U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ODPOVÍDÁ ING. ARCH. KAREL DOUBNER
Kategorie: | Autor:
generální projektant rekonstrukce chalupy
* Rekonstruovat památkově chráněný objekt, který se má stát i příjemným místem k životu, asi není snadné…
Je to vždycky hledání přijatelných řešení. Ta mnou navržená byla podkladem návrhu řešení stavby, které v detailním návrhu dotvářel architekt Libor Culka. Zpřesňoval naši koncepci, konzultovanou samozřejmě s majiteli, aby byla přijatelná i pro památkáře.
* Nebylo možné požádat ministerstvo kultury o příspěvek na rekonstrukci památkově chráněné chalupy?
Ano, grant jsme také získali. Stanovení jeho výše bývá spojeno s dokladováním jednotlivých návrhů. Oni hradí rozdíl mezi běžnou a jimi požadovanou verzí úprav. Uhradili například rozdíl mezi cenou běžné betonové střechy (asi 200 Kč/m2) a šindelem, kde metr čtvereční stojí 1200 Kč. Střecha stála 2 miliony – a z fondu oprav přispěli 30 tisíc. A tak dále. Je úžasné, že majitelé této chalupy příspěvek přijali – a poslali ho štafetou dál stavebníkům, kteří by neměli na kvalitní rekonstrukci dostatek prostředků. A až částku vrátí, zapůjčí ji dalším.
* Která z nových řešení, uplatněných v této chalupě, považujete za nejzajímavější?
Těší mě, že ve střeše tak dobře vypadají vikýře, které jsme zvolili. Zásluhu na tom samozřejmě má i pan Hejral, šindelář z Rovenska pod Troskami. Tento typ se používal kdysi u sušáren chmele – a tady bývala chmelařská oblast. Myslím, že dobře vypadá i sociální zařízení, které bylo v přízemí nutné situovat do chléva. Podmínku neporušit klenby a zachovat charakter prostoru jsme vyřešili obkladem ze skleněné mazaiky. A do kuchyňky, kterou jsme se snažili doplnit pokud možno autentickým zařízením, jsme zvolili porcelánový dřez a u ledničky nebo dvířek a trouby sporáku „černý program“, který tak nezáří. Nemohu se nezmínit také o štípaném proutí, použitém jako kryt izolace v podkroví. Přišel na to architekt Culka, s nímž jsem se shodl na tom, že když se trámy zcela uzavřou nějakým materiálem, rozhodně jim to nepomáhá.
* Jsou však jistě i oblasti, kde se vyplatí držet se starých osvědčených metod. Je to vidět například na zajímavých stropech s tradiční kresbou v hlíně…
Strávil jsem spoustu času rekonstrukcemi chalup. Stále bouráte, skládáte a objevujete zákonitosti, které na první pohled nejsou vidět. Zbytek si člověk doplní v literatuře a dozví se třeba to, že trámy, aby se na nich jíl udržel, se omotávaly povřísly, které v něm byly namočeny. Sláma přebírá tahové síly, zabraňuje praskání a jíl na ní drží. Než hlína zaschla, ještě do ní dělali prsty ozdoby. Není problém použít tuto technologii i dnes. Hlínou byla znovu opatřena i povalová podlaha v podkroví. Povaly, to je vlastně metrové dříví, tedy metr dlouhé kmínky, šikovné nejen na dopravu, ale i proto, že se dělaly trámy metr od sebe. Kuláče se rozštíply na půlku, naskládaly na půdě přes trámy – přes ně se udusal jíl. My jsme přes něj samozřejmě ještě dávali prkna, aby to neprášilo.
* Rozhovor bych ráda uzavřela otázkou spár v roubení, jejichž složení stále zajímá majitele starých dřevěných chalup. Jaké materiály jste použili tady?
Pokud je to možné, jsem zastáncem recyklace starého materiálu, který se ze spár vyškrábe, namočí někde ve vaně a znovu do spár, třeba přes kolíčky, vtlačí. Ale tady jsme použili i novější způsob, který ovšem není z památkářského hlediska úplně v pořádku. Do spár mezi roubením jsme vložili konopný provaz a prostor doplnili tmelem Kerabond, používaným na venkovní dlažbu. Je to lepidlo na bázi kaseinu, které má schopnost částečně se přizpůsobit změnám objemu dřeva.
Popisy k obrázkům
1) Původní podoba západního štítu chalupy, ještě než byl odstraněn dřevěný „kožich“ a odhaleno roubení
2) Pec se zcela propálenými cihlami bylo nutné rozebrat a znovu postavit; ujal se toho – i stavby všech ostatních topidel – pan Josef Hejral z Rovenska pod Troskami
3) Podlaha v podkroví vznikla stejně jako kdysi z povalů – tedy z metrových, napůl rozštípnutých kuláčů
