U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ZÍDKY V ZAHRADĚ
Kategorie: Zahrada | Autor: MARIE RUBEŠOVÁ
Suché zídky stavěli odedávna vinaři, aby mohli obdělávat slunné jihozápadní stráně. Stejný důvod ke stavbě zídek mají i majitelé svažitých zahrad, kteří je chtějí ochránit proti erozi a zkrášlit skalničkami nebo jinými nepříliš náročnými květinami.
Zídky samozřejmě sluší i rovinným pozemkům. Tam je ovšem zapotřebí vytvořit umělé terénní vlny, které v současné době vznikají hlavně při stavbě bazénů nebo čističek odpadních vod. Mohli bychom vyskládat z kamene také hranice skalky nebo zvýšeného záhonu.
Vhodný materiál
K výstavbě zahradních zídek i dalších prvků lze použít téměř všechny druhy kamenů. Měly by být ovšem odolné vůči mrazu, aby se po pár letech nerozpadly. To by mohl být případ měkkých hlinitých pískovců, plochých vápenců a také tufových kamenů. Vhodnost přírodních kamenů pro náš záměr, tedy hlavně pevnost, závisí na jejich původu a stáří. Vyvřeliny, které tuhly bez přístupu vzduchu, což jsou žula, křemenný porfyr nebo čedič, jsou tvrdé, téměř nezničitelné a hodí se pro zdi, dlažby a obruby. Rychle vyvřelé lávy ztuhlé na zemském povrchu, tedy tufy, jsou naopak porézní a lehké. Hodí se však dobře pro skalku.
Usazeniny, přesouvané ledovcem a formované povětrností – pískovec, vápenec a břidlice – jsou sice pevné, ale dají se dobře opracovávat. Hodí se rovněž pro zídky a skalky. Pozor, deskový vápenec se rozpadá působením mrazu.
Z obou skupin kamenů vznikaly v hloubce přeměněné horniny, které se řadí mezi tvrdé, lze je však zpracovávat lámáním. Jde o kvarcit, vhodný pro obklady zdí a dlažbu, a o pararulu, z níž se lámou desky, schodové stupně i kameny pro zdi, obruby a podstavce.
Stavíme suchou zídku
Základy bychom měli vykopat do hloubky odpovídající asi třetině budoucí zídky. V prorostlé půdě stačí 30 – 40 cm. Vysypeme je kamennými úlomky nebo štěrkem a celou vrstvu pečlivě stlačíme. Jestliže je na pozemku navezena zemina, musíme základ vyhloubit až k pevnému podloží. První kameny začneme pokládat asi 10 cm pod okolním terénem. Zvolíme ty velké a těžké. Nezapomeňte na to, že rohové musí být opracovány ze dvou stran.
Pokračujeme v mírném náklonu směrem ke svahu, aby stavba měla stabilitu. Při výšce zídky 1 m musí být její základ široký rovněž 1 m a koruna jen asi 0,5 m. Z toho vychází i sklon stěny – zhruba 15 stupňů. Je nutné jej v průběhu stavby stále kontrolovat. Suché zídky vyšší než 1 m už se nevyplatí stavět, neboť jsou méně stabilní. Ale vraťme se k naší stavbě. Zhruba v hloubce, kde začneme na základovou vrstvu klást kameny, umístíme do terénu drenážní trubku, která by měla ústit do kanalizace či k potoku. Může však mít vyústění i zhruba 5 cm od pohledové části zídky, což dává šanci vlhkomilnějším rostlinám nebo některým živočichům.
Kameny před ukládáním do zídky upravíme zednickým kladivem, horní a spodní plochu dvojhrotníkem, paličkou a dlátem, aby vznikaly co nejužší spáry. Musí být co nejlépe provázány. Pozor na vznik křížových spár, které narušují statiku zídky.
***
TIP!
Při stavbě zídky volte kámen z bezprostředního okolí. Podstatně lépe než nový kámen vypadá ten, na kterém už se podepsal zub času a je třeba i porostlý mechy. Nezapomeňte v suché zídce vytvořit místy drobné dutiny a větší spáry, do nichž se jistě v krátké době nastěhuje užitečný hmyz nebo ještěrky. Chcete-li, aby vaše zídka rozkvetla, vkládejte skalničky s balem do mezer už při stavbě. Obecně se sem hodí rostliny, které snášejí i velké sucho, protože zídka neudrží dlouho vláhu.
Popisy k obrázkům
Nová zídka z plochých opukových kamenů poskytne jistě dost místa obyvatelům z říše živočišné i rostlinné; skalničky můžeme do spár vkládat samozřejmě i dodatečně
Nízká zídka rozčlení svah, usnadní péči o trávník a přidá mnohobarevnou krásu pro potěchu oka
STAVÍME KAMENNOU ZÍDKU 1 Suchá zídka navazující na rostlý terén nepotřebuje ke zpevnění beton, postačí vyzdívka z kamene
2 Falešnou suchou zídku z užších kamenů je třeba zpevnit betonem; postačí pak menší úhel sklonu, ale přidejme navíc jednu drenážní rouru
Autor fotografií: FOTO: KAMIL VARCOLLER A AUTORKA
