U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
V KRÁLOVSTVÍ ZAPOMENUTÝCH VĚCÍ
Kategorie: Volný čas | Autor: ZDENĚK HRABICA
Mám kamaráda, trampa samotáře, Ivoše Michálka z Přibyslavic. Brázdí křížem krážem Bílé údolí a sbírá chomouty, sekyrky, hoblíky, decimálky, ale i cajdáky, domovenky, valchy a lopatky na uhlí. Není na tomhle přecpaném světě plném „zbytečných
Společně jsme loni překročili práh ojedinělého vesnického muzea v Lukách nad Jihlavou. Sesedli jsme se v největší místnosti kolem prostřeného chalupářského stolu s jedním z devatenácti členů Klubu přátel Luk nad Jihlavou Antonínem Vrzáčkem. Vyprávěl o tom, jak se tamní trampové, chalupáři, čundráci, muzikanti, chataři, oldskauti i včerejší svazáci dali do přemítání, co by nemělo z jejich života navždy zmizet, až vymysleli muzeum.
V bluegrassovém rytmu
Nápad o němž byla řeč, je celkem nedávného data, ale jeho podhoubí má dlouhou tradici. Když se blížil konec války, rozhodli se výše zmínění souputníci, co spojili životy s obcí kolem romantické řeky Jihlavy, že by si měli postavit klubovou chatu. Nápad také uskutečnili a za šerifa zvolili Mílu Kunce „Ošmeru“, pozdějšího pedagoga. Připojil se Míla Hamužka přezdívaný Géza, který vedl kroniku, nechyběl Bohouš Záškoda zvaný Boga nebo Vánočka, vynikající přírodní kuchař, a další. Vznikla tehdy Parta rytmiků Luka nad Jihlavou.
Postupem času se dalo v obci i v jejím okolí dohromady devět podobných part, hlavně bluegrassového zaměření. Protože dobří lidé a muzikanti zvlášť tíhnou k sobě, vznikl Bluegrassový festival a posléze Spanilé jízdy historických vojenských vozidel. V obci po desetiletí působí také Kamarádi Balkánského ranče, kteří mají své sídlo, vlajku a táborový kruh. A roky běžely…
Luka očima předků
„V lednu roku 2000 jsme si v obci řekli, že na svou minulost nesmíme zapomenout. Co bychom to byli za rodáky a milovníky kraje, kdybychom nechtěli blíže poznat a připomenout dalším snažení našich předků, jejich starosti i radosti,“ vypráví hostitel uprostřed tisíce věcí, zdobících nově rekonstruované stavení u Holubů, sídlo chalupářského muzea. „Vytvořili jsme Klub přátel Luk nad Jihlavou a dali dohromady stolní kalendář starých fotografií – ohlédnutí za minulostí. Dále jsme vydali monografii Luka nad Jihlavou -Sborník prací a fotografií k 250. výročí povýšení na městečko. A brzy poté se konaly výstavy Luka očima předků a Sběratelství a šikovné ruce jsou naším koníčkem.“
Právě tehdy začali šedivějící rytmikové vážně přemýšlet o vzniku muzea, pro něž by se základem mohlo stát zařízení horácké chalupy se vším, co k ní kdysi patřilo. A co k ní patří u lidí, kteří mají rádi minulost a její atmosféru i dnes.
Výzva ke sběru muzejního zařízení vyvolala poměrně velký ohlas a zájem. Vršily se předměty obyvatel i chalupářů, které by byly za pár let bezpochyby zcela zapomenuty. Některé se podařilo zachránit na poslední chvíli. Takové hliníkové stloukadlo na máslo, školní tabulka, hrnečky z pouti, horácké kroje, suknice, šátky, kolébka, kočárek nebo hliněný nočník by asi málokdo z potomků schovával. A což teprve starou chalupářskou kuchyň, překrásné „kuchařky“ na zeď, žehličky na dřevěné uhlí, růžence, vyzouváky, kopyta na šití bot, dratve, věci a věcičky, nad nimiž plesá srdce. Pochopitelně své místo ve sbírce našly i pomůcky doby – buben obecního bubeníka, pendrek obecního strážníka, hasičské nářadí, lovecké vábničky a poslední věci zámeckého pána z rodu Widmannů – Sedlických.
Vlak jede krajinou…
Luka nad Jihlavou mají dlouhou železniční i poštovní tradici. První zkušební vlak přijel do stanice 26. března 1870 v 9 hodin 45 minut. Několikrát tudy projížděl stařičký Mocnář, ale i pozdější prezidenti Československé republiky, kteří ještě využívali vlakového spojení. Chataři a chalupáři jezdí touto tratí s oblibou dodnes. Z romantických zákoutí této trasy v oblouku u Petrovic čerpal i slavný malíř Antonín Chitussi. Proč by měla připomínka na ni chybět v chalupářském muzeu? Bývalá výpravna louckého nádraží budí zaslouženou pozornost návštěvníků. A není zdaleka jediná.
Kromě expozic, v jejichž zázemí je i bohatý depozitář, připravuje muzeum, nebo přesněji amatérští nadšenci sdružení v Klubu přátel Luk nad Jihlavou, také zajímavé akce, výstavy a přednášky, besedy se spisovateli, chalupáři a rodáky. Odpůrci vytvoření muzea, kteří hořekovali nad zbytečně vynaloženými prostředky, po nichž volají nevydlážděné chodníky, jsou již v menšině.
Chalupářské muzeum přispělo k výraznější podobě činorodého městečka, které je dnes střediskem mikroregionu Loucko. Jak mi nedávno řekl jeho starosta Viktor Wölfl: „Když si chce obec udržet alespoň nějakou integritu, musí uznávat kulturní dědictví. Bez něj totiž není obcí, ale jenom bydlištěm a noclehárnou.“
Mám rád táborové ohně a písně v doprovodu kytar, houslí, bendža, mandolíny nebo i vozembouchu. Občas si vyrazím se zplihlým teletem na zádech údolím řeky Jihlavy za svými kamarády. Skráně jim už zešedivěly, ale v srdcích a očích jim pořád plápolá jiskra. A podání ruky? To je zcela jiné, než bývají stisky „leklých ryb“, na něž dnes člověk narazí častěji. Jdu k nádraží a broukám si spolu s hlasy, které zazněly z okna jedné z chat: „Cesta má přede mnou v dáli mizí, každý krok v srdci mém zabolí…“
O autorovi| TEXT: ZDENĚK HRABICA
Popisy k obrázkům
Autor fotografií: FOTO: PAVEL HRABICA
