Zahrada s rybářskou baštou

Altánek, bazén, jezírko, posezení pod střechou rybářské bašty a spousta dřevěných figur a nejrůznějších dekorací. To všechno najdete v zahradě Kudrnových na Pardubicku.

Manželé Jitka a Josef Kudrnovi žijí v domku v malé vesničce. Koupili ho před dvaceti lety a postupně přestavěli. Kdysi v něm byla jedna obytná místnost a dvě komory. Rodina se dvěma dětmi měla větší nároky, domek proto přizpůsobili svým potřebám. Děti vyrostly a rozletěly se po světě. Josef vystudoval práva v Brně, Pavlína VOŠP v Litomyšli, avšak nyní jezdí s kočovným loutkovým divadlem Kozlík. Představení určená hlavně dětem prý mají úspěch. Možná i proto, že divadélko má krásné kulisy a loutky. Vytvořil je Josef, náš hostitel. Jeho šikovnost jsme mohli posoudit při procházce jeho zahradou.

Hrátky se dřevem

Josef Kudrna má zručnost v genech. „Můj děda i otec měli šikovné ruce. Netvořili nic pro ozdobu nebo pro radost jako já, byli zaměřeni více prakticky,“ zamýšlí se. „Například táta nám hodně pomohl s přestavbou domku a učil mě, jak se co dělá. Když jsem pak konečně měl čas hrát si se dřevem, šlo to snadno. Vždyť už jako kluk jsem vyřezával lodičky. Dnes mám rád, když je všechno kroucené nebo dokulata,“ komentuje svoje řezbářské výtvory. „A mám velkou výhodu, že jsem zdědil les, tudíž dřeva mám dost,“ směje se a nechá nás se skromností sobě vlastní objevovat, co všechno vlastně vyřezal nebo vytvořil či postavil.
Mírně svažitá zahrada má nepravidelný půdorys připomínající „L“. Uprostřed nejvyššího stupně přímo za domem trůní v trávě nadzemní kulatý bazén. Dozvídáme se, že tu je především pro paní Jitku. „Netoužil jsem po něm,“ přiznává Josef. „Je to umělá hmota. Ale vlastně jsem za něj rád, protože moje žena od té doby, co ho máme, nepotřebuje jezdit na dovolenou k moři,“ culí se a vede nás do části zahrady, která je jeho srdci bližší.

U jezírka

V nižší partii oddělené od trávníku s bazénem dvěma schůdky a nízkou zídkou z pískovcových kvádrů je dominantní stavbou tak zvaná rybářská bašta – dřevěný pavilonek s ozdobným mřížovím pod prohnutou střechou. Na betonové dlažbě stojí kolem stolu ve tvaru ryby několik křesílek. Bašta má ze dvou stran plné stěny, výhledu směrem k domu však nic nebrání. Vedle bašty je jezírko. Doslova pohádkové jezírko. Na břehu stojí chlapík s obrovskou štikou, kousek dál se v rákosí maskuje další postava – rybář s udicí – a bystrému pozorovateli neunikne, že se na protějším břehu mezi vodními rostlinami ukrývá i zelený mužíček. Všechno precizní řezbářské práce.
„Rybaření bylo mým velkým koníčkem, ale rozhodl jsem se volný čas využívat jinak. Ryby proto už nelovím, ale aspoň jsem vybudoval na zahradě jezírko a u něj postavil rybářskou baštu,“ vysvětluje Josef. „Jezírko má hloubku 1,2 metru a je napájeno dešťovou vodou, která je sem svedena ze střechy domu podzemním potrubím. Mám ho šest let. Za tu dobu jsem ho jen jednou kvůli čištění vypustil. Není nutné to dělat častěji, mám totiž vymyšlenou technologii, jak listí padající z okolních stromů z vodní hladiny snadno sebrat. Vždy na podzim jezírko přikryju sítí, kterou zatížím kameny. Když listí opadá, tak síť shrnu na stranu a vyčistím.“
Zatímco si povídáme, v jezírku se odehrává malé drama. Do vody vklouzly dvě užovky a začaly lovit. Potravy tu mají dost. Voda i břehy se hemží skokany. Náš hostitel konstatuje: „Kdysi jsem do vody vysadil deset karásků. Brzy jich bylo dvě stě. Příroda si však dokáže poradit. Objevily se užovky a stav ryb a stejně tak počet žab se ztenčil. Nejsem rád, když užovky loví, ale tak to je…“

Proměna zahrady souvisí s narozeninami

Když Kudrnovi domek kupovali, zahrada také vypadala jinak. Její podoba se změnila. „Rostlo tu pár ovocných stromů a v rohu jahody,“ vzpomíná Josef. „Když jsme pozvali sousedy, neměli jsme si kam sednout.“
Pro chvíle odpočinku bylo potřeba něco vymyslet. Jako první vyrostl na zahradě bílý altánek. „Věnoval jsem ho Jitce k jejím čtyřicátým narozeninám,“ komentuje romantickou stavbičku porostlou psím vínem a vybavenou bílým kovovým nábytkem. „Od té doby, co máme rybářskou baštu, ho ale nevyužíváme.“ Baštu náš hostitel své ženě postavil k pětačtyřicátinám. Prozradil, jak se taková stavba rodí – a prý to nic není. „Nejdříve si ji pastelkami namaluju, přes zimu nařežu a ohobluji prkénka a na jaře je sesadím.“
Stavbu rybářské bašty usnadnil kůrovec, který v Josefově lese zařádil. O dřevo tím pádem nebyla nouze. „Nechal jsem nařezat prkna a pak jsem je začal opracovávat. Na prohnutou střechu, která se mi líbí víc než ta rovná, jsem každý kus přiřízl přímočarou pilkou. Také jsem si pohrál s vyřezávanými ozdobami na sloupech. Nevlastním žádné speciální stroje,“ vysvětluje, „vystačím se stolní frézou.“
Raději než o zahradních stavbách náš hostitel mluví o práci, která má blízko k výtvarnému umění. Upozorňuje například na stůl ve tvaru štiky, u něhož si povídáme. „Není to žádný extra nábytek. Záměrem bylo, aby se sem hodil. Lepil jsem ho z jednotlivých prkének a pak vyřezal a pomaloval.“
Také ostatní vybavení patří k jeho nápadům. Na stěnách jsou upevněny rybářské pruty, nad nimi preparované štičí hlavy, pod stropem visí rybářské sítě. Poličky se starým kuchyňským náčiním doplňují porcelánové sošky ryb a sbírka navijáků. „Líbí se mi chalupářský styl,“ vysvětluje Josef některé doplňky, které zdobí rybářskou baštu, ale i další zahradní zákoutí a zejména dvůr u domu.

Ve společnosti Vítače, skřeta a myšáka

Návštěvu u Kudrnů končíme tam, kde ji ostatní začínají. Na dvoře, před vchodovými dveřmi do domu a vraty stodoly, kterou se prochází do zahrady. Dvůr je vyšperkován dvěma řadami figur a nejrůznějších plastik pocházejících z Josefovy dílny a také starými stroji a truhlíky ozeleněnými kvetoucími rostlinami. Jedna řada lemuje zeď domu, druhá stojí pod střechou garážového stání.
„Bývaly tu chlívky a suchý záchod,“ říká Josef. „Všechno to ale bylo na spadnutí, tak jsem je zboural a vybudoval parkování pro dvě auta. Ta ale většinou zůstávají stát před vraty, takže tohle místo využívám pro své sbírky. Není to úplně podle mých představ, protože jsem to ještě nedokončil,“ přiznává. „Baví mě ale každé roční období výzdobu měnit. Nejradši mám podzim, kdy mezi svoje plastiky postavím díže a na ně oranžové dýně, které za tím účelem pěstuji.“
Působivá musí být i zima, kdy se mezi skřetem buličím vybaveným příborem, myšákem Švadlenkou se špulkou nití, domácím skřítkem s deštníkem a Vítačem, který drží ceduli s nápisem Vítáme Vás!, objeví sáně, lyže a vozík se dřevem. Dřevo tu ale není jenom na parádu. „Moje žena miluje teplo, proto polínka rychle ubývají,“ směje se Josef. „Rád však nanosím nové. Jitka má pro mé záliby pochopení a je naladěná na stejně romantickou vlnu.“

Text: Martina Lžičařová
Foto: Petr Živný

Zahrada s rybářskou baštou

Zahrada s rybářskou baštou