U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
DŘEVĚNÉ OKAPY
Kategorie: Stavba | Autor: ING. ARCH. JAN PEŠTA
Štípaný dřevěný šindel je tradiční krytinou, která se stále více objevuje i na rekonstruovaných chalupách. Může být velmi krásná. Na jejím konečném vzhledu se však projeví i řešení detailů.
Jedním z velmi důležitých detailů jsou podokapní žlaby, nebo chcete-li zkráceně okapy. Jistě mi dáte za pravdu, že plastové žlaby působí v kombinaci se šindelovou krytinou jako pěst na oko. Již málokdo si ale uvědomí, že podobně budou působit i žlaby z jinak vysoce kvalitního materiálu – mědi. Měděný plech byl v minulosti jako velmi drahá surovina používán jen na opravdu nejvýznamnější střechy, mezi které venkovské chalupy až na výjimky nepatřily.
Přesah střechy nestačí
O používání okapních žlabů v historii toho víme jen velmi málo. Většina vesnických staveb s doškovými či šindelovými střechami patrně neměla žlaby žádné, svislé stěny i základy přitom chránil před zatékající vodou dostatečný přesah střechy. Ne vždy bylo ale toto řešení příliš účinné. Zejména v horských oblastech se používaly proto také dřevěné dlabané žlaby, uchycené ke krokvím vidlicemi z větví. Neměly žádné svislé svody, voda odtékala z dlouhého přesahu žlabu daleko před průčelí domu. Na zimu se obvykle takovéto žlaby sundávaly, aby je nepoškodil sníh.
Dnes vzniká při rekonstrukcích požadavek na osazení žlabů téměř automaticky. Majitelé chtějí chránit dům a jeho nejbližší okolí před srážkovou vodou a z technického hlediska je to rozhodně dobře. Jaký materiál ale použít, aby dům vypadal dobře?
Pokud rovnou zavrhneme plasty i měď, volba se nám zužuje v podstatě na pozinkovaný plech, event. titanzinek. Ani ty ale nebudou v kombinaci s dřevěným šindelem působit dobře, i když k jiným střešním krytinám se většinou hodí.
Okap z jednoho kmene
Zajímavou alternativou jsou dlabané dřevěné žlaby, které sluší šindelové krytině nejlépe. K jejich výrobě se používá rovná dlouhá kulatina, nejlépe jeden kus na celou délku střechy (dřevěné žlaby se špatně napojují). Osadit se mohou buď na kované železné háky, nebo tradičním způsobem na vidlice z větví. I pro dřevěné žlaby samozřejmě platí, že by měly být správně vyspádovány.
Určitým problémem je svedení vody ze žlabů, neboť na dřevěné žlaby v podstatě nelze připojit svislý okapní svod. Konec žlabu buď může zůstat rovně seříznutý, nebo naopak slepý – v tom případě je nutné ve dně vyvrtat dostatečně velký otvor. V obou případech ale voda teče rovnou dolů, proto by měl konec žlabu dostatečně přesahovat před průčelí domu. V místě dopadu vody je třeba vytvořit vsakovací jímku nebo nádrž.
Nápadité řešení, které připomíná obrázek na straně 26, vyžaduje spolupráci se šikovným kovářem.
Popisy k obrázkům
Svod z okapu novohradské kovárny, který byl v tomto úseku vytvořen ze dvou dílů, je vyřešen dřevěným žlabem
Pokud žlab nemá svislý svod, musí jeho zakončení dostatečně přesahovat před průčelí domu
Základní profil dřevěných žlabů lze sice vyříznout strojově, ale poctivý řemeslník sáhne po dlabacích sekerách
Před osazením se žlaby impregnují a z vnitřní strany kvůli větší trvanlivosti vypálí. Pan Čábelka z Rasoch u Kolína vyrábí dřevěné žlaby a šindele
Jak se vypořádat s vodou stékající z konců okapů? V Truskavně na Kokořínsku to vyřešili moc pěkně
Na osazení žlabů byly použity subtilní železné háky. Štěrbinka slouží pro vyvedení pojistné hydroizolace a jako nasávací otvor dvouplášťové střechy
Autor fotografií: FOTO: AUTOR A FRANTIŠEK VAŇÁSEK
