U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
HLINĚNÉ STAVBY II.
Kategorie: Stavba | Autor: MARIE RUBEŠOVÁ A JAN PEŠTA
Dnes se dostáváme k údržbě a opravám hliněného zdiva. Tyto postupy se samozřejmě liší od práce s pálenými cihlami a také samy hliněné konstrukce vznikaly jiným způsobem.
Stavby z nepálených cihel u nás vznikaly převážně v 19. a počátkem 20. století. Některé dochované jsou i starší, což svědčí o kvalitě tohoto přírodního materiálu. Majitele hliněných domků a chalup dnes trápí hlavně problémy vyvolané nedokonalostmi ve stavební technologii – většinou špatné nebo neexistující základy a nedostatečné sepnutí stěn v úrovni stropu. Mnohé stavby tohoto typu vznikaly svépomocí, a tak není čemu se divit. K nedokonalostem výstavby se bohužel časem leckde přidružily nevhodné postupy při opravách a rekonstrukcích.
Základ je základ
Na počátku veškerých úprav či rekonstrukcí staveb z hliněných materiálů by měl být statický průzkum. Vyplatí se, i když se zatím neprojevují viditelné vady – jakékoli přistavování nebo dokonce úpravy půdy mohou být jejich impulzem. Jestliže se nějaké poruchy, například trhliny ve zdivu, již objevily, neměli bychom se soustředit na jejich vyplnění či stažení různými kotvami, ale hlavně na odstranění příčiny. Bývají u většiny staveb shodné.
Velmi často jde o nedostatečnou hloubku základů (to vede k podmrzání a poklesu stavby, což se projevuje poklesovými trhlinami) či jejich pevnost (kameny byly leckde do rýhy jen navrstveny a prosypány hlínou). Tyto vady se výrazně projeví ve chvíli, kdy je překročen mezní stav únosnosti, nebo když se do základů dostává voda, např. z vadného dešťového svodu.
Cest k nápravě je několik. Pokud není majitel sám stavař, měli by se jich ujmout pracovníci firmy, která má s podobnými akcemi zkušenosti. Podle konkrétní situace je totiž možné prohloubit základovou spáru podezděním, podbetonováním, podepřít základ mikropilotami, znovu jej vyspárovat nebo zcela vyměnit.
Únosnost stavby lze zvýšit rozšířením základů, popř. injektáží zeminy. To je metoda vhodná právě tam, kde základy chybějí, nebo jsou jen minimální. Nejčastěji se podloží injektuje silikáty, je však možné využít i prostředky na chemické bázi (je třeba ověřit jejich bezpečnost z hlediska uvolňování škodlivin do podloží). Této metody se zatím využívalo hlavně u památkově chráněných objektů, ale právě u hliněných staveb je zajímavou možností.
Vady v konstrukcích stěn
Nepálené cihly se ve stěnách domů skládaly buď přímo na terén nebo na méně či více kvalitní kamenný základ. Životnost těch prvních je logicky kratší. Kapilární vlhkost vstupovala do stěn bez jakýchkoli překážek, snižovala jejich pevnost a působila hnilobu výstužných dřevěných prvků. Vazba z nepálených cihel, většinou stejně velkých jako cihly pálené, dodržuje ve stěnách obvyklé pravidlo o převazování svislých spár, ale vždy tomu tak není ve spojení stěn. Problémy násobí nepřítomnost věnce, který by svazoval horní části zdí a fakt, že podkladní trámky či fošny, tedy tzv. dřevěný věnec, nejsou schopny zajistit tuhost přetěžovaných objektů.
Důsledky těchto i dalších poruch se v hliněném zdivu projevují jako trhliny, vychýlení a vyboulení stěn a úbytek materiálu zdiva. K sanaci takových poruch je možné uplatnit některou techniku užívanou pro zdivo z cihel pálených. Pozor však při použití výztužných prvků z oceli -hlína jim neposkytne ochranu proti korozi. Je vhodné použít nerezové spony, nebo železné pruty obalovat betonem či jiným vhodným materiálem.
Často užívanou sanační metodou je v tomto případě podbourávání zdiva, kdy se postupně odstraňuje a znovu se dozdívá jedna nebo několik vrstev cihel. Obvykle se při tom vkládá do zdí izolace proti vlhkosti. První vrstva nad novou izolací by měla být vyzděna z pálených cihel jako prevence, kdyby se zde posléze shromažďovala vlhkost (jinak nic nebrání opětnému použití cihel nepálených; stěny z nich konstruované dovedou vlhkost pohlcovat a v sušším období zase vydýchávat.
Při sanaci je diskutabilní použití vlnitých plechů jako zábrany pro přerušení kapilarity. Kompaktní hliněné stěny nemusí tlaku při jejich zarážení odolat. Obtížné je použít plechy také tam, kde do hliněné zdi nepravidelně prorůstá kamenný sokl. Nadějná však je chemická injektáž speciálními roztoky (např. Mediatan), které mají schopnost i do hliněného zdiva proniknout.
Sanace a zesílení stropů, se neliší od náprav poruch stropů ve stavbách z pálených cihel. Ale o tom pár slov příště, kdy připomeneme výhody nových staveb z tohoto ekologického materiálu.
KONTAKTY:
Sdružení hliněného stavitelství: www.hlina.info Opravy a rekonstrukce hliněných staveb, tradiční výroba hliněných cihel a omítek: Marek Vlček, Lysice, tel.: 608 419 421 Dodavatel hliněněných omítkových směsí VITON 2006: Baumit, Brandýs n. L. www.baumit.cz Výrobce hliněných omítkových směsí PICAS (jediných bez chemických přísad): RIGI Hradčany, www.rigi.cz
***
KDYŽ SE ŘEKNE…
* HLINĚNÁ CIHLA jde o cihlu z nepálené hlíny, která se dusá do dřevěných forem, kde dno často nahrazovala podložka. Po udusání a odejmutí formy se cihly nechaly dva dny zrát na podložce a pak se přemístily do prostoru k sušení, chráněném před deštěm i sluncem; po 3 – 4 týdnech sušení bylo možné použít je pro stavbu.
* LEPENICE jiný název pro tzv. nakládanou neboli hrázděnou stěnu. Tvoří ji kostra z vodorovných trámů a svislých sloupků zavětrovaných vzpěrami. Prostor mezi nimi se vyztužoval různě tlustými kůly, tyčkami či latěmi s přihrocenými konci, popř. horizontálně vyplétal proutím nebo dlouhou spletenou slánou. Do takto připraveného prostoru se nakládala hliněná směs. Stavělo se tak hlavně na severozápadě Čech.
* TLUČENICE jinak též nabíjanice, sypanice, pěchovanica, tlučénka atd. je hliněná stěna natloukaná do konstrukce. Ta je složena z dubové kostry, doplněné pomocným dřevěným bedněním. Do prostoru se hlína promíchaná se slámou, plevami, štětinami atd. natloukala nebo též nabíjela. Stavby takto vytvořené najdeme v moravských vinařských oblastech, např. ve Vlčnově.
* VÁLKOVÁ STĚNA je variantou té z hliněných cihel. Války se tvarovaly ručně z hlíny a slámy, ale na rozdíl od cihel se nenechávaly řádně proschnout. Stačilo připravit je těsně před stavbou, hlína se těžila jen s několikadenním předstihem. Před ukládáním do zdiva se války opět namáčely, aby k sobě lépe přilnuly (kladly se do zdi šikmo, v charakteristické klasové vazbě). Při této metodě rychlého zdění se totiž nepoužívala malta. Zbytky staveb z válků najdeme na Hané a u Znojma.
* VEPŘOVICE jinak též vepřák, vepřóch, trupla, truplovice, koťár, kotovice, poca, pucina či buchta, jsou krajové názvy pro cihlu z nepálené hlíny.
Literatura: Ivana Žabičková, Hliněné stavby (ERA – 2002) Petr Suske, Hliněné domy novej generácie
Popisy k obrázkům
Některé vinařské stavby ve sklepní uličce v Šatově, postavené z hlíny zpevněné cihlou v místě kleneb nade dveřmi a vraty, se dnes zase objevují v původní kráse i barevnosti
Ve stejné lokalitě nedaleko Znojma jsme objevili i tuto zeď, v níž stavitel před více než sto lety napodobil ve hliněném materiálu dokonce kamennou vazbu; jak naznačuje trhlina, zapomněl však zřejmě na pevný kamenný základ
Nad vstupními vraty do vinařské stodoly nedaleko Moravského sklípku Znovínu Znojmo, jehož sídlo je právě v Šatově, lze vidět v hliněném zdivu původní výztužný trám; vlastník dbá o to, aby krása tradičních staveb nedoznala při rekonstrukcích a opravách úhony
Autor fotografií: FOTO: K. VARCOLLER A J. PEŠTA
