Poetické odpoledne
Nejvýstižnějším přívlastkem zahrady u statku v šumavském podhůří je „rozlehlá“. Za poměrně velkou zeleninovou zahrádkou následuje sad a na něj navazuje nekonečná louka sahající až k horizontu. V části, kde si Dorka nechala postavit maringotku, zahrada hýří květy.
Odešli z Prahy, aby si splnili sen. Kuba se chtěl stát vesnickým felčarem a Dorka toužila po vlastní biofarmě. Ve statku u Prachatic jsou oba šťastní. Kuba má svou ordinaci a Dorka chová drůbež, pěstuje ovoce a zeleninu v biokvalitě a pořídila si koně a psa. A také květinovou zahradu.
Pozná každou kytičku
„Květiny, motýly a broučky miluju od malička,“ svěřuje se mladá žena. „Jména rostlin mě naučila znát babička. Stačilo ukázat na nějakou rostlinku v zahrádce nebo v trávě na zahradě a už jsem si ji pamatovala. Spíš mě udivuje, že moje kamarádky kytičky rostoucí v lese a na lukách neznají.“ Jako příklad namátkou uvádí zemědým, pilát, šťavel, silenku, bažanku a orsej. „Jsou to běžné rostliny, ale málokdo si vzpomene na jejich název. Spíše rozeznáme okrasné rostliny z dovozu ve své zahrádce než ty obyčejné v trávníku před domem.“
Dorčina louka
Kolem domu, chovu zvířat a pěstování a sklízení ovoce a zeleniny na prodej je spousta práce, přesto Dorka nejradši relaxuje zase v zahradě, tentokrát ale mezi kytičkami. Kromě běžné bylinkové zahrádky v blízkosti kuchyně si pořídila okrasnou zahradu, o které mluví jako o louce. Jde o kus pozemku původně lučního charakteru za jabloňovým sadem, který hýří květy v záhonech, rabátkách i květináčích.
„Začalo to výsadbou vrbiny a několika pestrobarevných lupin, ke kterým jsem postupně přidávala další a další sousedky,“ směje se Dorka. „Některým se dařilo hned, jiným jsem musela zeminu trochu vylepšit. Najednou jsem zjistila, že na louku utíkám odpočívat. Vadilo mi však, že se pro každou maličkost musím vracet do domu. Tu mi chyběl provázek nebo drátek, pak zas nůžky. Začala jsem proto uvažovat o pořízení nějakého domečku. Z nabídky hotových chatek a zahradních domků se mi nic nelíbilo, až mi Kuba vnukl nápad pořídit si maringotku. Sehnala jsem ji za pár stovek od jednoho včelaře, který ji dříve používal jako včelín. Nedovedete si představit, jak dlouho a intenzivně voněla medem a voskem! Ta zvláštní sladká vůně, i když dnes už je slabší, uvnitř přetrvává.“
Kde se rodí věnce
Maringotka se stala šikovným zázemím nejen pro zahradničení, ale i pro uskladnění zahradního nábytku – dřevěné lavice, kovových židliček a stolku, které každý rok dostanou jinak barevný nátěr. Dovnitř maringotky se vešel i stůl, u něhož Dorka vytváří různé ozdoby z rostlin, vije a zdobí věnce, aranžuje kytice, vybírá rostliny na sušení. Říká, že jde o naprosto odlišnou činnost od každodenní rutiny na statku.
„Tady úplně vypnu, piplám se s každým kvítečkem, každým stvolem a moc mě to baví. Některé dekorace použiju k nám do domu, jiné jako dárek, někdy je vytvářím jen tak sobě pro radost. Škoda, že den není delší, abych tu mohla trávit ještě víc času. Zatím si ho dokážu vyšetřit, i když někdy stihnu jen obejít a zalít květiny.
Společnost mi obvykle dělá jen malý Štybi, ten se ode mě nehne na krok,“ komentuje zvědavého čtyřnohého průvodce, kterého občas přemůže únava z honění motýlů. „A jak to bude dál? Uvidíme, kolik času budu mít, až se rozrosteme o Márinku,“ hladí si Dorka rostoucí kulaté bříško a pro tentokrát zůstává odpočívat v křesílku.
Náš tip
Tam, kde ještě nejsou založeny květinové záhony, se dají použít sezónní rostliny v přenosných nádobách. Podle libosti je můžete přenášet a vytvářet s nich nové skupinky. Abyste dostali rostliny i do vyšších pater, zkuste květináči obestavět štafle nebo vyřazené zemědělské stroje či náčiní.
Text Martina Lžičařová, foto Shutterstock