky, budou ve mlýně zdi ještě natírat vápnem. Mohou se do něj přidat i přírodní pigmenty. Na povrch hliněných omítek lze použít i tzv. kaseinové nátěry.
Proč hliněné omítky?
Příprava hliněných omítek je náročná, ale docela zábavná. Pokud byste ovšem chtěli omítat celý dům, zřejmě si jednoduše koupíte omítkovou směs. Práce s ní je příjemná, směs neobsahuje žádné chemikálie, pokožka rukou netrpí, a tak ji můžete, jak říkají všichni zúčastnění, klidně „matlat rukama“.
Marek Vlček má s hlínou dlouholeté zkušenosti. Sám bydlí s rodinou v domě z hliněných cihel opatřených hliněnými omítkami. Proto se ho ptáme, proč bychom vlastně měli volit právě hliněné omítky?
„Hliněné omítky jsou zjednodušeně řečeno vyrobeny z písku a jílu. Tyto složky říkají vlastně vše o výhodách a nevýhodách jejich použití. Hliněné omítky neobsahují žádné hydraulické pojivo, žádné škodlivé přísady. Jejich zpracování je velmi jednoduché, možnosti tvarování povrchu prakticky neomezené.
Hliněné omítky jsou recyklovatelné. Prostým rozmícháním již zatvrdlé omítky s vodou dostaneme opět omítkovou směs, použitelnou na další práce. Hliněné omítky se mohou nahazovat prakticky na jakýkoliv podklad a žádným způsobem jeho stav neohrožují ani nepoškozují.“
Odborníci doporučují hliněné omítky všem, kteří chtějí bydlet zdravě. Díky své difúzní otevřenosti a schopnosti akumulace odebírá hliněná omítka v případě vyšší vlhkosti vodní páry ze vzduchu a naopak zvlhčuje vzduch příliš suchý.
Hliněné omítky jsou schopny pohlcovat škodlivé látky, např. pachy z kuchyně, cigaretový kouř a látky působící potíže alergikům. Konzervují dřevo, neboť udržují jeho stálou přirozenou vlhkost a v neposlední řadě mají schopnost akumulovat teplo. Jejich nevýhodou je špatná odolnost vůči povětrnosti. Venkovní omítky z tohoto materiálu musíte stejně jako naši předkové častěji obnovovat.
Cihly z nejčistší hlíny
Kromě práce s hliněnými omítkami si účastníci setkání vyzkoušejí i práci s hliněnými cihlami. Nejen s těmi průmyslově vyráběnými, ale pod dohledem Marka Vlčka si mohou zkusit sami hliněnou cihlu vyrobit. Jak? Směs k výrobě cihel je stejná jako směs na omítky, ovšem musí být trochu hustší, aby dobře vyplnila formu. Po naplnění se jednoduše vyklepne a nechá vyschnout.
Dnes se samozřejmě používají hliněné cihly průmyslově vyráběné. Zaručují zdravější bydlení než ty tradiční, pálené a jsou zhruba stejně drahé. Přestože mají nižší pevnostní parametry, lze z nich postavit i několikapatrový dům. Pro výrobu kvalitní nepálené cihly musí být použito čisté cihlářské hlíny bez přítomnosti nebezpečných látek, vysílajících záření, a hlavně bez přidání dalších látek, jako jsou papírenské kaly apod., kterými mohou cihelny ovlivňovat vlastnosti cihel při pálení.
A perlička nakonec. Děti, které okukovaly práci rodičů, si najednou samy, spontánně, začaly po vzoru dospělých vylepšovat hliněnými omítkami vlastní výroby svůj dřevěný zahradní domeček. Ukázalo se, že příklady táhnou!
