U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
NENÍ TO ÚTĚK OD CIVILIZACE…
Kategorie: Návštěva | Autor: PAVEL VESELÝ
Věříte, že i v chalupě, do které není zavedena elektřina, neteče tu voda a není telefon, se dá docela dobře žít? Život jako za starých časů si chtěly vyzkoušet rodiny dvou sester, Jany a Marty.
Do chalupy ve východní části Krkonoš jezdí rodina pražského lékaře a učitelky hudby na prázdniny a na víkendy více než čtyři desítky let. „Moji rodiče koupili chalupu někdy v roce šedesát tři nebo čtyři,“ vzpomíná paní Jana. „Domluvili se s původními majiteli, předali si peníze a tu domluvu stvrdili ve vzájemné důvěře rukoudáním, bez písemné smlouvy. Takové idylické vztahy mezi nimi panovaly. Když rodiče v osmašedesátém odešli do Švýcar, teprve jsme to dávali papírově do pořádku.“
Když jsou zdi průhledné…
Jana a Marta. Dvě sestry, které si vzaly dva bratry. V té době měly každá dvě děti a další se chystaly přijít. Mladá manželství bez větších finančních prostředků na zásadní opravy, avšak s chutí nenechat dům padnout.
„Naši mužští se do toho pustili spolu s kamarády. Opravovali podlahy, obvodové zdi, stropy, bourali příčky, jiné zdi stavěli. Přestože oba mají zaměstnání intelektuální povahy, umějí zdít a švagr se naučil tesařinu. Během let se na chalupě vyučili dalším řemeslům. Vzpomínám na okamžiky, kdy jsme seděli v kuchyni a skrze otevřené zdi a podepřený strop se koukali do krajiny. A do toho jsme se sestrou rodily další děti, které od malička pomáhaly a učily se o dům pečovat.“
Půjde to bez proudu?
Chalupa byla beze elektřiny a její noví obyvatelé ji řadu let odmítali zavést, aby si s dětmi vyzkoušeli, jak se žilo dřív. Nepovažují to za žádný útěk od civilizace, té si užijí během roku v Praze dost, ale vsadili na určitou prostotu života a chtěli se přesvědčit, že dokážou docela dobře žít v místě, kde není telefon, neteče teplá voda a není ústřední topení.
„Na stráni jsme vykopali studnu, odkud svádíme vodu do koupelny, ale dodnes máme suchý záchod a do kuchyně voda neteče. Líbí se mi ten ranní obřad: ráda zatápím v kachlových kamnech, ráda chodím s vodou a pro vodu a ráda slyším syčení vody na plotně, když se začnou odpařovat kapky. Dům stojí v zahradě a pokud to počasí dovolí, jsou do ní vpředu i vzadu otevřeny dveře. Já sama jsem víc venku než uvnitř, protože stále na zahradě vidím něco, co je třeba udělat,“ přibližuje život na chalupě paní Jana.
Potok je živel
„Když byly děti malé,“ vzpomíná chalupářka, „vedla jsem je k tomu, aby mi se vším pomáhaly. Můj bratr mě tehdy strašil, že je prací kolem domu a v zahradě otrávím. Už jsou velké, taky se rády vrtají v hlíně a vedou k tomu zase svoje děti.“
Za úžasný živel, který velmi ovlivňuje vztah ke dřevěnce i k okolnímu přírodnímu prostředí, považuje potok protékající zahradou. „Bývaly doby, kdy jsem u něho prala prádlo na valše, děti si kolem mě hrály a každou chvíli do něj padaly. Potok je živoucí organizmus a jeho proměnlivost mě velice baví a zajímá. Vypadá pokaždé trochu jinak, protože někdy je vody víc, někdy míň, něco po ní připlave, někdo nebo něco pohne kameny – a už se ty drobné vlnky nebo víry na hladině jinak utvářejí. Ráda potok i jeho bezprostřední okolí upravuji a v té chvíli mám pocit, že dělám cosi významného.“
Důležité je, kde leží kafe
Paní Jana bývá na chalupě od jara do podzimku a kdo z široké rodiny má trochu volna, jede za ní. Jen od některé z pražských kamarádek občas slyší: „Jak tam můžeš tak dlouho žít, jak to vydržíš v takové jednoduchosti?“ Od nich je podobná námitka oprávněná, protože vědí, že si městské prostředí Jana dokáže vychutnat.
„Nevidím v tom rozpor. Asi jsem víc přizpůsobivá. Mám ráda pohodlí města i společenský ruch, který souvisí s bydlením v Praze. Chodíme s manželem do divadla, na koncerty vážné hudby, na jazz, máme rádi návštěvy přátel a příbuzných. Na druhé straně jakmile přijedu na chalupu, rozložím okolo sebe svoje věci, zatopím a postavím vodu na kamna. Jakmile si zvyknu kde co leží a kde mám uložené kafe, nic mi nechybí.“
Popisy k obrázkům
Hned u vstupu vítají příchozího barevné květy
Přes mnohé renovace a opravy si chalupa zachovává svůj původní ráz
Z odumřelé borovice a nalezeného zvonu vznikla domácí zvonička
Atmosféru prostorného obývacího pokoje dotváří mohutný krb, který postavili oba domácí mužové. Jeho prostor navazuje na bývalou chlebovou pec
Jak se rodina rozrůstala, chlapi museli udělat velký rodinný stůl. Na plotně kachlových kamen, které postavil v polovině 60. let kamnář ze starých kachlů, neustále stojí velký hrnec s teplou vodou
Každý tu má pověšený svůj oblíbený hrneček
Pro květiny se dá využít i pařez a starý košík
Květiny okolo domu, to je trvalé potěšení paní Jany
„Lilek usazený ve staré olši patří k mé mobilní zeleni, kterou převážím mezi chalupou a Prahou,“ říká chalupářka
Paní Janu najdete nejčastěji na zahradě
Dvě děti ze třinácti vnuků a vnuček jsou právě na prázdninách
Nyní už nefunkční dvojkolo se změnilo v hračku pro děti a zároveň v originální plastiku
Autor fotografií: FOTO: PAVEL VESELÝ
