U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Žabka jak z dětských omalovánek
Kategorie: Rubrika | Autor: Jan Rys
Máj bývá v lukách plný života, zvláště tam, kde se v bujné vegetaci leskne voda menší tůňky či rybníčku. Vždy tu můžeme odhalit některé námi dosud nepoznané taje přírody. Člověk ani neví, čeho si všímat dřív, kolik je tady pozoruhodného.
Nejvíce asi upoutají hlasy tvorů, skrytých v travinách kolem mokřin. Zajímavosti může skrývat i zcela obyčejný hlubší příkop vedle polní cesty, v němž zůstalo po jarních deštích trochu vody.
Z travnaté džungle, vyrůstající z mokřiny, se někdy ozývá v pravidelných krátkých intervalech tichý, smutný, jednoslabičný monotónní hlas. Když se přiblížíme, můžeme si oči vykoukat – zpěváka ne a ne najít. Trvá dlouho, než si všimneme jemného zavlnění vody mezi stébly, vždy při zaznění „unk…unk…unk“. Konečně zahlédneme hlavu malé žabky, jak pravidelně nadýmá a vyfukuje svůj podhrdelní párový rezonátor.
Je to sameček kuňky obecné, běžný denní obojživelník. Před nedávnem se mu ještě říkalo kuňka ohnivá. Žábáček bývá málokdy větší než pět centimetrů. Jeho hřbet s blátivě hnědým zabarvením zcela splývá s okolím. Leží nehybně těsně pod hladinou s roztaženými končetinami a z vody mu vyčnívá kousek hlavy s rezonančními měchýřky. Má tak výborné maskování, že ho často vůbec neobjevíme. Mimoto je i velmi plachým a obezřetným tvorem, kterého vyplaší sebemenší hluk či rychlejší pohyb v okolí. Hned se skryje mezi vegetací u dna louže.
V místech, kde je více tůněk pohromadě, žabáci často přecházejí z jedné do druhé. Zastihneme-li některého náhodou na souši, uchýlí se hned k tzv. „kuňčímu reflexu“. Používá jej tehdy, cítí-li se ohrožen. Prohne silně hřbet do jakési kolébky a zvedne nad ni přední i zadní končetiny. A protože má celou břišní stranu těla černou, posetou výraznými oranžovými nebo červenými skvrnami, objeví se některé z nich na zvrácených nohou. Vyhlíží, jako by měl pár červených očí, jak vpředu, tak vzadu. Nehybně čeká, jestli tím nepřítele vyděsí. Když tato fáze zastrašování nepomůže, uchýlí se k další. Rychle nadskočí, převrátí se na záda a ukáže celé své pestře kontrastní červeno-černé skvrnité břicho. V té chvíli přejde každého predátora z tak náhlé barevné proměny na kořist chuť. Žabka setrvává v této poloze delší dobu a vylučuje při tom ze své pokožky bělavou jedovatou tekutinu, jež způsobí na každé sliznici dost silné pálení. Červenou kresbu nemá kuňka pro okrasu, ale pro výstrahu, že její kůže obsahuje jedové žlázy a přivodí újmu na zdraví každému útočníkovi, který ji napadne.
Kuňky v naší přírodě mají už delší dobu pověst velice užitečné žabky, zvláště v letním období. K nezaplacení jsou všem živým tvorům, kteří nesnášejí komáry. Nejběžnější potravou kuněk totiž bývají komáři, a to ve všech svých vývojových stádiích. Analýzy jejich žaludků dokázaly, že se celé léto vykrmují až z devadesáti procent „komářím masíčkem.“
Popisy k obrázkům
Reflex kuňčího zastrašování
Žabák při koncertování
Autor fotografií: FOTO AUTOR
