Sezemice

V blízkosti krajského města Pardubice a na dohled Kunětické hory leží Sezemice, starobylé městečko s několika domy postavenými ve stylu selského baroka.

Selské baroko, svébytný stavební sloh lidové architektury 19. století, si spojujeme především s jižními Čechami. Malebné vesnické domy zdobené různými ornamentálními prvky okopírovanými z barokních kostelů a honosných městských staveb jsou typické zejména pro oblast Soběslavských a Zbudovských Blat a také Písecko, Vodňansko a Třeboňsko. Tento sloh se však uplatnil i jinde. Pěkným příkladem jsou Sezemice, které leží u Pardubic.

V majetku kláštera

Sezemice patří k nejstarším osídleným místům na Pardubicku, o čemž svědčí četné archeologické nálezy z mladší doby kamenné i doby bronzové. Osídlování tady bylo dáno polohou toků Labe a Loučné, na jejichž březích vedly odpradávna důležité kupecké stezky. Nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1227, kdy šlechtic Kojata z Gněvina mostu odkázal ve své závěti ves spolu s dalšími třemi statky cisterciáckému klášteru v Sedlci u Kutné Hory.
Asi v polovině 13. století byl v Sezemicích založen klášter pro panny. Víme, že v jeho vlastnictví byly rozsáhlé pozemky, mlýn, sádky na ryby a vinice. V roce 1421 sem však přitáhlo Žižkovo vojsko a klášter srovnalo se zemí. Nezbylo z něj nic. Kámen si rozebrali místní a použili jako materiál na stavbu svých domků. Z té doby dosud stojí gotický kostel Nejsvětější Trojice, založený roku 1270. Je jednou z prvních cihlových staveb u nás.

Těžce zkoušená obec

Po zničení kláštera přešly Sezemice do majetku pánů Kunětické hory. Koncem 15. století panství koupili Pernštejnové. Od nové vrchnosti Sezemice získaly řadu privilegií (pořádání trhů, vybírání cla), měly vlastní samosprávu a také školu. Roku 1560 byla ves prodána rytíři Janu Kapounovi ze Svojkova a ten zakrátko celé pardubické panství prodal císaři Maxmiliánovi. Od té doby byly Sezemice majetkem rakouských císařů. Městem se staly r. 1834.
V průběhu let byla obec stíhána pohromami – požáry, povodněmi, morem, cholerou. Obzvlášť požáry zástavbu opakovaně decimovaly (velká neštěstí se odehrála v letech 1570, 1587, 1623, 1645, 1701, 1716, 1732 a tak bychom mohli pokračovat). A ještě k tomu, i když se tu žádná bitva nekonala, často tudy procházela vojska, která už tak zbídačenou ves sužovala. Vzpomeňme jen na období sedmileté války (1756-1763) v období vlády Marie Terezie. Krutě si nepočínali jen Prusové, ale i rakouské vojsko. A do toho začal řádit mor. V průběhu čtyř měsíců zemřela polovina obyvatel.
Ani v pozdějších letech to nebylo lepší. Hřbitov u kostela již nestačil, proto byl založen nový. Dál tu řádily požáry, při kterých často shořely desítky stavení. Poslednímu velkému ohni roku 1840 padlo za oběť 14 domů s celým hospodářstvím. Plameny byl zachvácen i kostel a zvonice, nakonec se je ale podařilo zachránit.

Zdroj obživy

Pozemky kolem Sezemic byly mokřinami a musely se odvodnit soustavou polních příkopů. Sezemičtí většinou měli nějaký kus políčka a na něm pěstovali, co bylo k životu nutné. Ke zdrojům výdělku patřilo pěstování a zpracování lnu. Ve městě kvetla řemesla, především tkalcovské, obuvnické a ševcovské. Byli tu zastoupeni i barvíři, řezníci, provazníci, mydláři, kotláři, koželuhové, felčaři a lazebníci…
Při prvním číslování domů v roce 1771 bylo v Sezemicích 133 obytných stavení, v roce 1843 (devět let poté, co se obec stala městem) žilo v 233 domech 1 722 obyvatel. Dnes tu bydlí asi 3 600 lidí.

Architektonické památky

Vzhledem k četným katastrofám v minulosti zůstalo ve městě jen velmi málo památek. K nejvýznamnějším patří již zmiňovaný kostel Nejsvětější Trojice. V jeho blízkosti se nachází mohutná osmiboká zvonice, pravděpodobně z poloviny šestnáctého století. Uvnitř jsou čtyři zvony: dva velké byly odlity mistrem Václavem v letech 1554 a 1557, dva malé (poledník a umíráček) jsou mnohem mladší.
V centru Sezemic se zachovala část starší zástavby ve stylu selského baroka. Nejstarší a nejhodnotnější obytnou stavbou je dům čp. 92 na Husově náměstí. Pochází z 18. století a vyniká náročným řešením štítového průčelí. Do značné míry zůstala beze změn i dispozice se souborem kleneb včetně klenutých sklepů. Dům je památkově chráněn, ale nevypadá na to. Omítka i s kusy dříve nádherné výzdoby opadává.

Dalšími památkami jsou čp. 98 a dnešní čp. 438. Dříve šlo o jeden celek – obytné stavení s výměnkem. Čp. 98 má několikaetážový štít, jehož vrcholek krášlí voluty neobvykle zalamované dovnitř štítu. Ke klasicistní zástavbě patří i dům čp. 94. Bohužel kvůli necitlivým adaptacím se dochoval ve zjednodušené podobě. Přesto jde o urbanisticky významný objekt v rámci severní fronty náměstí, kde se všechny tyto domy nalézají. Příkladem empírové zástavby venkovského města je opodál stojící čp. 63 s charakteristickým kulisovým štítem.
Další dva domy postavené ve stylu selského baroka stojí na Tyršově náměstí. V rohovém čp. 14 je řeznický krámek. V jeho sousedství lze zaznamenat čp. 15. Oba mají světle modrou fasádu a bobrovky na střeše. Je pravděpodobné, že i tato dvojice dříve tvořila dům hospodáře a výměnek.
Je škoda, že Sezemice byly v minulosti tak zkoušeny pohromami a nedochovalo se více krásných domů. Těch několik málo pozůstatků lidové šikovnosti by si zasluhovalo více péče a pozornosti ze strany majitelů.

Text a foto: Martina Lžičařová

Sezemice

Sezemice