U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Nejlepší příběh z červencové soutěže
Kategorie: | Autor:
Vyléčený soused
Jsou tomu tři roky, kdy jsme s manželkou byli u známých na chalupě v malé šumavské vesničce na dovolené. Při posezení večer u ohně a opékání špekáčků s přáteli a jejich sousedy se probere ledacos a dohodne i různá výpomoc. Toho večera i já, přestože nejsem místní, jsem byl požádán sousedkou, která bydlela u rybníka, jestli bych nepomohl jejímu muži pokácet několik uschlých stromů u jejich chalupy s tím, že manžel má elektrickou motorovou pilu a sám, jak tvrdil, se do toho pouštět nechce. Druhý den ráno jsem nastoupil na výpomoc, práce s pilou nám šla od ruky a ani dlouhý kabel nám nevadil. Sám jsem si to s ní vyzkoušel. Soused sice pilu vlastnil, ale jak se ukázalo, byl nešikovný na práci. Zato s pivem to uměl. Mě práce se dřevem baví, a tak mi nevadilo, že jsme si role vyměnili a on dělal pomocníka.
Po obědě jsme měli pokračovat, ale soused zašel do hospody a jeho manželka mi řekla, že se vrátí jako vždy večer v 11 hodin, ten poslední poražený strom si později pořeže sám. Při povídání se sousedkou a pohledu na kmen poraženého stromu mě napadlo, že bychom souseda mohli vytrestat. Kmen byl zajímavě zkroucen a silná větev, co z něj šla, měla na sobě ještě velkou bouli. Slovo dalo slovo a s pomocí sousedky a elektrické pily jsme z kmenu udělali hlavu draka s krkem. No draka, spíš to vypadalo jako žirafa zkřížená s krokodýlem. Jako prvodílo to ale nebylo špatné. Krk draka jsme zarazili do bahna na kraji rybníku a před jedenáctou hodinou večerní umístili do rozevřené tlamy zapálenou čajovou svíčku. Se sousedkou a známými, u nichž jsme byli ubytováni, jsme čekali za křovím, až se podroušený soused bude vracet domů. Netrvalo dlouho a zpívajícího souseda bylo slyšet. Při spatření osvětleného draka, kterému se kouří z tlamy (ta začala od svíčky doutnat), vykviknul a s řevem utíkal zpět do hospody. Tam zblbnul zbývající štamgasty řečmi o Lochnesce u nich v rybníce. Pár přiopilých kamarádů se s ním na tu Lochnesku šlo tedy podívat. Našli nejen ji, ale i nás, notně se smějící.
Od té doby kvůli posměchu soused do hospody nechodí a pivo si dá jen doma, kde mu, jak říká, ale moc nechutná. Zato však elektrickou motorovou pilu nechce nikomu už půjčit. A mně shání nějaký mlýn na Šumavě, abych mohl strašit někoho jiného a taky se nepunktoval s jeho polovičkou proti němu. Za což mu zase já děkuji, protože to je můj velký sen.
***
V červenci jste měli možnost soutěžit s firmou Solo Praha, s.r.o. Tentokrát bylo vaším úkolem napsat nejkurióznější zážitek při práci s elektrickou pilou. Příběhů nám přišlo opravdu hodně. V úmorných červencových dnech jsme se osvěžovali čtením vašich vtipných i dramatických zážitků.
Nakonec jsme jako nejlepší vybrali příběh pana Tomáše Wildy z Dobříše, který uveřejňujeme.
Pan Wilda od nás dostane první cenu – elektrickou pilu Solo.
Dalšími šťastnými výherci třech malých postřikovačů jsou: Tomáš Materna, Žďár nad Sázavou; Bc. Petra Janíčková, Uherský Brod; Josef Šatný, Brodek u Prostějova. Blahopřejeme!
