U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Tam za vodou
Kategorie: Návštěva | Autor: Marie Rubešová
Přesnější by možná bylo říct „za dvěma vodami“. Na bílé stavení v pečlivě sestřižené zeleni je totiž pěkný výhled nejen přes rybník, ale i přes tyrkys třpytící se v bazénu.
Martin Březovský se svou ženou Broňou soukromě podniká už od osmdesátých let minulého století. Když se firemní věci daly do pohybu a posléze začaly fungovat tak trochu samospádem, řekli si, že je čas tu a tam si oddechnout. Z „tu a tam“ se stal každý víkend, často prodloužený, kam až to jde. O firmu není strach, vedení totiž doplnil také jeden ze synů.
I kdyby to byla ruina
Vždycky se jim líbilo na jihu Čech. Jezdívali do toho elegického kraje, vyzdobeného bezpočtem rybníčků a rybníků, za bratrem Zdeňkem, který si pravidelně pronajímal chatu ve Veselí nad Lužnicí. Pak se několikrát vydali také do hotýlku na břehu Vlkovského potoka. „Před pěti šesti lety jsme si ale řekli, že už nebudeme trávit víkendy a prázdniny ‘u cizích’ a zašli jsme v Třeboni do jedné realitní kanceláře. Pro začátek nám nabídli tři lokality,“ vzpomíná Martin.
První dvě je neoslovily. Jedna chalupa byla ve vsi přímo u silnice – a oni chtěli po pražském ruchu spíš klid. Další tip je zavedl do chaty, kterou si jakýsi romantik postavil na ostrůvku uprostřed Lužnice. Byla však uzavřená ze všech stran nejen řekou, ale téměř vzduchotěsně také vysokými stromy. Ale jak uviděli třetí lokalitu, bylo jasno. „Chalupa seděla v mírném svahu za vsí, za prohlubní, která kdysi zřejmě bývala rybníkem. Nebyla sice v dobrém stavu, omítka opadaná, všechny podlahy shnilé, ale nosné trámy krovu obytné části i stodoly byly téměř bez kazu.“ Prostředí, genius locci toho místa, si je však získalo do té míry, že by pozemek brali i s ruinou, kterou by bylo nutné zbourat. Firma Zedrp, což znamená Zednické a dřevařské práce, však usoudila, že rekonstrukce nebude problém.
Dialog v památkové zóně
Stavení samo není památkově chráněné, ale leží v památkové zóně Třeboňsko. Památkáři souhlasili, že staré šedobílé betonky, které už se nevyrábějí, nahradí tašky Bramac v příjemně cihlové barvě. O něco delší dialog nastal okolo střešních oken, nebo spíš vikýřů. „Střešní okna, která tradiční stavby neznaly, památkářům paradoxně nevadila, ale vikýře ano. Přitom mně se právě vikýře moc líbí. Chtěl jsem, aby podkroví, kde jsme počítali s jednoduchým zařízením pro ubytování hostů, prosvětlily právě ony. Nakonec jsou tam jak střešní okna, tak vikýře. A rozhodně naší střeše sluší,“ ukazuje s mírným zadostiučiněním chalupář.
Dál už se ujal režie pan Biňovec a jeho parta z firmy Zedrp. Začali od podlahy. Stará shnilá prkna zlikvidovali i s podsypem, do štěrku uložili drenážní roury a přes tuto vrstvu ještě izolační desky. Na ně připevnili řemeslníci teplovodní podlahové topení, které zalili betonovou mazaninou. Nahoru přišla – pro snadnou údržbu – do celého přízemí dlažba. V podkroví je na nových stropních překladech, dobře izolovaných polystyrenem, položena plovoucí podlaha.
Ve stodole, kde je místo nejen pro zahradní techniku a sportovní náčiní, ale také pro dílnu, saunu a skládek nářadí, je podlaha betonová. Tato pěkná stavba září tradiční bílou omítkou stejně jako obytná část. Nad interiéry, které si majitelé přáli v lehce meruňkovém tónu, však stavbaři kroutili hlavou. Že prý stěny malují všude na bílo. Nakonec uznali, že ani takhle nevypadají špatně…
„Všechno ‘vystřihli’, včetně bazénu dvanáct krát šest a půl metru, za slušnou cenu. Za rok a půl bylo hotovo,“ chválí Martin. Nevím jak ostatní chalupáři, ale my máme s místními ty nejlepší zkušenosti.“
Dobře sladěný akord
Pravdou taky je, že s manželi Březovskými se dodavatelům dobře spolupracuje. Mají své představy a zcela se na nich shodnou. „Máme se ženou stejný vkus, nevyskytl se jediný problém, jediný důvod ke sporu,“ konstatuje za oba Martin, který byl při naší návštěvě na jihu sám s bratrem a švagrovou.
„Šli jsme třeba po Vinohradské ulici, padl nám do oka nějaký pěkný kus nábytku, tak jsme ho okamžitě koupili. Pak jsme sice zjistili, že jinde ho mají o třetinu levnější, ale takový je život,“ směje se chalupář. „Nemáme čas chodit po krámech. Řešíme věci okamžitě. Stejným způsobem jsme vybrali nejen nábytek, ale taky dlažby, sanitu, všechno. Jen kuchyň barvy vanilka je na zakázku podle katalogu jedné německé firmy. Náhodou nám padl do ruky na výstavě někde na Petřinách. Okamžitě jsme věděli, že nechceme žádnou jinou. Přijeli, změřili, v Německu se všechno vyrobilo a jejich český partner nám kuchyň namontoval. Jsme moc spokojeni.“
Rybníkářská Odyssea
Ve „velké sednici“, které by v dnešní moderní podobě kachlová kamna rozhodně neslušela, se při našem povídání rozhořel na ukázku krb. Chalupář namíchal koktejly a slíbil, že pohovoří o svém koníčku. O jeho lásce k muzice, kterou připomíná kytara v koutě, víme z Prahy. O tom, že literární talent podědil po Martinově strýci, Bohuslavu Březovském, spíše syn Honzík, víme taky. Ale nebudeme vás napínat, jde o rybník a všechno, co s ním souvisí. Má dnes už zase poctivý hektar.
„Dramatické bylo už získat pozemek. Dva hektary polností jsme koupili s chalupou. Zrovna tenhle kousek země však k ní nepatřil. Byl ve společném vlastnictví sedmi starších majitelů, kteří byli, jak jinak, roztroušeni po celé republice. Rok mi trvalo, než jsem je vůbec našel,“ vzpomíná Martin, teď už s úsměvem. „A když jsme podepsali po dalším téměř roce v Havlíčkově Brodě kupní smlouvu, připadal jsem si jako král. Ačkoliv šlo o zanedbaný plácek plný bahna, zarostlý stromky a keři z náletu, uprostřed kterého svítila jen malá loužička vody. Sehnal jsem tedy povolení z Chráněné krajinné oblasti Třeboň, další od vodohospodářů a ochránců přírody. Hnízdí tady totiž v křoví nějaký vzácný pták – snad pilich.“
Při tom obcházení získal komunikativní chalupář i partu rybníkářů, kteří znají a dovedou všechno kolem stavby a rekonstrukce rybníků. Bylo třeba celý prostor vybagrovat a mírně zvednout hráz, instalovat nový dubový kbel a ocelovou výpusť. „Měli jsme zase štěstí na odborníky, do týdne bylo hotovo.“
Voda vydá své „tajemství“
Letošní podzim bude pro rybník i jeho nové majitele slavnostní. Odehraje se první výlov kapříků, kteří v něm už pátým rokem rostou do krásy. Začátkem listopadu bude rybník vypuštěn a ryby se přesunou do sádky, aby se bez potravy do Vánoc pěkně vyčistili. „Na sádku, kterou jsme loni koncem léta na přítoku do rybníka postavili, jsem patřičně pyšnej. Hlavní díl práce sice zvládl Mirek Rajner, místní mistr zednický, ale i já jsem dělal jako ďas. Moje jen nárazově trénované svaly dostaly pěkně zabrat. Nádrž je totiž celá z mrákotínské žuly – padlo jí tam snad dvacet tun!“
Pak jsme se dozvěděli, že tenhle rybník je vlastně nebesák, tedy že je zavodňovaný srážkami přímo a také nepřímo – trubkou, která do něj přivádí vodu, přecezenou podložím okolních polí a luk. „Člověk musí celý ten jihočeský systém obdivovat. Když rybník na podzim vypustím, voda poteče strouhou do dalšího, a z něj bude pokračovat až do velikánského rybníka, který se jmenuje Velká Černá. Prý jej stavěl mistr Ruthard, jeden ze tří velkých jihočeských rybníkářů.“
A lidi ze vsi? Ti jsou spokojeni taky. Dobře ošetřovaný rybník se jim líbí podstatně víc než na bývalá louže. Volně do všech světa stran
„Co mně se tady nejvíc líbí? Všechno.“ – navazuje chalupář. „Jsme opravdu na krásném místě, v otevřeném kraji bez plotů, člověk se může vydat na všechny strany světa bez omezení. Svoboda pohybu je báječný pocit. Terén je ideální i pro jízdu na kolech, na tenis je kousek a bazén máme u nosu. S tím je sice hodně práce, ale neumím si bez něj léto představit,“ chválí si Martin.
Při loňské návštěvě jsme samozřejmě hovořili i o spotřebě energie na rozlehlé stavení a bazén. Topilo se dosud naftou a náklady včetně elektřiny se vzhledem k tomu, že se stavení užívá prakticky bez pauzy i v zimě, vyšplhaly až na 67 tisíc korun za rok. Proto se Březovští rozhodli instalovat letos tepelné čerpadlo vzduch vzduch. „Tento typ je podstatně levnější než čerpadlo země vzduch. Nikdo nám na ně nic nepřidal. Člověk by musel splňovat tolik kritérií a vyplnit tolik papírů, že by nestálo ani za dva roky. Spočítali jsme si, že by nám mohlo uspořit téměř 40 tisíc ročně, takže se za pár let zaplatí.“
Tepelné čerpadlo, které právě teď vyrůstá za stodolou, jsme ještě neviděli. Prý se podobá větší lednici a trošku dělá rámus. „Nám to nevadí,“ konstatuje chalupář. „Když bude vyhřívat chalupu až do venkovních minus pěti stupňů, takže dotápět elektřinou budeme třeba jen pár týdnů v roce, ať si klidně hučí. Od obytné části bude odstíněno stodolou. A v cestě, v tomto případě směrem na severovýchod, mi rozhodně bránit nebude.“
Popisy k obrázkům
Fenka Elsa za pánem do bazénu nesmí, ovšem rybník má povolen
Už z dálky člověk vnímá pohodu a klid toho místa…
Kromě plochy za nízkým plůtkem zdobícím štítovou zeď jsou květiny už jen v nádobách; pro radost prý stačí
Při pohled na vikýř musí člověk poděkovat památkářům za jejich souhlas se změnou
Interiér domu, laděný do jemně meruňkové, působí teple a útulně
Přízemní koupelna; v patře jsou další dvě
Prostorná světlá kuchyň je opravdu parádní
Zeď, evokující pocit původní vstupní brány, umístil Martin až za chalupou hlavně proto, aby od severozápadu tolik nefoukalo k bazénu
Zleva: dílna, nářaďovna, sauna
Také krov nad stodolou přežil tu necelou stovku let bez úhony, ale laťování a krytina jsou nové
Autor fotografií: FOTO MARTN MAŠÍN
