U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Střechy na venkovských stavbách
Kategorie: Stavba | Autor: ing. arch. Jan Pešta
Základní funkcí střech domů a chalup je ochrana proti povětrnosti. Ovšem výběr materiálů střešních krytin, jejich tvarů a povrchů je v současnosti tak rozmanitý, že někdy nebývá snadné najít vhodné řešení. Říká se, že střecha je korunou stavby. Snažme se tedy, ať si toto označení zaslouží.
Unovostaveb je rozhodování poněkud snadnější, ale i tam je třeba najít soulad mezi tvarem stavby a její střechy, mezi tónem fasády a materiálem a barvou „koruny“ domu. Při rekonstrukci, zejména pokud dům nebo chalupa patří mezi památkově chráněné, je volba optimální krytiny poněkud obtížnější. Původní typ často již není k dispozici a je třeba hledat vhodnou dostupnou náhradu.
K čemu bychom měli přihlížet
Při výběru krytiny bychom měli na prvním místě zvážit únosnost krovu i stěn domu, zejména v případě objektů roubených či hrázděných. To platí zejména pro krytiny „těžké“ – např. dvojitě kladené keramické bobrovky váží na 1m2 okolo 70 – 75 kg, což je téměř dvojnásobek váhy keramické drážkové krytiny. Proto je někdy nutné slevit z architektonických nároků na vzhled střechy ve prospěch její funkčnosti. Ne nadarmo se říká, že dobrá střecha je pouze ta, která neteče.
Vhodné je také přihlížet k vlivům vnějšího prostředí. Jiné požadavky budou kladeny na vlastnosti krytiny v teplých nížinách, jiné v podhorských a horských podmínkách s vysokou vrstvou sněhové pokrývky. Je dobré znát větrné podmínky, vlhkost vzduchu a vytrvalost dešťů. Naše rozhodování může dále ovlivnit sklon střechy (závisí na minimálním sklonu, doporučovaném výrobcem krytiny), i když na českém venkově se jen velmi zřídka vybočuje ze sklonu v rozmezí 40 a 60 °.
V neposlední řadě je vhodné respektovat vnější vzhled stavby i jejího okolí. Použitý materiál krytiny by měl odpovídat nejčastějšímu tradičnímu typu v okolí, dále stáří stavby i jejího krovu a podobě průčelí. To platí zejména pro stavby památkově chráněné, stojící v chráněných územích (národní parky, chráněné krajinné oblasti, památkové rezervace či zóny), ale i pro všechny nechráněné chalupy, u nichž je dodnes zachován historický ráz. V některých obcích bývá typ a barva krytiny určen dokonce regulativy územního plánu nebo urbanistické studie.
Tradiční krytiny
Tradičních typů krytin je v Čechách velmi mnoho a na tomto místě je nelze všechny podrobně představit. Ve výběru vhodných náhrad za tradiční krytiny by vám však mohla pomoci tabulka na str. 29. Obecně platí, že nejčastější krytinou v našich zemích byly až do první poloviny 20. století dnes již vzácné slaměné došky. V horských regionech se používaly štípané dřevěné šindele, oba typy přírodních krytin se vzájemně kombinovaly.
V bohatších úrodných krajích se od 19. století začaly prosazovat keramické tašky, pro některé regiony (severní Čechy a severní Morava) byla typická i břidlice, obvykle z místních zdrojů. S rozvojem průmyslové výroby a železniční dopravy se na přelomu 19. a 20. století objevují i další krytiny – zejména eternitové šablony, betonové tašky, falcovaný plech, asfaltová lepenka a další. I tyto krytiny dnes již považujeme za tradiční, zejména pokud jsou použity na mladších stavbách z první třetiny 20. století. V mnoha oblastech navíc zcela určují vzhled vesnic i celé krajiny.
Jak na opravu střechy
Uvažujeme-li o opravě střechy, je vhodné se nejprve zamyslet, zda je nutné měnit typ krytiny, nebo vůbec provádět rozsáhlejší výměnu. To platí zejména pro starší keramickou krytinu. V naší zemi se v posledních letech stalo zvykem „shodit“ celou střechu a pak položit zbrusu novou krytinu, v lepším případě tvarově a materiálově shodnou, jako byla původní.
Toto řešení je ale značně nešetrné a může se projevit nepříznivě i na vzhledu střechy, která pak až nepřirozeně svítí novotou. Ve Francii, Itálii, Rakousku, Švýcarsku a mnoha dalších zemích je obvyklé, že se střecha při opravě jen překládá a doplní se v nezbytném rozsahu pouze chybějící tašky. Tento postup bývá leckde dokonce zakotven v zákonných normách a výsledkem bývají úžasné scenérie „střešní krajiny“. I na mnoha starších stavbách na našem území lze spatřit často několik druhů střešních krytin různého stáří – nové tašky se pokládaly např. ke hřebeni, okapu, ke štítům či nad krokve, zatímco použitelné starší tašky se umístily do mezilehlých ploch. Pokud je tedy na střeše dosud zachován výrazný podíl slušných starších tašek, není důvod nepoužít je znovu. Vhodné je seskládat je do souvislé plochy např. na pohledově viditelné straně, zatímco na straně odvrácené lze použít nové tašky. Odměnou za tento postup bude přirozenější a malebnější vzhled střechy. Samozřejmě platí zásada pravidelné údržby střechy. Dobrý hospodář vždy vyměňoval prasklé tašky, čistil žlaby a dělal na stavbě drobné opravy. Určitě se to vyplatí víc, než jednou za 30 let investovat ohromnou částku do celkové výměny střechy.
Popisy k obrázkům
Na jižní Moravě se dodnes udržel zvyk podmaltování okrajů střechy a hřebenáčů (Znojemsko)
Chvályhodný šetrný způsob opravy střechy – použitelné tašky „bobrovky“ se přeloží do souvislého úseku, exponované části střechy (hřeben, okapní hrany) se doplní z nových tašek
Detail správně vyřešeného ukončení eternitové střechy u štítu bez oplechování a masivní závětrné lišty. Tradičním detailem je zesílení lemu střechy kolmo kladenými šablonami (Mladoboleslavsko
Detail ukončení břidlicové střechy u štítu. Plechový lem je pohledově zcela potlačen tak, aby nebyl při běžném pohledu vůbec vidět
Na ploše eternitové střechy je možné vytvořit jednoduchý geometrický vzor, který ji příjemně oživí
Patrně nejkrásnější krytinou pro roubené chalupy je štípaný dřevěný šindel
Autor fotografií: FOTO AUTOR