Lepení dřeva
Dřevo patří mezi velmi dobře lepitelné materiály. Pro jeho dokonalé spojení je ale přesto potřeba dodržet několik zásad.
Lepením se nerozebíratelně spojí dva předměty k sobě. U dřeva to platí dvojnásob. Pokud zvolíme správné lepidlo a postup, bude konečná pevnost spoje obvykle vyšší než pevnost vlastního dřeva. Při vzájemném spojování dvou dřevěných dílů používáme takzvané konstrukční lepení, a tím se budeme zabývat. Lepení dřevěného předmětu k jinému materiálu, třeba ke zdi, se provádí takzvanými montážními lepidly. Některá lepidla zvládnou obě disciplíny.
Měkké dřevo se lepí dobře
Lepit dřevo je jedním z nejsnadnějších úkolů pro kutily. Ale pozor, není dřevo jako dřevo. Nejlépe se slepuje dřevo měkké pocházející ze smrku, borovice, olše nebo lípy. Pro lepení větších ploch se doporučují lepidla na bázi polyvinylacetátové disperze. Prodávají se pod obchodními značkami Dispercoll, Duvilax nebo Ponal. Jsou to bílé tekutiny o konzistenci husté smetany s mírně nakyslou vůní.
Lepidlo se nanáší na jednu lepenou plochu a během takzvané otevřené doby (zhruba pět minut, lepidlo nesmí zaschnout) se lepené díly přiloží k sobě a silně stisknou. Doba lisování, které provádíme nejlépe truhlářskými svěrkami, je kolem dvaceti minut. Lepidlo, které je pod tlakem, pronikne mezi dřevní vlákna a voda z disperze se vsákne dále od lepené spáry, takže částečky polymeru se mohou prolnout a vytvořit souvislý film. Pak je možné sevření uvolnit a s materiálem opatrně pracovat. Plné pevnosti však spoj dosáhne většinou až po 24 hodinách.
Stejná pravidla jako pro měkká dřeva platí také pro nejrůznější produkty na bázi dřeva, jako je překližka, dřevotřískové a dřevoštěpkové desky nebo desky MDF a HDF. Nadbytek lepidla se při lisování vytlačí a je potřeba ho setřít mokrým hadrem. Naopak nedostatek lepidla způsobí takzvaný chudý nebo hladový spoj, který toho mnoho nevydrží – při snaze šetřit s lepidlem se výrobek rozpadne.
Tvrdé dřevo je oříšek
Dub, buk, ale i modřín, exotická tvrdá a těžká dřeva, ale i dřevo ovocných stromů (třešeň, hrušeň, švestka) kladou na lepení trochu větší nároky. Především vyžadují delší dobu lisování, někdy i vyšší lisovací tlak. Struktura tvrdého dřeva je hustější, takže lepidlo potřebuje více času na dokonalé proniknutí mezi dřevní vlákna. Většinou je nutné lisovat minimálně hodinu.
Některá lepidla nejsou pro lepení tvrdého dřeva vhodná a bývá to uvedeno v návodu k použití. Obecně lepších výsledků dosáhneme použitím lepidel kategorií D3 a D4. Některá exotická dřeva mají velmi hutnou strukturu a chovají se, jako by byla mastná. Acetátová lepidla zde často selhávají, proto musíme použít jednosložková polyuretanová lepidla, která jsou už ze své podstaty odolná vůči vodě (D4).
Polyuretanová lepidla jsou chemicky příbuzná s montážními pěnami, takže lepidlo, které nám z lepené spáry vyteče, lehce napění. Tyto přebytky necháme vytvrdnout a pak je ořízneme. Polyuretanová lepidla nevyžadují takový lisovací tlak a mají vysokou počáteční pevnost, takže je můžeme použít pro konstrukční i montážní lepení.
Odolnost vůči vodě
Disperzní lepidla se liší schopností odolávat působení vlhkosti. Dělíme je do kategorií D1 až D4, čím vyšší číslo, tím vyšší odolnost vůči vodě. Zatímco lepidla D1 a D2 jsou vhodná pouze do suchých interiérů, lepidla D3 můžete použít také pro kuchyňský, koupelnový a zahradní nábytek a lepidla D4 se uplatní ve venkovním prostředí, například pro lepení oken či dveří.
Běžně narazíte na acetátové disperze kategorie D2 a D3, které pokryjí většinu prací. Odolnosti kategorie D4 se většinou dosahuje smícháním lepidla D3 s izokyanátovým tužidlem. Tuto směs je zpravidla nutné zpracovat během určité doby, třeba osmi hodin, jinak lepidlo ztrácí své vlastnosti a stává se z něj opět lepidlo kategorie D3.
Speciální lepení
Pro lepení dýhy, a to i na zakřivené plochy, jsou nejlepší rozpouštědlová kontaktní lepidla (Bison Kit, Český Pren, Chemopren). Kontaktní lepidlo se nanese v tenké vrstvě na obě lepené plochy, nechá se částečně zaschnout (odvětrat neboli zavadnout asi 5–10 minut), pak se oba díly k sobě přimáčknou. Lepidlo drží ihned, takže udrží dýhu i na tvarovaném povrchu. Kontaktní lepidla mají dostatečnou pevnost při plošné aplikaci, nejsou však vhodná pro konstrukční lepení malých styčných ploch. Navíc po spojení dílů už není možná korekce jejich vzájemné polohy.
Na velké rovné plochy můžeme dýhu lepit i disperzemi kategorie D2 nebo D3. Ale pozor – dýhy bývají často vyrobeny z již zmíněných ovocných dřevin, které v kyselém prostředí mění barvu, například třešeň přímo zrudne, je-li lepidlo hodně kyselé (pH 3 a méně). Málokterý výrobce tuto míru kyselosti lepidla na etiketě uvádí, ale platí, že lepidla D3 bývají kyselejší než D2. Před použitím je lepší reakci lepidla se dřevem vyzkoušet.
Pokud potřebujeme vytvořit extrémně pevný spoj dvou dřevěných dílů nebo dřeva s nesavým materiálem (kovem), použijeme epoxidová dvousložková lepidla (vytvrzují reakcí obou smíchaných složek) nebo jednosložková polyuretanová lepidla (reagují s vlhkostí materiálu). Polyuretany mají oproti epoxidům tu výhodu, že lépe odolávají dynamickému a cyklickému namáhání, protože jsou pružné. Tato lepidla jsou však drahá, takže s nimi určitě nelepíme velké plochy.
Text a foto: Tomáš Krásenský
Lepení dřeva
Lepení dřeva
