Chata v lesním údolí

Chata nedaleko Vysokého Mýta, na kterou nás pozvala paní Hana, má podstatně starší „datum narození“ než obvykle chaty mívají. Původně tu totiž stála zemědělská usedlost a kolem nebyl les, ale pastviny.

Kdysi se tady, tak jako i na jiných samotách, žilo a hospodařilo. Později se majitelé přestěhovali do vesnice a z celého hospodářství využívali jen stodolu, v níž uskladňovali seno z okolních luk. Ostatní stavby chátraly, až zůstala jen stodola a pár ruin. A kolem vyrostl les.
Pak stodolu získal nový majitel a přestavěl ji na chatu. Tak ji před čtvrtstoletím koupila Hana a její rodina. V přestavbě a úpravách zdatně pokračovali.

Samota na slunci

O soukromí tu mají chataři postaráno, jen občas sem zabloudí turisté. Tady totiž cesta končí. „Manžel chtěl pořídit chatu nebo chalupu a já jsem nebyla proti. Objekt jsme našli na inzerát a v roce 1989 ho koupili. Mě oslovilo především místo a kachlová kamna. Tam, kde stojí naše chatička, jak jí říkáme, bývalo dříve nejslunnější místo v údolí, jak víme z vyprávění. Pak tady v padesátých letech na okolních loukách vysadili les. Dnes už vzrostlé stromy z jedné strany a shora objekt stíní, ale v parném létě je uvnitř příjemně. Od chaty se otevírá krásný výhled do údolí,“ ukazuje naše hostitelka.
„Zvažovali jsme, jak stavení nejlépe upravit. Přízemí bylo rozděleno na dvě místnosti, podkroví se nevyužívalo, koupelna nebyla dokončena. Elektřinu sem předchozí majitel naštěstí zavedl, studnu jsme později vybudovali my,“ seznamuje nás s tehdejší realitou Hana. „Po rozvodu jsem se těšila, jak si chatičku konečně upravím podle svých představ. Nejdříve jsme ale vyčistili cestu lesem, abychom se sem vůbec dostali. A v roce 2003 jsem začala s vnitřními úpravami chaty a postupně realizovala své sny.“

Proměny interiéru

Hana s tatínkem a synem zrušili příčku mezi místnostmi v přízemí. Velký pokoj od nově vzniklé kuchyňky teď odděluje jen krb. Ten i kachlová kamna v rohu místnosti už stály. Na zemi zůstaly i duté terakotové tvárnice.
„Dobudovala se koupelna se sprchovým koutem a bojlerem na teplou vodu. To už mi začal pomáhat můj šikovný přítel. Bez něho bych toho zvládla ani ne polovinu. Na složitější práce jsem si pozvala řemeslníky. Postavili otevřenou verandu před vstupní předsíňkou, schody do podkroví, které se proměnilo na velkou ložnici,“ ukazuje nám naše průvodkyně. Místnost zabírající celou bývalou půdu má novou dřevěnou podlahu, stěny a strop jsou obloženy sádrokartonem, izolací a palubkami. „I trámová konstrukce je nově udělaná, ale ze starého dřeva. Zatím nevím, jestli prostor rozdělit nebo ponechat volný,“ přemýšlí chatařka. „Z ložnice je vstup na krytý balkon, kde často ráda větrám peřiny, čímž jsem si splnila jeden ze svých snů,“ svěřuje se Hana.
Další změnu doznal i pokoj v přízemí. „Mezi stropními trámy byly dřevěné desky, teď je tam bílý sádrokarton, což místnosti prospělo,“ konstatuje naše hostitelka. „Ještě uvažuji o tom, že bychom část stěny, rohové sloupy z opuky, obnažili,“ plánuje do budoucna Hana.
Menší úpravy se dotkly i exteriéru domu, protože kolem domu bylo třeba odkopat zem a udělat izolaci.

Pokoj láká k usednutí

V přízemním pokoji ladí s bílými stěnami a stropem nábytek z přírodního i tmavě mořeného dřeva, teplé odstíny sem vnáší terakotová podlaha a vínově červené čalounění sedacího nábytku. Kromě lavice a židlí u jídelního stolu vybízí k usednutí s knížkou v ruce křeslo a pohodlný ušák, jako stvořený k vypití kávy je kulatý stolek se dřevěnými polokřesílky a z pohovky se dá sledovat plápolající oheň v krbu.
„Interiér jsme nejprve zařídili tím, co bylo dostupné,“ říká Hana. „Postupně jsem některé vybavení měnila, většinou tu uvidíte starší obnovený nábytek. Rozkládací pohovku před krbem, křesla a lavici se židlemi u stolu jsem nechala nově přečalounit stejnou látkou. Doplňky jsou často rodinné památky nebo věci přímo sem vytvořené.“
Na hudební nástroj zvaný brač, zavěšený nad postelí, hrával majitelčin dědeček. Stahovací lampa nad stolem je po babičce. „Stojací mosaznou lampu vedle ušáku jsem koupila za sto korun, udělala jí nové stínidlo a ozdobila třásněmi z babiččina šátku. Lustr nad pohovkou vytvořili z rozporky podle mého návrhu přítel a syn,“ ukazuje nám Hana některé zajímavosti v místnosti.

Šikovné ruce

V rohu pokoje mě zaujala postel s přehozem a spoustou polštářků nápaditě kombinujících několik drobných vzorů. Dozvěděla jsem se, že takhle šikovně vládne jehlou paní domu. A další vtipné potahy jsme později viděli na sedacím nábytku pod altánem. „Dříve jsem si dokonce šila i taneční kostýmy,“ prozrazuje svou druhou profesi a také velkého koníčka Hana, která je profesionální lektorkou společenského tance a pořádá taneční kurzy a soutěže. O další zálibě svědčí přírodní aranžmá v pokoji i ložnici. „Sbírám v přírodě pěkné kameny, ale hlavně různá zajímavá dřeva,“ svěřuje se naše hostitelka. Vozí si je z různých míst na dovolené. Originální kameny, třeba proměněné v rybu, potkáme i na zahradě.

Altán s výhledem

U chaty není klasická zahrada. Na části pozemku byl původně sad, pár starých jabloní a švestek zůstalo. „Všechno ostatní jsem vysázela – lípy, jilmy, duby, smrky, javor, túje“ říká Hana. Na hranicích parcely vypěstovala živý plot, část tvoří habry. „Ty jsou nejlepší, nemusí se tak často stříhat,“ vysvětluje. Na několika místech Hana zasadila květiny – rudbekie, afrikány, hortenzie, pivoňky, noční fialu.
Neoplocený, částečně svažitý pozemek nabízí celou řadu zajímavých míst od altánu přes opalovací plato po koupací tůň. „Já většinou něco vymyslím a s fyzickou realizací mi pomáhá můj přítel Standa. Postavil altán, lehadlo i molo u tůně,“ ukazuje nám naše průvodkyně, když si prohlížíme okolí chaty.
Na vyvýšeném plácku kousek před objektem stával dříve přístřešek na dřevo. Je odtud ale hezký výhled do všech stran, zkrátka místo jako stvořené pro altán. Dnes jsou pod jeho střechou zahradní stůl se čtyřmi křesly, lehátko (ze staré válendy) a houpací lavička. „Tu vyrobil můj tatínek,“ dozvídáme se od Hany.
Sedací nábytek má barevné čalounění z kanafasu. „Udělala jsem ho ze staré molitanové matrace, stačilo ji rozřezat. Kanafas jsem před časem dostala, tak jsem ho konečně využila. Těší mě, že jsem vše pořídila zcela zdarma, jen jsem do toho vložila svou práci a nápad.“

Lavičky, křesílka, houpačky, lehadlo

Míst pro usednutí a odpočinek najdeme na pozemku víc. U altánu je lavička, kterou Hana vyrobila z rozbitého koryta. Kousek dál před zbytkem kamenné zdi vidíme stolek z dřevěného kola s lavicí a sedačkami. Na trávníku před chatou se můžeme posadit ke stolu do křesílek upletených z lískových prutů. Romantickou atmosféru navozuje houpací křeslo zavěšené na stromě. A na kryté verandě se dá pobývat i za deště.
Originálním místem pro relaxaci je ovšem lehadlo se slunečníkem. Na svahu pod chatou, kam jde celý den slunce, zůstaly po včelích úlech dva kovové podstavce. Hana se Standou na ně udělali dřevěnou plochu na ležení se dvěma úchyty na slunečník. Ten se dá podle sluníčka přemístit. „Při ležení sem ještě přijdou matrace,“ upřesňuje chatařka. Živě si dovedu tu pohodu představit…

Koupací tůňka

Poslední větší akcí bylo vybudování tůňky na koupání. „Dříve jsme chodili ke splavu do blízké řeky. Před několika lety jsme nechali vybagrovat mokrou prohlubeň pod cestou, kudy tekl potůček. Počkali jsme přes zimu, aby místo vymrzlo, pak jsme ještě pro jistotu navýšili hráz. Při stavbě začaly trochu sjíždět břehy, musely se zpevnit zatlučenými kůly. Voda je v tůňce sice chladnější, ale koupeme se v ní, i děti, když sem přijedou. Máme v ní i ryby a mloky. Přítelův vnuk je rád pozoruje,“ dozvídáme se od Hany. V závěru naší návštěvy dorazil i Hanin přítel Standa, takže jsme poznali oba šikovné chataře.

Text: Iva Tvrzová
Foto: Petr Vurma

Chata v lesním údolí